Nejvýznamnější měšťanské domy v Tišnově zřejmě již od 13. století
disponovali právem svobodného vaření a šenkování piva. Situovány byly
v nejstarším jádru městečka, zejména na obou náměstích – Dolním (dnes
nám. Komenského) a Horním (dnes nám. Míru). Jednotlivě mohli využívat
této výsady i usedlíci v ulici Nad Masnými krámy (dnes Dvořáčkova),
Klášterské (dnes Jungmannova) a na počátku ulice Brněnské.
Právovárečníci zcela chyběli v okrajových částech města: na Horní
Kukýrně, na Korábu, Humpolce a Trmačově, v ulicích Halouzkově i
Cáhlovské.
Díky své geografické poloze v bohatém kraji na křižovatce rušných
cest, lidnatosti a trhům byl Tišnov již ve 14. století rozvinuté tržní
prostředí s rozvinutou místní výrobou. V Tišnově bylo 44 právovárečných
domů, což více méně odpovídá počtu usedlých na Dolním a Horním náměstí a
na Dolní Kukýrně. Už v tomto století bylo tišnovské pivo zřejmě
vyhlášené. Svědčí o tom známá historie z brněnských dějin, kdy opakované
stížnosti na špatnou jakost tamního piva přiměly brněnské radní, aby
někdy kolem roku 1353 svolali městské sládky a sladovníky.
V 15. století se vařilo v Tišnově pivo světlé z pšenice a černé z
ječmene. Světlé či bílé pivo bylo husté, nepříliš sladké, spíše hořké.
Pivu z ječmene se říkalo také staré, bylo lehčí, chuti málo nahořklé.
Bývalo kořeněné jalovcem nebo bobkovým listem. Nejlepší pivo v Tišnově
vařili v čísle 22 u Peterů. Bývalo prý vyhlášené jako v Čechách pivo
rakovnické.
V 15. století usadili se v ulici Brněnské hrnčíři, kteří vyráběli
hliněné korbílky, z nichž tišnovské pivečko obzvláště výborně chutnalo.
Ulici Klášterskou pak v této době obsadili bečváři, jejichž bečky byly
potřebné ku stáčení uvařené mladinky, která se ukládala do sklepů k
zaležení. Várky se ohlašovaly na radnici předem a vaření "na černo"
trestalo se i ztrátou živnosti a měšťanství. Není divu, že ve městě, ve
kterém se vařilo tak znamenité pivo a které mělo časté trhy a jarmarky,
kypěl život v krčmách, šencích i v zájezdních hospodách. Rovněž každý
cech měl svou poradní krčmu a jednotlivá řemesla držela své modré a
mokré pondělky ve svých oblíbených šencích.
18. dubna 1554 bylo jménem abatyše Barbory Konické ze Švábenic
sepsáno velké privilegium, jehož jedna část se týká i tišnovského piva.
Každý právovárečný měšťan byl oprávněn nadále dle starého zvyku ve
stanoveném pořadí vždy po dva týdny vařit pivo, svobodně je nabízet a
prodávat na celém klášterním panství. Abatyše na klášterním panství
tišnovské pivo monopolizovala, když slíbila, že do Tišnova a konventních
vsí nebude pivo dováženo a čepováno ani klášterem, ani cizími
vrchnostmi.
Na přelomu 16. a 17. století měl Tišnov, dle dochovaných pramenů,
192-193 domů a počet obyvatel se odhaduje na 1300. Výsadní právovárečné
domy přinášely vítaný zdroj příjmů, které se daly výhodně využít jako
prostředek k realitním spekulacím. To bylo hlavním důvodem urbanizace
šlechticů. V Tišnově žijící šlechtici mohli s trochou obratnosti získat
rozsáhlý majetek, mnohdy kontrastující s poměry šlechty žijící na
venkově. Další část obyvatelstva tvořili vysloužilí vrchnostenští
úředníci, kteří kupovali právovárečné domy v Tišnově, a to většinou za
zvýhodněných podmínek. Tito noví obyvatelé Tišnova pak po nějaké době
celkem přirozeně splynuli s příslušníky obecní elity, kterou v té době
tvořilo asi 30 rodin.
Po skončení třicetileté války se Tišnov, podobně jako většina
brněnského zázemí, nacházel ve značně zuboženém stavu. Z Tišnova odešla
většina obyvatel a mnohé domy zůstaly prázdné. Pivo v té době produkoval
klášterní velkostatek, čímž výrazně omezoval dosavadní právo tišnovské
obce.
V 50. letech 17. století se sice abatyše Barbara Skřimská
z Pilsenburka rozhodla udělovat majetkové výsady nově příchozím, konvent
jim začal za nevelké sumy rozprodávat opuštěné i právovárečné domy a
současně s tím jim byli pod podmínkou obnovení stavby a živnosti
odpuštěny na určitou dobu všechny vrchnostenské platy a dávky, ale
provozování vrchnostenského pivovaru v klášteře značně podlamovalo
ekonomickou sílu měšťanů. To všechno vedlo k tomu, že někdy v druhé
polovině 17. století přišel Tišnov o právo na pořádání týdenních trhů.
Roku 1733 za primátora Václava Crhy byla císařem Karlem IV.
privilegia týdenního trhu znovu potvrzena. Sešlo se prý tehdy mnoho lidí
a před radnicí se čepovalo pivo z obecního pivovaru. Ten v té době
patřil mezi nejvýznamnější městské podniky a zajistit chod pivovaru a
chlazení piva patřilo mezi přední starosti představitelů města. Proces
předcházející kvašení probíhal ve sladovnickém hvozdě na křižovatce
dnešních ulic Janáčkova a Jungmannova. Pivo se potom vařilo
v jednotlivých právovárečných domech, jejichž majitelé si podle pevně
stanoveného pořádku půjčovali potřeby k jeho výrobě.
V první polovině
19. století tvořil poplatek z pronajatého městského pivovaru jednu
z nejdůležitějších částí městského příjmu. V é době se již pivo dávno
nevařilo podomním způsobem, kdy ji střídavě provozovali majitelé
právovárečných domů. Pivovar byl soustředěn do samostatné budovy se
sladovnou, dvěma kotli a ročním výstavem 280 sudů. Pracovali zde tři
zaměstnanci. Ječmen a dřevo se obstarávalo z místních zdrojů, chmel se
již tehdy vozil z Čech.
Osmdesátá léta 19.století byla vrcholem slavných tišnovských trhů. V
Tišnově bývalo kolem čtyřicet výčepů piva a kořalek a o jarmarcích
bývalo tak hlučno jako o posvícení a nejeden sedlák jel z Tišnova až k
ránu, bez nákupu, s prázdnou kapsou, ale s hlavou obtíženou.
V roce 1911 se v Chytilově adresáři Moravy uvádí v Tišnově 25
hospod, k tomu ještě 4 v Předklášteří a tamní pivovar. Klášterní parní
pivovar měla tehdy pronajatý akciová rolnická společnost pivovaru
v Černé Hoře. Roku 1915 se z důvodu nerentability přestalo v pivovaru
pivo vařit a v jeho prostorách se pouze skladovalo černohorské pivo.
A právě po 100 letech se výroba piva opět vrací do Tišnova.
V tomto roce byla založena společnost Pivovar Tišnov s.r.o. a ještě
v roce 2015 přináší na trh 12% světlý ležák.
Tišnovák 10° (7.5)
Poctivá hořká desítka, která snoubí nízký obsah alkoholu s chutí
vícestupňových piv. Jeho přednostmi je zlatavá barva, plná pěna a
nezaměnitelná chuť a vůně, která je dána mimo použitých sladů čtvero
chmelením, z nichž poslední má zásadní vliv na vůni.
Tišnovanka 11° (7.5)
Méně hořké pivko, kteří preferuje sladovou chuť piva doplněnou jemnou a
vyváženou hořkostí. Základem tohoto piva jsou tři druhy sladu. Jeho
přednostmi je zlatavá barva, plná pěna a nezaměnitelná chuť a vůně.
Američan z Tigálu 12° (8)
Světlé svrchně kvašené pivo Američan z Tigálu je zástupce pivního stylu
APA. Barva piva je zlatavá až měděná. Pivo je výrazně chmeleno
kombinací českých a amerických chmelů, z nichž typickou chuť a vůni mu
dávají chmely Cascade a Citra. Toto pivo je ještě chmeleno za studena.
Abytyše Barbora 13° (6)
Polotmavý 13% pivní speciál Abatyše Barbora je pivo s výraznou sladovou
chutí a krásnou načervenalou barvou, která je dána unikátní kombinací
sedmi sladů. Tato směs sladů je vhodně doplněna chmely, které pivu
dávají jemnou a vyváženou hořkost a vůni.
!turistika! (poté busem do Tišňova)