opouštěly areál někdejšího branického pivovaru pivní tanky a výroba se tak v rámci optimalizace přesouvala na Smíchov, asi by těžko někdo věřil tomu, že se tady ještě někdy bude vařit pivo. A ejhle, ono se to povedlo! Sice ne v prostorách původní varny a také ne pod značkou Braník, ale to vůbec nevadí, spíš naopak. Spojovat řemeslné pivo s europivem, kterým dnes smíchovský Braník bezpochyby je, by jistě nebylo tím pravým ořechovým.
Výrobní prostory pivovaru tvoří jen dvě místnosti – v té menší nalezneme šrotovník a pytle se sladem z Benešova a od bamberského Weyermanna, v té větší pak vše ostatní, konkrétně rmutomladinovou pánev s vyvíječem páry na její ohřev, scezovací a vířivou káď, k tomu deskový chladič, dvě kvasné kádě, čtyři ležácké tanky a zásobníky na horkou vodu a na sanitační prostředky. Většinu z toho dodala firma Nerez Blučina, o sestavení jednotlivých komponent a následné zprovoznění celku se postarala firma Pivo Praha.
Pivovar je koncipován na roční výstav 1 000 hl a je plně v režii výše zmiňovaného Petra Mouchy a také Daniely Tallové, zdejší sládkové.
První zkušební várka zde proběhla sice již 11. srpna, oficiálně je však pivovar v provozu teprve krátce a jeho sortiment je tudíž velmi omezený – k dispozici má pouze světlý ležák Česká moucha 11%, brzy dozraje i světlý ležák Moniak 12% a za pár týdnů se dočkáme také Branické 14%, příp. i dalších specialit. Ano, jsou to samé spodňáky a jinak tomu tady ani nebude. Zdejší pivovarníci se rozhodli jít proti proudu a stavět výhradně na ležácích. Nudné a bez nápadu, jak se tato piva mnohdy častují, ale jistě nebudou, stačí jen trocha kreativity.
Kromě výrobních prostor tu od 24. října funguje také pivovarská prodejna a do konce října přibude i tzv. Mušárna, soukromý degustační klub, jehož součástí bude též stálá expozice branických pivních artefaktů ze sbírek členů KSPS Praha. Nejen sběratelé se tak budou moci kochat etiketami, půllitry, tácky a všemožnými archiváliemi z dob dávno minulých.
Rozhovor:
„Kdysi jsem si zkoušel vařit pivo doma v hrnci na plotně, testoval jsem všechno na sobě a snil o svém vlastním pivovaru,“ říká ředitel pivovaru Petr Moucha. Ten sen si pan Moucha splnil do puntíku. Pivovar Moucha je malý pivovar se 4 zaměstnanci, který se po dvou letech fungování v pražském Braníku v jedné z budov bývalého branického pivovaru dostává mezi pivaře do hospod a specializovaných pivních barů. Začíná se těšit čím dál tím větší oblibě, a to zejména proto, že se na rozdíl od mnoha pivovarů nepouští do vaření silných speciálů, které se dají pít pouze na ochutnání. Piva z místního pivovaru naopak vynikají vyváženou chutí, příjemnou hořkostí a poměrně nízkými procenty alkoholu.
Prošli jsme přes táhlý dvůr bránického pivovaru, kde nás ve vyprahlém babím létu ovládla zvědavost a chuť okusit místní pivní speciality, na které jsme dostali doporučení. Na konci dvora jsme uviděli banner místního pivovaru Moucha, který se jmenuje po svém řediteli Petru Mouchovi, který nás ve dveřích vřele uvítá podáním ruky a slovy: „Tak jste tady, pojďte dál.“ Hned za dveřmi se nachází uvítací místnost pro hosty, kde můžete ve velkých ledničkách vybírat ze zdejších piv, koupit trička, tácky a ostatní merch, ale nejlepší je, že si zde můžete objednat i malé či velké soudky na své akce nebo letní grilovačky. K pivovaru také patří tzv. „Mušárna“, kterou si můžete pronajmout na své soukromé akce a kde se pohodlně usadí okolo 50 lidí. Kromě skvělého piva, čepovaného přímo samotným ředitelem, si tam můžete objednat i jídlo, menší pochutiny, nebo třeba i grilování.
Pak už jsme se dostali rovnou do srdce samotného pivovaru, do místnosti, která je plná varen a tanků a kde si občas můžete připadat jak v nějakém vydařeném sci-fi filmu. Celá místnost je plná kanálků, kde se odpouští různé tekutiny, tanky mají na sobě nepřeberné množství různých pák a vedle varen pak můžete vidět počítačový displej, který hlídá celý proces vaření. Celá místnost je prodchnutá příjemnou vůní čerstvě uvařených várek. „Takhle příjemně to tu voní, když se vaří víckrát do týdne, což už je u nás poměrně běžná praxe,“ říká Petr Moucha.
Byli jsme přímo při tom, když pan Moucha do nově uvařené várky přidával kvasinky a osobně jsme je společně s ním míchali a přelévali. Po celou dobu, co jsme v pivovaru byli, se Petr Moucha ani na vteřinku nezastavil a vše probíhalo v neuvěřitelném kalupu. „Nemám rád prostoje. Přesně vím, že když čekám na to, až pivo vychladne, tak mám čas na to, jít šrotovat slad na další várky piva,“ řekl Moucha. Vaření piva byl pro nás obrovský zážitek a uchvátilo nás, že všechno má svůj přesně daný postup, který je nutno dodržovat – není moc času na improvizaci.
Takže jsme rychle šli „šrotárny“, kde jsme se koukali na to, jak se za halasného rámusu jeden pytel za druhým mění na prach, z kterého se pak vaří nové várky piva. Celé to vypadalo jako slavná scéna z filmu Na samotě u lesa, protože během mletí jsme si nerozuměli ani slovo a vyšli jsme z místnosti posypaní jemným popraškem čerstvě namletého ječmene. „Hlavně rychle zavírejte, ať mi sem nejde ta vlhkost z pivovaru,“ dostali jsme důležité poučení. Jelikož se v místním pivovaru dbá na čerstvost piva, které se musí spotřebovat do 14 dnů od stočení do sudů, tak i slad je zde čerstvě namletý. „Používáme hlavně český a vídeňský slad, anebo speciální jako žitný. Podle poměru pak získává pivo barvu a částečně i chuť.“
Nejlepší fáze celé exkurze samozřejmě přišla hned poté, kdy nám Petr Moucha načepoval z tanků to nejčerstvější a ničím nesycené pivo, které prostě chutná jako by vás někdo hladil po jazyku. „Tohle je naše vlajková loď: Česká moucha,“ řekl o něm sám jeho stvořitel. Je to řízný ležák s nízkým obsahem alkoholu, který vás bude bavit pít celý večer. Přes svou hořkost a má v dozvuku jemnou máslovou chuť českého ležáku. Poté jsme si spolu na chvíli konečně sedli a zeptali se na pár důležitých otázek.
Petře, když vidíme, jak to tady vedeš, vypadá to, že už máš všechno perfektně v malíku. Jak dlouho vlastně vaříš pivo? Kde se vůbec v tobě zrodila ta myšlenka vařit pivo?
Bylo to asi 6–7 let zpátky, v té době jsem zastával manažerskou pozici, byl jsem tak trošku kancelářská krysa a cítil jsem potřebu změny. Navíc jsem k pivu a obchodu měl blízko už odmalička, protože jeden z mých dědů byl hospodář a druhý zase obchodník, který o svoje živobytí přišel kvůli komunistům. K oběma jsem vzhlížel. Pak mě taky určitě ovlivnilo, když mi rodiče v dětství vyprávěli, jak moje babička kdysi vařila pivo za války ještě v hrnci na plotně.
Takže si myslíš, že i doma v hrnci se dá dosáhnout kvalitních výsledků?
No jasně, já tak taky začínal. Hezky doma v hrnci na plotně jsem si zkoušel, jestli na to vůbec mám.
Co bylo dál? Jak ses dostal k profi vaření piva?
Chodil jsem tehdy jako dobrovolník po práci pomáhat do pivovaru, kde jsem se postupně z těch podřadnějších prací dostal až k samotnému vaření. Zadarmo jsem jim pomáhal a učil se.
Kolik druhů piva máte nyní v nabídce?
V zásobě máme 11 spodně kvašených piv a nabídku budeme rozšiřovat.
Jenom spodně kvašená? Jaké pivo z vaší nabídky je u zákazníků nejoblíbenější?
Myslíme si, že se v tom dá hodně vymýšlet. Lidi se snaží zaujmout svrchně kvašenými pivy, ale i ve spodním kvašení se dá dělat spousta zajímavých věcí. Často mi přijde, že svrchní kvašení je tady taková exotika, že si některé pivovary myslí, že každé takové pivo je zvláštní. My chceme zkoušet, co všechno může nabídnout spodní kvašení. Naše nejprodávanější pivo je světlá jedenáctka, Česká Moucha, která má příjemných 4,1 % alkoholu.
Jaká je budoucnost pivovarnictví? Myslíš, že bude dál pokračovat ten boom minipivovarů a pivovarských hospod?
Boom určitě neskončí. Je to jako v každé jiné branži, ne každý vaří pivo dobře. Je už dost pivovarů, co skončily, zavřely. Prostě to nikdo nechtěl pít. Dneska už jsou zákazníci mnohem vybíravější, než dřív.
Myslíš si, že by takový malý pivovar mohl fungovat i před 20 lety?
Jo, určitě, vždyť před 20 lety už byly otevřeny první malé pivovary, jako pivovar U Fleků, nebo třeba Chýně.
adresa: Údolní 212/1, 147 00 Praha 4-Braník
Česká moucha 11° (7)
Jedenáctka příjemně hořké chuti s jemným aroma žateckého chmele, které neodoláte.
Moniak 12° (6)
Zlatavý ležák, vyrobený na základě rodových receptur moderními technologiemi.
Black Fly 10° (6)
Tmavá desítka vařená z šesti druhů sladů s jemnou kávovou chutí a vyváženou hořkostí.
!turistika!
fotogalerie
Pivovar je koncipován na roční výstav 1 000 hl a je plně v režii výše zmiňovaného Petra Mouchy a také Daniely Tallové, zdejší sládkové.
První zkušební várka zde proběhla sice již 11. srpna, oficiálně je však pivovar v provozu teprve krátce a jeho sortiment je tudíž velmi omezený – k dispozici má pouze světlý ležák Česká moucha 11%, brzy dozraje i světlý ležák Moniak 12% a za pár týdnů se dočkáme také Branické 14%, příp. i dalších specialit. Ano, jsou to samé spodňáky a jinak tomu tady ani nebude. Zdejší pivovarníci se rozhodli jít proti proudu a stavět výhradně na ležácích. Nudné a bez nápadu, jak se tato piva mnohdy častují, ale jistě nebudou, stačí jen trocha kreativity.
Kromě výrobních prostor tu od 24. října funguje také pivovarská prodejna a do konce října přibude i tzv. Mušárna, soukromý degustační klub, jehož součástí bude též stálá expozice branických pivních artefaktů ze sbírek členů KSPS Praha. Nejen sběratelé se tak budou moci kochat etiketami, půllitry, tácky a všemožnými archiváliemi z dob dávno minulých.
Rozhovor:
„Kdysi jsem si zkoušel vařit pivo doma v hrnci na plotně, testoval jsem všechno na sobě a snil o svém vlastním pivovaru,“ říká ředitel pivovaru Petr Moucha. Ten sen si pan Moucha splnil do puntíku. Pivovar Moucha je malý pivovar se 4 zaměstnanci, který se po dvou letech fungování v pražském Braníku v jedné z budov bývalého branického pivovaru dostává mezi pivaře do hospod a specializovaných pivních barů. Začíná se těšit čím dál tím větší oblibě, a to zejména proto, že se na rozdíl od mnoha pivovarů nepouští do vaření silných speciálů, které se dají pít pouze na ochutnání. Piva z místního pivovaru naopak vynikají vyváženou chutí, příjemnou hořkostí a poměrně nízkými procenty alkoholu.
Prošli jsme přes táhlý dvůr bránického pivovaru, kde nás ve vyprahlém babím létu ovládla zvědavost a chuť okusit místní pivní speciality, na které jsme dostali doporučení. Na konci dvora jsme uviděli banner místního pivovaru Moucha, který se jmenuje po svém řediteli Petru Mouchovi, který nás ve dveřích vřele uvítá podáním ruky a slovy: „Tak jste tady, pojďte dál.“ Hned za dveřmi se nachází uvítací místnost pro hosty, kde můžete ve velkých ledničkách vybírat ze zdejších piv, koupit trička, tácky a ostatní merch, ale nejlepší je, že si zde můžete objednat i malé či velké soudky na své akce nebo letní grilovačky. K pivovaru také patří tzv. „Mušárna“, kterou si můžete pronajmout na své soukromé akce a kde se pohodlně usadí okolo 50 lidí. Kromě skvělého piva, čepovaného přímo samotným ředitelem, si tam můžete objednat i jídlo, menší pochutiny, nebo třeba i grilování.
Pak už jsme se dostali rovnou do srdce samotného pivovaru, do místnosti, která je plná varen a tanků a kde si občas můžete připadat jak v nějakém vydařeném sci-fi filmu. Celá místnost je plná kanálků, kde se odpouští různé tekutiny, tanky mají na sobě nepřeberné množství různých pák a vedle varen pak můžete vidět počítačový displej, který hlídá celý proces vaření. Celá místnost je prodchnutá příjemnou vůní čerstvě uvařených várek. „Takhle příjemně to tu voní, když se vaří víckrát do týdne, což už je u nás poměrně běžná praxe,“ říká Petr Moucha.
Byli jsme přímo při tom, když pan Moucha do nově uvařené várky přidával kvasinky a osobně jsme je společně s ním míchali a přelévali. Po celou dobu, co jsme v pivovaru byli, se Petr Moucha ani na vteřinku nezastavil a vše probíhalo v neuvěřitelném kalupu. „Nemám rád prostoje. Přesně vím, že když čekám na to, až pivo vychladne, tak mám čas na to, jít šrotovat slad na další várky piva,“ řekl Moucha. Vaření piva byl pro nás obrovský zážitek a uchvátilo nás, že všechno má svůj přesně daný postup, který je nutno dodržovat – není moc času na improvizaci.
Takže jsme rychle šli „šrotárny“, kde jsme se koukali na to, jak se za halasného rámusu jeden pytel za druhým mění na prach, z kterého se pak vaří nové várky piva. Celé to vypadalo jako slavná scéna z filmu Na samotě u lesa, protože během mletí jsme si nerozuměli ani slovo a vyšli jsme z místnosti posypaní jemným popraškem čerstvě namletého ječmene. „Hlavně rychle zavírejte, ať mi sem nejde ta vlhkost z pivovaru,“ dostali jsme důležité poučení. Jelikož se v místním pivovaru dbá na čerstvost piva, které se musí spotřebovat do 14 dnů od stočení do sudů, tak i slad je zde čerstvě namletý. „Používáme hlavně český a vídeňský slad, anebo speciální jako žitný. Podle poměru pak získává pivo barvu a částečně i chuť.“
Nejlepší fáze celé exkurze samozřejmě přišla hned poté, kdy nám Petr Moucha načepoval z tanků to nejčerstvější a ničím nesycené pivo, které prostě chutná jako by vás někdo hladil po jazyku. „Tohle je naše vlajková loď: Česká moucha,“ řekl o něm sám jeho stvořitel. Je to řízný ležák s nízkým obsahem alkoholu, který vás bude bavit pít celý večer. Přes svou hořkost a má v dozvuku jemnou máslovou chuť českého ležáku. Poté jsme si spolu na chvíli konečně sedli a zeptali se na pár důležitých otázek.
Petře, když vidíme, jak to tady vedeš, vypadá to, že už máš všechno perfektně v malíku. Jak dlouho vlastně vaříš pivo? Kde se vůbec v tobě zrodila ta myšlenka vařit pivo?
Bylo to asi 6–7 let zpátky, v té době jsem zastával manažerskou pozici, byl jsem tak trošku kancelářská krysa a cítil jsem potřebu změny. Navíc jsem k pivu a obchodu měl blízko už odmalička, protože jeden z mých dědů byl hospodář a druhý zase obchodník, který o svoje živobytí přišel kvůli komunistům. K oběma jsem vzhlížel. Pak mě taky určitě ovlivnilo, když mi rodiče v dětství vyprávěli, jak moje babička kdysi vařila pivo za války ještě v hrnci na plotně.
Takže si myslíš, že i doma v hrnci se dá dosáhnout kvalitních výsledků?
No jasně, já tak taky začínal. Hezky doma v hrnci na plotně jsem si zkoušel, jestli na to vůbec mám.
Co bylo dál? Jak ses dostal k profi vaření piva?
Chodil jsem tehdy jako dobrovolník po práci pomáhat do pivovaru, kde jsem se postupně z těch podřadnějších prací dostal až k samotnému vaření. Zadarmo jsem jim pomáhal a učil se.
Kolik druhů piva máte nyní v nabídce?
V zásobě máme 11 spodně kvašených piv a nabídku budeme rozšiřovat.
Jenom spodně kvašená? Jaké pivo z vaší nabídky je u zákazníků nejoblíbenější?
Myslíme si, že se v tom dá hodně vymýšlet. Lidi se snaží zaujmout svrchně kvašenými pivy, ale i ve spodním kvašení se dá dělat spousta zajímavých věcí. Často mi přijde, že svrchní kvašení je tady taková exotika, že si některé pivovary myslí, že každé takové pivo je zvláštní. My chceme zkoušet, co všechno může nabídnout spodní kvašení. Naše nejprodávanější pivo je světlá jedenáctka, Česká Moucha, která má příjemných 4,1 % alkoholu.
Jaká je budoucnost pivovarnictví? Myslíš, že bude dál pokračovat ten boom minipivovarů a pivovarských hospod?
Boom určitě neskončí. Je to jako v každé jiné branži, ne každý vaří pivo dobře. Je už dost pivovarů, co skončily, zavřely. Prostě to nikdo nechtěl pít. Dneska už jsou zákazníci mnohem vybíravější, než dřív.
Myslíš si, že by takový malý pivovar mohl fungovat i před 20 lety?
Jo, určitě, vždyť před 20 lety už byly otevřeny první malé pivovary, jako pivovar U Fleků, nebo třeba Chýně.
adresa: Údolní 212/1, 147 00 Praha 4-Braník
Česká moucha 11° (7)
Jedenáctka příjemně hořké chuti s jemným aroma žateckého chmele, které neodoláte.
Moniak 12° (6)
Zlatavý ležák, vyrobený na základě rodových receptur moderními technologiemi.
Black Fly 10° (6)
Tmavá desítka vařená z šesti druhů sladů s jemnou kávovou chutí a vyváženou hořkostí.
!turistika!
fotogalerie
Žádné komentáře:
Okomentovat