Tradiční pivovar v Rakovníku - Bakalář

V minulosti vařily pivo na Rakovnicku téměř tři desítky pivovarů. Pivovarnictví má u nás stejně dlouhou tradici jako pěstování rakovnického chmele, nejlepšího na světě. V období od 13. do 15. století se pivo vařilo měšťanských domech v Rakovníku. Největší rozmach pivovarnictví na Rakovnicku nastal po vydání svatováclavské smlouvy z roku 1517. Podle této úmluvy se právo várečné rozšířilo i na šlechtu, zatímco dříve bylo vaření piva privilegiem měst. Vrchol slávy rakovnického piva je datován do 16. století, kdy měl Rakovník osm pivovarů. V témže století také vznikly pivovary v Petrovicích, Všesulově, Senomatech, Všetatech, Krušovicích, Olešné, Senci a v dalších místech. Dnes se na Rakovnicku vaří pivo v Rakovníku, Krušovicích a Mutějovicích. Dříve bylo pivo z rakovnických pivovarů dostupné především v jejich blízkém okolí. Dnes je možné rakovnické a krušovické pivo vidět na čepu prakticky v celé České republice a rozšířeno je i v zahraničí.  Proces výroby piva, zpestřený jeho ochutnávkou, je jedinečným zážitkem pro domácí a čím dál tím více i pro zahraniční návštěvníky Rakovnicka. A tak možnost prohlídky Královského pivovaru v Krušovicích využívají v současné době ročně desetitisíce převážně zahraničních turistů.  Vedle dvou velkých regionálních pivovarů v Krušovicích a Rakovníku se na Rakovnicku objevil první malý pivovar. Nese název Poddžbánský pivovar Mutějovice a vaří pivo řemeslné, nefiltrované a bez pasterizace.
Bakalář:
1436–1450:
Na náměstí stojí 5 pivovarů ve městě je 17 sladoven a 19 sladovníků  1454 Král Ladislav potvrdil Rakovníku „právo mílové“ 
1574:
V Rakovníku vaří 74 várečníků a 57 z nich dodává pivo do Prahy. 
1588–1589:
V Rakovníku působí bakalář Jiří Pička Písecký, správce školy, který měl rád rakovnické pivo. Značka Bakalář ho připomíná do současnosti. 
1648:
Několik desetiletí pokračují spory o právo vozit pivo do Prahy. 
1867:
Rozvoj průmyslové výroby vedl ke zřízení velkého pivovaru. Byl postupně vybudován v bývalých kasárnách, kde se nachází dodnes. 
1900:
Měšťanský pivovar výborně prosperuje. Je zavedeno stáčení ležáku do lahví. 
1906:
Výstavba nové varny, která sloužila až do roku 1981
1920:
Valná hromada odhlasovala změnu měšťanského pivovaru na akciovou společnost. 
1960:
Rakovnický závod se stává součástí Středočeských pivovarů a je postupně modernizován.  1969:
Rakovnický pivovar získává zpět status samostatného závodu a zahajuje export ležáku Bakalář do SSSR 
1990: Pivovar uvařil přes 200 000 hl – nejvíce piva ve své historii! 
1991: Vzniká nová akciová společnost Pivovary Bohemia Praha a.s. a jedním z jejích závodů je i Rakovnický pivovar. 
1997–2004:
Pivovar ukončil činnost. 
2001:
Pivovary Bohemia Praha prodávají pivovar firmě International Brewery Company.  2004: Je dokončena částečná rekonstrukce a 9. srpna začíná pivovar opět vařit pivo.  

2005–2010:
Pivovar několikrát změnil vlastníka. 
2010:
9. 8. kupuje pivovar nadnárodní společnost obchodníků s pivem. Začíná plánování modernizace pivovaru. Výstav 12 923 hl. 
2011:
Startuje první etapa modernizace s cílem vytvořit podmínky pro vysokou kvalitu produktu při zachování klasické technologie výroby. Piva značky Bakalář mají nové láhve a etikety. V Rakovníku se od března vaří i značky Černovar a Pražačka. Pivovar otevírá novou pivovarskou prodejnu a nově vaří Bakalář medový speciál. Výstav stoupl o více než 300 procent na 34 923 hl. 
2012:
Pivovar získává právo používat CHZO České pivo. Je největším exportérem piva z nezávislých samostatných pivovarů. Pokračuje rekonstrukce a modernizace provozů. Na trh je uveden Bakalář světlý ležák za studena chmelený. Výstav je 73 784 hl a více než tři čtvrtiny produkce se prodalo v zahraničí. 
2013:
Je zahájena rekonstrukce budov a pokračuje modernizace výrobních i podpůrných provozů. Rakovnická piva získávají 14 nejvyšších ocenění na odborných i laických degustačních soutěžích. Na trh byla uvedena sezónní specialita Bakalář světlý ležák za studena chmelený čerstvý m chmelem. Výstav dosáhl 79 059 hl. 
2014:
Rakovnický pivovar oslavil 560.výročí vaření piva v Rakovníku. K tomuto jubileu bylo připraveno speciální pivo Rakovar 560 vařený na tři rmuty, Pivovar posiluje pozici a rozšiřuje působnost na českém trhu; exportuje do 17 zemí, kde se prodají zhruba dvě třetiny produkce. Výstav stoupl na 97 357 hl. 
2015:
Byly v zásadě dokončeny hlavní technické a technologické investice. Nově se vaří Bakalář nealkoholický za studena chmelený, který se stal hitem segmentu nealkoholických piv. Výstav dosáhl 94 864 hl.
2016:
Byla otevřena pivovarská prodejna v Kladně, začal fungovat e-shop a od podzimu přibyla k vlastním aktivitám pivovaru i rakovnická Divadelní restaurace. Pivovar se stal největším vývozcem piva do Ruska mezi všemi českými pivovary. Výstav byl 116 608 hl a na zahraničních trzích se prodalo 55 % produkce. 
2017: Sládek Radek Holopírek se stal členem Akademie  osobností českého pivovarnictví. Bakalář nealko obhájil titul Pivo České republiky. Etikety značky Bakalář dostaly nový moderní design. Po Praze jezdí tramvaj s reklamním polepem piva Pražačka. Bakalářské listy mají novou tvář. Export rakovnického piva vzrostl o 15,9% a dosáhl 75 465 hl. Na českém  trhu získal pivovar 171 nových partnerů a prodal 57 309 hl. Výstav stoupl na 132 566 hl. 
2018:
Rakovnický sládek Radek Holopírek byl již podruhé pivovarskými akademiky oceněn titulem SLÁDEK ROKU. Trvalou kvalitu rakovnických piv potvrdil také titul ZLATÁ KORUNA v soutěži České a moravské pivní koruny. V konkurenci 84 přihlášených pivovarů odborná porota anonymně posuzovala piva Bakalář světlý ležák, Černovar Světlé a Pražačku. Na českém trhu získal pivovar 176 nových zákazníků, prodal v sudech a lahvích celkem 64 852 hl.O velikonocích nabídl zákazníkům v restauracích další zajímavý speciál – bakalářský Vídeňský ležák. Prodej na exportním trhu vzrostl oproti loňsku o 17 %. Největším zákazníkem zůstává Rusko, následované Slovenskem, Francií a Čínou. 88 551 hl exportního piva loni putovalo do 20 zemí světa. Výstav piva v roce 2018 opět stoupl, pivovar uvařil 153 192 hektolitrů.

adresa: Havlíčkova 69, 269 01 Rakovník

Bakalář 10° (7)

Příjemně hořké pivo vyvážené chuti a zlaté barvy.
Obsah alkoholu: 4,0 % obj.

Bakalář 11° (7)

Plnější pivo zlatavé barvy a vyrovnané chuti s příjemnými dozvuky chmelové hořkosti. Obsah alkoholu : 4,5% obj.

Bakalář za studena chmelený 12° (8)

Nezaměnitelné pivo s vyšší původní stupňovitostí, charakteristické nádherným aroma sušených chmelových hlávek Žateckého poloraného červeňáku a sytou barvou s temně zlatými odlesky.
Obsah alkoholu : 5,2% obj.

Bakalář řezaný výčepní  12° (5)

Plnější pivo rubínové barvy, s jemnou příchutí karamelu a nádechem chmelové hořkosti. Obsah alkoholu: 4,5% obj.

fotoalbum 

Minipivovar Máša

David Máša v pivovaru prakticky vyrůstal. V pivovaru pracovala ještě jedna generace před mým dědou, totiž dědův strejda. Ten byl prvním pivovarským v naší rodině. Děda, Máša Jaroslav, byl ředitelem krušovického pivovaru od roku 1950 do roku 1987. Táta je František a v Krušovicích podsládkoval a sládkoval. Pak byl chvíli v Rakovníku, a následně se zase do Krušovic vrátil a dělal obchod se sudovým pivem. Já mám pivovarnickou průmyslovku a pak ještě VŠCHT, ale tam jsem utekl k jinému zaměření. Dělal jsem aplikovanou biologii a bioinženýrství, ale to jsem nikdy nepraktikoval, protože jsem se vrátil k pivu.
Od Fleků do Tijuany:

David Máša začal vařit pivo hned po studiích, ale paradoxně nikdy ne v Krušovicích. „První dva roky po škole jsem vařil v pivovaru U Fleků a pak už jsem vycestoval do světa. Tři roky jsem vařil pivo v Mexiku, v Tijuaně. A potom i v mnoha dalších zemích světa.“  Jak se proboha sládek z pivovaru U Fleků ocitne v Mexiku, to by myslím stálo za vysvětlení. „Na inzerát. To bylo v roce 1999. Byl jsem na Pivexu v Brně a nějaký Mexičan, který si chtěl postavit pivovar, uzavřel smlouvu s americkým dodavatelem z Los Angeles. Američané si pivovary nechávali vyrábět ve Svidníku, kde je velká strojírenská firma. No a Svidník vystavoval na Pivexu, ten José byl u nich na stánku a vyvěsil si tam takovej malej inzerátek. Jen tři řádky, že hledají sládka do pivovaru v Mexiku. No a tak jsme se potkali. A protože on byl v angličtině stejně slabej jako já, snadno jsme se domluvili a za dva měsíce jsem skončil U Fleků a odletěl do Mexika. Vydržel jsem tam tři roky. Když jsem tam končil, byl výstav na 7500 hl. To byla skvělá škola.“  Mexiko prý tehdy bylo naprosto úžasnou zemí. „Tenkrát tam ještě nezuřila narkotrafikantská válka, jako ještě nedávno. Jen krátce předtím , než jsem tam přijel, tam rozstříleli nějakého policejního prezidenta, ale jinak to bylo v pohodě. Mně se tam líbilo. Byli jsme na hranicích, Tijuana je skoro dvojměstí se San Diegem, takže jsem pendloval mezi USA a Mexikem, a měl jsem to hodně pestré. V San Diegu bylo tenkrát asi pět minipivovarů, možná sedm. A už tenkrát tam vařili ta piva, která tady teď začínají být populární.“  Zajímám se, jak to bylo se surovinami. „Ze začátku jsme měli problémy. Tehdy tam nebyl volný dovoz sladu z Čech. Takže ani nevím, co to José vlastně koupil. Ale první várka dopadla katastrofálně. José si pak naštěstí zařídil nějakou kvótu na dovoz sladu z Čech, takže pak už jsme vařili z českého sladu a chmele, měli jsme i české kvasnice, a tak se vařil český ležák. Měli u toho velkou hospodu, tak 250 míst, ale 90 % se stáčelo do lahví a šlo to na supermarkety.“  Mexiko prý bylo pro Davida Mášu zajímavé ze všech pohledů. Nejen finančně. Jak pivovar zvyšoval výrobu, přijali dalšího místního sládka a Máša pak pozval i jednoho kamaráda z Čech, který tam zůstal poté, co se Máša vracel. Pivovar se jmenuje Tijuana Beer nebo TJ Beer a funguje dodneška, ale vloni už ho majitel prodal jedné z velkých pivovarnických společností. Ovšem dodnes se na wikipedii můžete dočíst, že pivovar byl založen v roce 2000 a má sládka z České republiky, který je třetí z generace sládků.  

Tři roky na Islandu:

Mezitím se přesouváme do šalandy, jak mi prozrazuje můj hostitel. Z Krušovic vím, že to byla původně místnost pro pivovarskou chasu, nikoliv restaurace. „To jste asi jeden z mála, kdo ví, co to slovo znamená,“ říká sládek a zároveň se dušuje, že hospodu mít v baráku nikdy nebude. Jen šalandu.  Když se David vrátil zpět do Čech, jezdil dál po světě rozjíždět pivovary. Byl v Dánsku, Moldávii, Jižní Koreji, v Rusku a pak získal práci i na Islandu. Tam vydržel další tři roky. „Cestování mě chytlo už v tom Mexiku. Tam jsem toho projel taky hodně. Jedno léto kamarád vařil a my jeli na sedm neděl na Aljašku. To byla dovolená, jakou už asi nezažiju.“  Shodneme se na tom, že když někdo půl života rozjíždí výrobu malých pivovarů, celkem logicky musí jednou dojít k tomu, že ji zahájí taky sám sobě.  „Přesně tak. Když jsem se vrátil posledně z Islandu, domluvil jsem se s panem Paulíkem, který je majitelem pivovaru Antoš ve Slaném, že tam na začátek nastoupím. Ale nebudu tam dlouho a že si postavím pivovar vlastní. To bylo v roce 2010 a teprve v roce 2017 jsem to tady zprovoznil. Takže ve Slaném jsem sládkoval do roku 2016.  Ze šalandy přecházíme zpět do varny. „Technologii jsem si nechal stavět v jedné malé firmě. Sám jsem si to naprojektoval. Je to jednoduchá varna, s rmutomladinovou pánví a scezovací kádí. Káď je nevytápěná, slouží k oddělování sladiny od mláta. Rmutmladinová pánev je vyhřívaná elektrikou. Proto jsem potřeboval větší příkon, než tu byl, a tak jsem musel čekat na posílení a přeložení rozvodu elektřiny ze stožáru do země. To se dělalo minulé léto. Spilku mám ze sekáče. No a v bývalém sklípku na brambory jsou antikorové ležácké tanky. Když jsem to viděl poprvé hotové, byl jsem hrdej,“ směje se David a vede mě do sklepních prostor, kde mi málem vypadnou oči z důlků. Nádherné antikorové cisterny prý dříve sloužily vinařům.
Pivovar produkuje pestrou škálu pivních stylů. Z nabídky tak můžete pravidelně ochutnat 6 až 7 druhů piv v sezóně. Přes zimu se jejich počet navyšuje až k devíti. Převládají svrchně kvašená piva, ale na velmi dobré "spodňáky" tady narazíte také. Zajímavé jsou i občasné pivní počiny, které vznikají z kolaboračních várek s Rodinný pivovar Zichovec. Tak vznikl třeba Tuchlovák sv. 11% EPM.
V minopivovaru si sice čepované pivo nedáte, ale zajít si na něj můžete nedaleko do Pizza Cafe Revničov.

adresa: Vrchlického 259, 270 54 Řevničov

Máša ležák 11° (7.5)

Pravý světlý český ležák s lahodným sladovým tělem a jemnou střední hořkostí. Výtečné humnové slady mají svůj původ v úrodném Polabí, jemnou hořkost a aroma dodává Žatecký poloraný červeňák z chmelnic pana Staňka v Řevničově.
alkohol 4,5% obj.

M-ale 12° (8)

Krásně hořký American Pale Ale, v jehož chuti naleznete tóny citronové trávy, vína a melounů - opravdu svěží kombinace!alkohol 5,1% obj.


Máša Neipa 13° (8.5)

V této chmelem nacpané New England IPA od Máši převažuje vůně ovoce - především manga a papáji. Pivo má krásnou zlatou barvu a jemný zákal, krásně pitelné pivečko.alkohol 5,4% obj.

!turistika!
 
fotoalbum 

Minipivovar Filištín

Člověk vychytralý a potměšilý. Má fištrón, je fikaný a samý fígl. Prostě pěkný filuta, fintař, fiskus a filistr. A také člověk, kterému jsou lhostejné kulturní a umělecké hodnoty, k intelektuálským tématům se staví nepřátelsky. Je spokojeně všední a tupý.  Chceme-li pátrat po tom, kdo to byli Filištíni, jinak též Pelištejci, musíme se vydat daleko, zpátky v čase, až do biblické starověké Palestiny. Pelištejci byli nesemitský národ, jeden z takzvaných mořských národů, který přišel pravděpodobně z Kréty, a kolem roku 1200 před naším letopočtem dobyli jižní pobřeží Palestiny. Byli zdatní válečníci, trvalí nepřátelé Izraelitů.  David a Goliáš  Z biblických příběhů se Pelištejců (Filištínů) týkají hned dva, pojednávající o tom, že nejúčinnější zbraní nemusí být vždy síla, a když už je tato v nebývalé míře k dispozici, že je ji třeba užívat s „chladnou hlavou“. Bojovníka Pelištejců, obra Goliáše, porazil David, budoucí král, jednou dobře mířenou ranou.
Samson a Dalila  Příběh o tom, jak Filištíni vyzráli na siláka Samsona a potom on na ně, vypráví Eduard Petiška: Nikdy nebylo světla bez stínu, nikdy nebyli Izraelci bez nepřátel. Po čtyřicet let žili pod nadvládou Filištínů, svých sousedů. Ve zlých dobách útisku povstal z izraelského národa silák Samson. Než se narodil, zjevil se jeho matce anděl a řekl jí, že její syn bude pomáhat izraelským v boji proti nepřátelům. Už od dětství bude zasvěcen Jahvovi a břitva se nesmí dotknout jeho vlasů.
Samson vyrostl ve vyhlášeného siláka, a když dospěl, zamiloval se do Pelištejnské dívky Dalily. Oženil se s ní, jenže ona ho zradila soukmenovcům – Pelištejci Samsona ve spánku připravili o zdroj jeho síly – ostříhali mu vlasy, oslepili ho a poslali na nucené práce do Gazy. Teprve až Samsonovi vlasy znovu dorostly, síla se mu vrátila a jeho pomsta byla strašná. V den, kdy Pelištejci slavili svátek svého boha a na tři tisíce knížat se sešlo k velkolepé hostině, holýma rukama zlomil dva chrámové sloupy, zbořil stavbu a v ruinách zemřel spolu se svými nepřáteli.
Tento rodinný minipivovar byl jinak otevřen v říjnu 2017 a je pojmenován podle stejnojmenné ulice kde sídlí. Založil ho Vojtěch Kudrnáč, který je zde zároveň sládkem.
Jink syn známé místní osobnosti Ondřeje Kudrnáče. Přes nedávné účinkování Kudrnáče seniora v městském zastupitelstvu v „dresu“ babišovců, Vojtěch zcela nepokrytě podporuje Piráty...

adresa: Filištínská 34, Chrudim I, 537 01 Chrudim


Filištínský ležák 11° (8)

Krásně pitelná jedenáctka střední hořkosti mě chutnala a dá se u ní vydržet si myslím hodně dlouho.

 
Filištínský extra chmelený ležák 12° (8.5)

Tato dvanáctka byla výborná a jinak příjemně nahořklá , není problém jí bumbat déle.

Filištínský Idaho single beer 12° (8)

Příjemně pitelné pivko s přidáním amerického chmele ze stejnojmenného státu šmakovalo. Jinak takový pitelný ejlík.

Filištínská IPA 14° (7.5)

 Příjemná nahořklá IPA trošku silnější celkem chutnala.

 Filištínská Weizen 12° (8)

Rovněž pšeniška nezklamala...ochutnáno z lednice.

!turistika!

fotoalbum

Pivovar a Hospoda Medlešice

 

Historie pivovaru v Medlešicích:
 Zjistiti přesně rok, kdy byl tento pivovar vystaven, jest naprosto nemožné,neboť podnik tento netvořil dříve samostatnou průmyslovou jednotku, nýbrž byl součástí statku Medlešického, / dříve Mezilesice / přecházel tedy s prodejem tohoto statku vždy na nového vlastníka, aniž by byl v každé smlouvě nebo pozůstalostním rozdílu zvláště uveden, neb v zemské desky zapisován.  Proto chceme-li dnes zjistiti vznik a sledovati osudy tohoto pivovaru, nezbývá nic jiného, než sledovati postup tehdejších událostí a studovati osudy oněch starých šlechtických rodů a ostatních vlastníků tohoto statku Mezilesického.  Začínati v tomto případě s osudem tvrze a vsi Mezilesic, která je uváděna již v roce 1229 bylo by bezúčelné, neboť je stávajícími zápisy s naprostou jistotou zjištěno, že po třicetileté válce tento pivovar dosud nestával.  Ve starých zápisech se uvádí, že v roce 1660 koupila tvrz a rytířské sídlo s poplužním dvorem v Mezilesicích od Petra Hubrika z Herndrsdorfu paní Eva Kustošová, rozená z Glouchova se svým manželem Jindřichem Kustošem ze Zubří a Lipky.  Při tom uvedeno, že zboří to bylo tehdá velmi zpustlé a to následkem třicetileté války, neboť kraj Chrudimský byl nejen častými vpády vojska Švédského roku 1634, 1639, 1643, 1645 a 1648 ale i vojskem císařským vydrancovám, popleněn, vyhuben a takřka v poušť sirou obrácen.  Tím se stalo, že po skončení války té tvrz Mezilesická byla tak zpustlá, že samé toliko místo zůstávalo, dvory pak byly vypáleny, pole a štěpnice zkaženy, chalupy k tvrzi a dvoru příslušející spáleny, na dvorech nebylo ani čeládky ani dobytka, neboť dobytek pobralo vojsko císařské a švédské, čeládka pak buď utekla před nepřítelem, nebo zemřela zachvácena jsouc ranou morovou a jinými nemocemi.  Dále jest uvedeno, že pan Jindřich Kustoš a paní Eva manželka jeho, uvázavše se v držení zboží Mezilesického, musili velké náklady činiti, aby zboží to z úplné jeho zkázy opět vyzdvihli a zvelebili, pročež tvrz znovu vystavěna, dvory čeládkou a dobytkem obsazeny a zřízen zvláštní úředník a písař důchodní, aby vedli správu statku toho.  A právě vše nasvědčuje tomu, že tento Jindřich Kustoš ze Zubří a Lipky s manželkou Evou rozenou z Glouchova, kteří byli tehdy nejen nejpřednější ale i nejzámožnější šlechtou v království, vystavěli nejen tvrz a dvory, ale i pivovar, jak další zápisy uvádějí.  Roku 1673 přešel statek Mezilesice na syna Jindřichova Ferdinanda Leopolda Kustoše, rytíře ze Zubří a Lipky.  Po smrti tohoto Ferdinanda Leopolda Kustoše, připadlo zboží Mezilesické dle dědičného rozdílu ze dne 13. dubna 1696 synu jeho Ferdinandu Kustošovi, který dne 13. ledna 1716 statek Mezilesický, totiž sídlo a tvrz v Mezilesicích se dvěma poplužními dvory, pivovarem, dvěma krčmami, / v Medlešicích a Dřenicích / pak bažantnicí, mlýnem a cihelnou prodal Oktaviánovi Ladislavovi hraběti z Waldštejna.  Ježto tedy v této smlouvě se činí po prvé zmínka o pivovaru, který již jako hotový podnik je prodáván se statkem, je s naprostou určitostí jisto, že rod Kustošův pivovar tento postavil patrně již před rokem 1696.  Dcera tohoto Oktaviána Ladislava hraběte z Waldsteina, Anna Barbora, provdaná hraběnka z Bathyani zdědivši statek ten, prodala jej kontraktem ze dne 1. října 1722 a to jak uvedeno, rytířské sídlo Mezilesice s tím v tomto místě se nalézajícím pivovarem, dvěma dvory v Mezilesicích a Miškovicích, pak vsi Mezilesice, Dřenice a Holičky a se dvěma hospodami v Mezilesicích a Dřenicích, paní Marii Teresii svobodné paní Rašínové z Riesenburku, rozené Strakové z Nedabylic za 52.600 zl. rynských.  Zde tedy přichází podruhé pivovar, který pak v několika dalších smlouvách není při převodu vlastnického práva statku Mezilesického zvlášť uváděn, objevuje se však po čase opět, jak bude dále uvedeno.  Po smrti Marie Teresie Rašínové z Riesenburku přešlo zboží Mezilesické v roce 1725 na její dceru Marii Teresii, kteráž se dne 20. února 1727 provdala za Václava Ignáce svobodného pána z Wernieru a držela zboží to až do roku 1753.Mimochodem se podotýká, že tato paní Marie Teresie svobodná paní z Wernieru vydala roku 1732 na den svatého Viktorina / 5. září / registra purkrechtní statku Mezilesického, v nichž určila robotní povinnosti jak sedlákům, tak chalupníkům, ba i podruhům a stanovila, aby se každý rok na den sv. Viktorina na Mezilesicích "soudové pořádní dávali a konali" a přesně vyměřila, co má za vykonání spravedlnosti platiti lidé domácí a co přespolní.  Kšaftem z 29. listopadu 1753 zůstavila řečená paní Marie Teresie svob. paní z Wernieru statek Mezilesice svému nejstaršímu synovi Ignáci svob. pánu z Wernierů, který pojav za manželku Kateřinu hraběnku Caretto-Milesimovou, držel Mezilesice až do roku 1763, načež posledním pořízením z 19. prosince 1763 odkázal statek Mezilesice svému nejstaršímu synovi, Janu Karlovi.  Po smrti tohoto Jana Karla připadl statek Mezilesický dle dědického narovnání ze dne 12. října 1802 jeho bratru Františku svob. pánu z Wernieru.  Tento nepodržel však dědictví to dlouho, neboť již smlouvou trhovou ze dne 14. prosince 1803 prodal tento statek Ferdinandu svob. pánu z Aratorů a Kateřině Wokaunové svob. paní z Wokaniusu se všemi právy a oprávněními.  Však ani tito majitelé, patrně následkem Napoleonských válek nepodrželi tento statek dlouho, neboť ještě téhož roku prodali statek ten rovněž se všemi právy a oprávněními Vavřinci Langrovi a Františku Koliskovi.  Kontraktem ze dne 26. dubna 1810 prodali tito spolumajitelé statek Medlešice se vším příslušenstvím Janu hraběti z Bredů.  Jak se zdá, neklidná doba vyvolaná Napoleonskými válkami měla velký vliv na prosperitu polního hospodářství a i jiných odvětví, neboť možno říci, že tento Medlešický statek šel takřka z ruky do ruky, ježto i hrabě z Bredů podržel tento statek pouze krátký čas, neboť již kontraktem ze dne 3. června 1810 prodal Medlešice manželům Antonínu a Marii Anně Holubovým.  Však i tito manželé byli vlastníky tohoto statku ani ne celý měsíc, neboť již smlouvou ze dne 30. června 1810 prodali jej jeho excelenci vysokorodému pánu Maria Tadeášovi hraběti z Trantmannsdorfu, biskupovi v Hradci Králové za 234.000 zl. rynských.  Při sledování stálého trvání pivovaru v Medlešicích nutno nyní odbočiti k listině, netýkající se sice přímo statku Medlešického, avšak existenci pivovaru prokazující vzdor tomu, že o něm po kolik desetiletí nebyla ve smlouvách zmínka.  Tak v knize emfytetických kontraktů obce Medlešic, začínající zápisy od roku 1789 na stránce 177 a 178 přichází kontrakt ze dne 17. srpna 1814 manželů Jana a Magdaleny Půhonných na hospodu čp. 23 v Medlešicích , kterou koupili od Jana Jančury. V této smlouvě je výslovně uvedeno toto : " Kupující manželé Půhoný budou povinni pivo od nikud jinad krom Medlešického pivovaru a sice dicky tak bráti, aby to samé nikdy do posledního nevyšlo ale dicky vystálé bylo."  Maria Tadeáš hrabě Trantmannsdorf zemřel jako kardinál kníže arcibiskup Olomoucký, načež právním přiřknutím zemského soudu v Praze ze dne 24. února 1821 odevzdán statek Medlešický hraběti Joachimu z Trantmannsdorfu a jeho manželce Jindřišce rozené hraběnce z Allemagna.  Dne 1. června 1825 koupila Jindřiška hraběnka Trantmannsdorfová rozená hraběnka Allemagna od svého manžela Joachima jeho polovici statku Medlešického a jak ve smlouvě uvedeno, s celým fundo instrukto, se všemi jak hospodářskými tak i průmyslovými zásobami, obilím, krmením, pak sklepy, regály a zásobami piva za 16.000 zl. stříbra. I z této smlouvy je tedy patrno, že kde byly sklepy, regály a zásoby piva, byl i pivovar.  Jindřiška hraběnka Trantmannsdorfova zemřela dne 6. července 1863 a pozůstalost po ní odevzdací listinou zemského soudu v Praze ze dne 9. ledna 1864 č. 357 odevzdána Teresii z Wiederspergů a Adelhaidě svob. paní z Hildbrandtů oběma rozeným hraběnkám z Trantmannsdorfu. Každé jednou polovicí.  Tyto spolumajitelky prodaly tento zemskodeskový statek Medlešice se všemi hospodářskými i průmyslovými podniky, tedy i pivovarem, smlouvou trhovou ze dne 8. října 1864 Hugo rytíři z Wiederspergů za 230.000 zl. r. č.  V protokole o zakládání nových pozemkových knih ze dne 1. září 1881 tvořil tento pivovar součást statku Medlešického a byl zapsán i s tímto statkem v zemských deskách.  Jak tedy z předstojících smluv patrno, byl pivovar Medlešický prodáván stále současně se statkem v Medlešicích a také v režii těchto vlastníků veden a spravován, až teprve rytíř Hugo z Wiederspergů se odhodlal tento průmyslový podnik prodati, avšak teprve po 26ti letech od doby nabytí jeho vlastnictví a sice smlouvou trhovou ze dne 8. května 1890 a situačního plánu ze dne 28. dubna 1890 prodal jej akciové sladovně v Chrudimi za 80.000 zl. r. č. načež dne 3. srpna 1890 pod č. 36407 byl tento pivovar z vložky č. 901 zemských desk odepsán a do vlastnictví zmíněné sladovny do vložky č. 215 pozemkové knihy kat. území Medlešic zapsán.  Akciová sladovna v Chrudimi držela tento pivovar 20 let načež smlouvou trhovou ze dne 10. března 1910 prodala jej Antonínu Richtrovi a Václavu Hörbingrovi, každému polovicí za 230.000 Kč.  Toto společenství nepotrvalo však dlouho, neboť již smlouvou trhovou ze dne 1. prosince 1911 koupila choť spoluvlastníka Antonína Richtra paní Růžena Richtrová od Václava Hörbingra jeho polovici za 115.000 Kč.  Tito manželé drželi tento pivovar přes celou světovou válku, načež smlouvou trhovou ze dne 20. května 1919 prodali jej Vladislavu Zemanovi, kterýž je jeho vlastníkem posud.  Tento majitel zmíněný pivovar opatřil novým zařízením, přistavěl lednici a vilu, pivovar rozšířil, zvelebil a svým podnikavým duchem přivedl k nebývalému rozkvětu, neboť Medlešické pivo je dnes známé, že svojí chutí a kvalitou předčí jiná známá piva a proto je daleko široko požadováno a dodáváno.  Pivovar tento je zapsán ve vložce č. 215 pozemkové knihy kat. území Medlešic a stav jeho nemovitostí je tento: č. kat. 3/2 stav. parc., vila čp. 54, č. kat. 3/3 stav. parc. pivovar čp. 2 a sklepy, č. kat. 3/4 stav. parc., č. kat. 16.23.25/2. 25/3. 94/2, 96/3. 96/4 zahrady. 24 rybník, 25/2, cesta, 95/3 louka, 95/4 role a 416 pastva.  Na přání pana Vladislava Zemana v archivech vyhledal a sestavil František Dvorák,
V Chrudimi, 30. září 1932.  soudní revident v. v. a emer. správce knihovního úradu v Chrudimi.
Současnost:
Po letech nucené odstávky zahájil pivovar Medlešice opět svoji činnost. V březnu roku 2001 byla svařena první zkušební várka a od té doby se u nás vaří přibližně 300 hl piva ročně. V současnosti je medlešický pivovar koncipován jako minipivovar s várkou 10 hl.  V Medlešicích vyrábíme dva druhy piva: světlé dvanáctistupňové a černé dvanáctistupňové. Obě nazýváme Medlešický ležák 12° - světlý, černý. Je to pivo plné chuti, obsahující vitamíny, bílkoviny a další minerální látky, nezbytné pro zdravou výživu. Pivo není filtrováno a jeho snížená čirost dokazuje přítomnost ušlechtilých kvasnic.  Exkurze po pivovárku zatím nepořádáme. Pivovarská hospoda  Na várnu pivovaru navazují prostory pivovarské hospody, kde můžete ochutnat nejen medlešické pivo, ale i spoustu dalších pochutin. Vchod do hospody je zvenčí ve směru od hřiště.

adresa:  Medlešice 2, 538 31 Chrudim-Medlešice

Medlešický ležák 12° (8)

Za mě osobně celkem chutná a vyvážená dvanda s kterou není vůbec problém zůstat pěkně dlouhou dobu.

Medlešický ležák černý 12° (6)

Ani tmavé pivko nebylo špatné avšak na mě už moc sladké a byla tam cítit káva, což já nemusím.

!turistika!

fotogalerie

Malopivovar Industry Beer

 

V roce 1905 byla mezi Nymburkem a Drahelicemi otevřena hospoda Na Cejpovně. Nechal ji postavit stavitelem Josefem Vosáhlem potomek knížecího rodu Valdštejnů pro svého správce Josefa Horáka jako odměnu za jeho služby.
1.12.1905 byly zprovozněny v pravém křídle budovy hostinské prostory, kuchyně a v prvním patře byt pro rodinu pana Horáka. V následujícím roce byl dostavěn sál a levé křídlo budovy.  Název je odvozen pravděpodobně podle statkáře Cejpy, kterému patřily pozemky mezi Nymburkem a Drahelicemi.  Hostinec původně sloužil vozkům, kteří tudy projížděli směrem na Lysou nad Labem a Prahu a trhovcům kteří jej hojně navštěvovali po skončení nedalekých dobytčích trhů. Jako hospoda v té době s největším sálem v Nymburce a okolí se stala centrem zábavy pro široké okolí.  Od roku 1905 se zde točilo Plzeňské pivko s vyjímkou období druhé světové války a období, kdy hostinec převzala do „opatrování“ vláda lidu zastoupená Spotřebním družstvem Jednota.  Po roce 1989 odkoupen hostinec od syna původního majitele pana Václava Horáka v lednu 1991. Od května 1991 se zde provozovala Čínská restaurace, která si až do konce devadesátých let získala velkou oblibu. Po nástupu vietnamských bister ztrácela čínská kuchyně na kreditu a tak se po dlouhém přemýšlení rozhodlo k návratu k původnímu účelu. V prosinci 2008 se otevřela první část - formanku Polabské restaurace a začátkem června 2009 se plánovala otevřít druhou část-restauraci, jídelnu a kavárnu.  Po domluvě s majitelem nymburského pivovaru Postřižiny panem Benákem se zde čepoval postřižinský Zlatovar a Francinův ležák a s jeho svolením i Plzeňský Prazdroj.
Dne 26/7 roku 2019 se zde otevřel také malý pivovar Industry Beer, jeho pivečka budou k dispozici právě v místní kavárně Café Farms, kde je majitel a zárověň sládek Ivan Zak.
Základ technologie pivovaru pochází z vratimovského Brabčáka, odkud byla koupena 600 l varna na plynový ohřev. Tanky a otevřené spilky jsou umístěny v chladícím boxu v místnosti vedle varen, voda se zde používá studniční.
Pan Zak má v úmyslu vařit nejen ležáky, ale i svrchně kvašená piva. S vařením piva začal až tady. Není tedy vystudovaným sládkem, ani za sebou nemá homebrewingovou historii. Provoz pivovaru mu zaštiťuje nezbytný garant. O tom, že zde zajistí kvalitní produkci, ovšem nepochybuje. Má zkušenosti z výroby šampaňského a ta je, dle jeho slov, oproti pivovarství mnohem náročnější.

adresa:  Drahelická 60/2, Drahelice, 288 02 Nymburk



Industry Beer 11° (5)

Tato tmavá jedenáctka s lehce ovocným aroma ovšem i dost nakyslé chuti ve mě zanechávala smíšené pocity. Na druhou stranu nebyla tam cítit vůbec káva, takže to mě potěšilo.

Industry Beer 12° (6)

Pěkně voňavé pivečko, to se musí nechat (smetana, latté, kapučíno...). Ovšem na druhou stranu svou chutí hodně sladké, otestoval jsem dva lahváče a měl jsem pak celý večer v puse jak kdybych dělal v cukrovaru (hold kavárna).

!turistika! 

fotoalbum 

Pivovar Dašice / Dašické sklepy

Z archivních materiálů je zřejmé, že pivovar v Dašicích vznikl ještě v patrimoniálních dobách. První zmínky o něm jsou již z roku 1507, kdy byl v majetku pána Viléma z Pernštejna. V roce 1616 byla provedena přestavba pivovaru a její rysy jsou patrné až do dnešních dnů. Tento rok je považován za počátek novodobé historie Pivovaru Dašice. V pivovaru se vařilo pivo ještě ve dvacátých letech minulého století. Pak však byla produkce piva postupně zastavena. Od této doby pivovar pustl a chátral.  V roce 2007 byla započata rozsáhlá stavební rekonstrukce s cílem obnovit výrobu piva spolu s poskytováním hostinských a ubytovacích služeb.
Pivovar ve městě Dašice produkoval pivo a další související výrobky ještě ve dvacátých letech minulého století. Zřejmě v kontextu hospodářského vývoje v té době a světové války byla produkce piva postupně zastavena. Následná světová hospodářská krize, druhá světová válka a znárodňování soukromého majetku nedávaly šanci na obnovení této skutečně dlouhodobé tradice. Smutnou etapou v historii pivovaru je jeho degradace na sklad a opravnu zemědělské mechanizace pro kolektivizované zemědělství. V této době areál výrazně zchátral. V nedávné historii byl vrácen na základě Restitučního zákona potomkům někdejších vlastníků. Nicméně i přes tuto skutečnost areál i budovy pivovaru nadále pustly a chátraly.
Pivovar v roce 2007 změnil majitele. V krátké době na to bylo započato se záměrem rozsáhlé stavební rekonstrukce s cílem obnovit zde výrobu piva spolu s poskytováním hostinských a ubytovacích služeb v objektech pivovaru.  Za tímto účelem byla založena společnost Pivovar Dašice.  Velice rádi vás přivítáme v Original Restaurantu Dašické sklepy při Pivovaru Dašice.

Dašické 10° (7)

Světlé výčepní pivo spodně kvašené nefiltrované nepasterizované. Celkem pitelná desítka avšak z mírným obilným ocáskem.


Dašické  12° (6.5)

Světlý ležák spodně kvašený nefiltrovaný nepasterizovaný. Jako taky se to dalo bumbat, ovšem opět divnej ocas.

Svatomartinský speciál  13° (7)

Polotmavé pivečko docela šmakovalo, tento speciál nebyl ani moc nasládlý což jsem uvítal.

fotoalbum

Pivovar Kujebák

 

Vysoké Mýto je věnné královské město. Králové udělovali měšťanům těchto měst výhradní právo svá piva prodávat a šenkovat v okruhu 1 míle. Římský král Albrecht I. A jeho syn Fridrich, vévoda rakouský, kteří měli pod svou ochranou i měšťany Vysokého Mýta, potvrdili dne 5.10.1307 privilegia udělená českými králi a mimo jiné i že "míli kolem věnných měst nesmí nikdo krčmu míti". V prvopočátku zakládání měst mohl každý obyvatel města vařit pivo stejně jako péct chleba. Během 14. století někteří měšťané již pouze dělali slad a vařili pivo, jiní měli k tomuto řemeslu i další řemesla. Právo várečné kteréhokoli měšťana souviselo s jeho domem - kdo měl dům, vařil. Tyto domy měly sladovny, pánve a jiné nádoby k vaření piva, ale také sklepy, kde zrálo pivo. V některých městech, zřejmě i ve Vysokém Mýtě, se právo várečné vztahovalo jen na domy na rynku. Zajímavé je, že novousedlíkům starousedlí měšťané právo várečné nepřepouštěli. Sousedé mající právo várečné (tzv. nákladníci piv), sdružovali se v městech již v 15. století v bratrstva, z nichž se časem vyvinuly v cechy. V jejích řádech (artikulích) bylo například pěstování obilí na var i upraveno vystavování a vývoz piva. V roce 1572 bylo v Mýtě 5 nebo 6 sladovníků. Právovárečníci na ně podali u císaře Maxmiliána II. Stížnost. Usnesením krajského sjezdu bylo určení počtu vyvařeného piva na daný počet sladu. Časem se snažili nákladníci více sudů uvařit a tím pivo "lehčili". Museli si také včas zajistit obilí i dřevo na vaření. Pokud neměli dost zásob, když měli vařit pivo, svoji várku prodali nebo se o ni podělili. Když byli várečník připraven vařit várku, došel si na radnici pro cedulku nebo byl k němu poslán služebník se vzkazem, že mu várka nastává. Od doby císaře Františka byl nákladník povinen platit zeměpanskou daň. Vařívána byla piva "bílá" z pšenice a "stará" z ječmene. Roku 1585 se Tadeáš Hájek zmiňuje o pivu smíšeném. Bývala také piva "hustá" nebo "tenká"  Sousedé, kteří se spojili ve spolek vářečnický, měli svůj vlastní pivovár a vařili na společný účet. Ve Vysokém Mýtě stála první pivovarská budova na severovýchodní straně Královského náměstí směrem k Choceňské ulici. Měl varnu na 27 sudů. Pivovar se pravidelně dával v nájem. Nájemné v r. 1883 vynášelo 5000 zlatých a várečnických práv bylo 139. Právovárečníci, kteří nemohli vařit doma se časem domluvili na vystavění společného pivovaru. V takovém pivovaře vařili "po střídě", jeden po druhém i jejich potomci. Někteří přispěli i na obecní pivovar - v Panském domě (bývalá radnice čp. 91), kde dříve byla obecní hospoda. Později byl zrušen i obecní pivovar a obec vařila svých 9⅟₂ varu na 17 sudů v měšťanském pivováře.  Roku 1898 byl původní právovárečný pivovar převzat nově utvořeným společenstvem do vlastní správy. V roce 1897 a to 19. září byla založena společnost s.r.o. Měšťanský pivovar. Prvním předsedou se stal vysokomýtský lékař Karel Bartsch ml. A podílníkem byl i vysokomýtský městský stavitel Oktavian Pohl. Nové společenstvo prodalo původní starý pivovar na náměstí roku 1901 samosprávnému okresu Vysokého Mýta. Budova byla zbourána a byl vystavěn nynější dům. Bylo provedeno oddělení práva várečného od domů a započalo se s upisováním podílů na nový pivovar. Mezi právovárečníky docházelo k neshodám ohledně postupu stavby. Jedna část chtěla pivovar vystavět naráz celý, druhá část po částech a postupně. Nakonec se stavěl nový pivovar. Roku 1898 se postavily sklepy a varna, po roce administrativní budovy a hospodářské budovy a v roce 1900 bylo dílo dokončeno sladovnami. V průběhu stavby se museli prodávat další podíly, aby bylo dílo zdárně dokončeno. Stavba nového pivovaru byla zadána Josefu Drahošovi. Strojní zařízení dodala firma Novák & Jahn v Praze. Architektonicky zpracoval patrně Jan Herain. Prvním sládkem byl jmenován Antonín Veselý. Kapacita pivovaru byla 30.000 hl piva a sladovny na zpracování 60 vagónů ječmene. Mezi světovými válkami se vyrábělo 10.000 hl piva, a to pivo 10% světlé výčepní, 12% světlý ležák pod jménem Malvaz a speciální 15% černé pivo bavorského typu pod jménem Kujebák z ječmene zpracovaného ve vlastní sladovně a koupeného od místních a okolních producentů. Pivo bylo díky své kvalitě velmi oblíbené a žádané v místě i vzdálenějším okolí. Ačkoliv byla veliká konkurence v podobě velkého množství pivovarů v kraji. V závodě bylo zaměstnáno celoročně 24 zaměstnanců. Po druhé světové válce se vyrábělo pivo 12° Kujebák a 10° vysokomýtské pivo. V areálu fungoval také lihovar s kvasírnou. Ke konci své činnosti se v pivovaru vyrábělo již jen 682 hl vysokomýtského piva. V roce 1951 byl pivovar zrušen.  Sládci:  1898-1904 Antonín Veselý st. 1904-1913 Jaroslav Purkrábek 1913-1916 Jan Trnka 1916-1936 Antonín Veselý ml. 1936-1950 Jan Tůma  Budovy od této doby neutěšeně chátraly i přes svou velmi vysokou historickou hodnotu. Některé objekty sloužily jako sklady zemědělských hnojiv. Dražba celého areálu proběhla v roce 2004. Areál byl přiklepnut jisté severočeské firmě, která ovšem skončila v likvidaci. Odhadní cena byla stanovena na tři miliony korun, vyvolávací byla snížena polovinu. Za částku 2,52 milionu korun získala tuto nemovitost vysokomýtská firma Nopek, která komplex prodala pražské firmě Tom & Johny, později přejmenované na Bytový komplex Nový Pivovar s.r.o. a ten tu začal postupně realizovat svůj developerský záměr, kdy měla být vybudována nová městská část "Nový pivovar" s byty, administrativními budovami a komerčními prostory. Z celého projektu se realizoval pouze jeden bytový dům. V roce 2008 byl zamítnut návrh na prohlášení za kulturní památku o což se snažila místní občanská skupina Kujebák. Většina budov byla zbořena, stojí zde již pouze budova sladovny a hvozd. Tyto budovy roce 2015 koupil František Richter, který měl záměr pivovar opravit a vybudovat zde pivovarskou školu, muzeum, byty a prostory pro kulturní akce. V současné době je chátrající nemovitost v majetku Pivovar VM s.r.o. Nyní se vaří piva v pivovaru Mejto a nově v Měšťanském pivovaru Kujebák.  Myšlenka na výstavbu vlastního pivovaru je v hlavě pana Mandíka již několik let. Jeho rodinné firmy se vždy zaměřovali na zemědělství, potravinářský průmysl a nově cestovní ruch. Svým zákazníkům chtěl nabídnout kvalitní výrobky i služby. Od výroby masa, uzenářských a farmářských specialit byl již malý krůček k vlastní produkci piva. Již v červnu 2013 došlo k registraci ochranných známek na etikety i názvy původních vysokomýtských piv: 12°Kujebák, 10°Vysokomýtské pivo a Malvaz. Společně se synem několik let aktivně usilovali o získání dotací na stavbu pivovaru, jehož projekt byl připraven. Povedlo se to až roku 2017, kdy se začalo se stavbou. Vybráno bylo strategické místo v centru města na adrese Husova 216, kde do té doby stála bývalá hasičská zbrojnice, jejíž interiér vybízel ke zřízení stylového místa. Ve Vysokém Mýtě ani blízkém okolí nebyla možnost zajít do pěkné rodinné restaurace s vlastní varnou, proto jsme se rozhodli zrealizovat rozsáhlejší rekonstrukci budovy i s přístavbou. Jako dodavatel technologií pro vaření piva byla vybrána společnost Czech brewmasters, jenž měla dostatek zkušeností s realizací minipivovarů u nás i ve světe. V původní budově bylo zachováno původní trámoví (dříve sloužilo k sušení hadic) a přistavěno dřevěné patro s cihlovými podpěrnými sloupy. V nové přístavbě vznikl prostor pro otevřenou kuchyni, sklady a sociální zázemí. Přáním majitele je, aby se zde hosté cítili dobře, přišli si odpočinout od všedních starostí a s přáteli či rodinou posedět u dobrého piva i chutného jídla.  Veškeré informace a obrazové materiály byly poskytnuty Regionálním muzeem Vysoké Mýto.

adresa: Husova 216, Pražské Předměstí, 566 01 Vysoké Mýto

Vysokomýtské  10° (7.5)

Svěží a lahodná desítka, která skvěle hasí žízeň. Klasický způsob vaření, přídavek karamelového sladu a správný stupeň prokvašení jí vetkli jak charakteristický barevný odstín, tak schopnost přinášet radost z napití.

Kujebák  12° (8)

Světlý ležák charakteristický vyšší hořkostí, plnou chutí. Poctivý český ležák, vařený dvourmutovým dekokčním způsobem z nejlepších českých sladů, třikrát chmelený vybranými žateckými chmely. Jsme na něj náležitě hrdí. Bezvadného řízu, plného těla, dlouze doznívající hořkosti a veliké pitelnosti našeho ležáku jsme dosáhli i díky poctivě dodržené době zrání.

Malvaz  13° (7)

Speciální třináctistupňové tmavé pivo bavorského typu. Čtyři druhy sladů, vybrané chmelení a mírně vyšší obsah alkoholu dali vzniknout bezvadné vyváženosti mezi karamelovou chutí a všemi odstíny hořkosti, vše podtržené nádhernou pěnou.

Red Ale  14° (8.5)

Svrchně kvašené speciální  14% pivo. Pět druhů sladů a vybrané chmely (Chinook, Centennial, Cascade a Kazbek) společně s několikanásobným chmelením dodali tomuto pivu vyvážený říz i hořkost, citrusovokořenité aroma a plnou tmavě rubínovou barvu vše korunované bohatou pěnou. Nefiltrovaný, nepasterizovaný.

!turistika! 

fotoalbum 

Pivovar Mejto

Minipivovar založen v roce 2015 pod názvem Kujeba, který se poté změnil na Mejto (2017). Sídla měli i ve stejné ulici, takže technologie asi zůstala na místě. Vše má na starosti sládek Evžen Řehák, jejich pivka lze v současné době ochutnat v restauraci Stejk Bejk.
První zmínky o pivovarnictví ve Vysokém Mýtu pochází již z roku 1307. V roce 1572 bylo v Mýtě 5 nebo 6 sladovníků.


adresa: Masarykovo nám. 155, 566 01 Vysoké Mýto

Mejto 12° (7)

Celkem příjemně pitelná polotmavá dvanda ani nebyla moc sladká jak to u těchto piveček někdy bývá.

!turistika!

fotoalbum 

Minipivovar Bobr

Historie pivovarnictví v obci Zadní Třebaň je velice krátká. Pokud je nám známo, tak ve Třebani se pivo nikdy nevařilo, nebo se o tom nedochovala žádná zmínka. Vařit pivo v Třebani začali Martin Kudláček a Pavel Bartůněk v roce 2012. A proč zrovna v Třebani? Nu proto, že se právě v Třebani naskytla možnost si pronajmout vhodné prostory. V současnosti minipivovar provozuje společnost ALKAT Brewery, s.r.o.  Pivo se vaří ve sklepní prostoře bývalého mlýna. Jedna várka má objem 5 hl, maximální roční kapacita pivovaru je cca 500 hl piva. V současnosti je naše pivo k dostání v PET lahvích a KEG sudech, prodeje i výtoče se laskavě ujala Hospůdka U Mlýna v bezprostřední blízkosti pivovaru. Od doby svého založení minipivovar rozšířil kapacity i nabídku piv, kromě stávající světlé jedenáctky vyrábíme silnější tmavá či polotmavá piva a ke zvláštním příležitostem (vánoce, velikonoce) pivní speciály. Existuje i možnost výroby piv na individuální objednávku např. u příležitosti oslavy životního jubilea, svatby apod. Jsme partnery řady sportovních, kulturních a společenských akcí, na které dodáváme lahve se speciální etiketou, sklenice s emblémem minipivovaru a další reklamní předměty.
Pivo si můžete koupit přímo v pivovaru v PET lahvích nebo sudech. Vzhledem k nepravidelné přítomnosti majitelů v pivovaru je lepší se vždy předem telefonicky domluvit. Aktuálně je v nabídce světlý ležák 11%, polotmavý speciál 13% a světlý ale 12%. Ležák a speciál jsou klasická česká spodně kvašená piva vyráběná tradičním způsobem z ječného a karamelového sladu a žateckého chmele.  V současné době můžete točeného Bobra ochutnat v Hospůdce U Mlýna v Zadní Třebani a v penzionu Hurikán v Havlíčkově Brodě. Pokud máte rádi nejrůznější pivní festivaly a slavnosti, můžete ochutnat toto pivo také např. na Žižkovském pivobraní, na pivních slavnostech v Berouně nebo Nepomuku.

adresa:  U Mlýna 8, 267 29 Zadní Třebaň

Bobr 11° (5)

Tradiční české spodně kvašené světlé pivo plzeňského typu. Vyznačuje se sladovou příchutí a typickou hořkost mu dodávají odrůdy žateckého chmele.
Jinak opravdu celkem průměrné pivko podobné tzv. europivům.

!turistika!

fotogalerie