Pivovar a Hospoda Medlešice

 

Historie pivovaru v Medlešicích:
 Zjistiti přesně rok, kdy byl tento pivovar vystaven, jest naprosto nemožné,neboť podnik tento netvořil dříve samostatnou průmyslovou jednotku, nýbrž byl součástí statku Medlešického, / dříve Mezilesice / přecházel tedy s prodejem tohoto statku vždy na nového vlastníka, aniž by byl v každé smlouvě nebo pozůstalostním rozdílu zvláště uveden, neb v zemské desky zapisován.  Proto chceme-li dnes zjistiti vznik a sledovati osudy tohoto pivovaru, nezbývá nic jiného, než sledovati postup tehdejších událostí a studovati osudy oněch starých šlechtických rodů a ostatních vlastníků tohoto statku Mezilesického.  Začínati v tomto případě s osudem tvrze a vsi Mezilesic, která je uváděna již v roce 1229 bylo by bezúčelné, neboť je stávajícími zápisy s naprostou jistotou zjištěno, že po třicetileté válce tento pivovar dosud nestával.  Ve starých zápisech se uvádí, že v roce 1660 koupila tvrz a rytířské sídlo s poplužním dvorem v Mezilesicích od Petra Hubrika z Herndrsdorfu paní Eva Kustošová, rozená z Glouchova se svým manželem Jindřichem Kustošem ze Zubří a Lipky.  Při tom uvedeno, že zboří to bylo tehdá velmi zpustlé a to následkem třicetileté války, neboť kraj Chrudimský byl nejen častými vpády vojska Švédského roku 1634, 1639, 1643, 1645 a 1648 ale i vojskem císařským vydrancovám, popleněn, vyhuben a takřka v poušť sirou obrácen.  Tím se stalo, že po skončení války té tvrz Mezilesická byla tak zpustlá, že samé toliko místo zůstávalo, dvory pak byly vypáleny, pole a štěpnice zkaženy, chalupy k tvrzi a dvoru příslušející spáleny, na dvorech nebylo ani čeládky ani dobytka, neboť dobytek pobralo vojsko císařské a švédské, čeládka pak buď utekla před nepřítelem, nebo zemřela zachvácena jsouc ranou morovou a jinými nemocemi.  Dále jest uvedeno, že pan Jindřich Kustoš a paní Eva manželka jeho, uvázavše se v držení zboží Mezilesického, musili velké náklady činiti, aby zboží to z úplné jeho zkázy opět vyzdvihli a zvelebili, pročež tvrz znovu vystavěna, dvory čeládkou a dobytkem obsazeny a zřízen zvláštní úředník a písař důchodní, aby vedli správu statku toho.  A právě vše nasvědčuje tomu, že tento Jindřich Kustoš ze Zubří a Lipky s manželkou Evou rozenou z Glouchova, kteří byli tehdy nejen nejpřednější ale i nejzámožnější šlechtou v království, vystavěli nejen tvrz a dvory, ale i pivovar, jak další zápisy uvádějí.  Roku 1673 přešel statek Mezilesice na syna Jindřichova Ferdinanda Leopolda Kustoše, rytíře ze Zubří a Lipky.  Po smrti tohoto Ferdinanda Leopolda Kustoše, připadlo zboží Mezilesické dle dědičného rozdílu ze dne 13. dubna 1696 synu jeho Ferdinandu Kustošovi, který dne 13. ledna 1716 statek Mezilesický, totiž sídlo a tvrz v Mezilesicích se dvěma poplužními dvory, pivovarem, dvěma krčmami, / v Medlešicích a Dřenicích / pak bažantnicí, mlýnem a cihelnou prodal Oktaviánovi Ladislavovi hraběti z Waldštejna.  Ježto tedy v této smlouvě se činí po prvé zmínka o pivovaru, který již jako hotový podnik je prodáván se statkem, je s naprostou určitostí jisto, že rod Kustošův pivovar tento postavil patrně již před rokem 1696.  Dcera tohoto Oktaviána Ladislava hraběte z Waldsteina, Anna Barbora, provdaná hraběnka z Bathyani zdědivši statek ten, prodala jej kontraktem ze dne 1. října 1722 a to jak uvedeno, rytířské sídlo Mezilesice s tím v tomto místě se nalézajícím pivovarem, dvěma dvory v Mezilesicích a Miškovicích, pak vsi Mezilesice, Dřenice a Holičky a se dvěma hospodami v Mezilesicích a Dřenicích, paní Marii Teresii svobodné paní Rašínové z Riesenburku, rozené Strakové z Nedabylic za 52.600 zl. rynských.  Zde tedy přichází podruhé pivovar, který pak v několika dalších smlouvách není při převodu vlastnického práva statku Mezilesického zvlášť uváděn, objevuje se však po čase opět, jak bude dále uvedeno.  Po smrti Marie Teresie Rašínové z Riesenburku přešlo zboží Mezilesické v roce 1725 na její dceru Marii Teresii, kteráž se dne 20. února 1727 provdala za Václava Ignáce svobodného pána z Wernieru a držela zboží to až do roku 1753.Mimochodem se podotýká, že tato paní Marie Teresie svobodná paní z Wernieru vydala roku 1732 na den svatého Viktorina / 5. září / registra purkrechtní statku Mezilesického, v nichž určila robotní povinnosti jak sedlákům, tak chalupníkům, ba i podruhům a stanovila, aby se každý rok na den sv. Viktorina na Mezilesicích "soudové pořádní dávali a konali" a přesně vyměřila, co má za vykonání spravedlnosti platiti lidé domácí a co přespolní.  Kšaftem z 29. listopadu 1753 zůstavila řečená paní Marie Teresie svob. paní z Wernieru statek Mezilesice svému nejstaršímu synovi Ignáci svob. pánu z Wernierů, který pojav za manželku Kateřinu hraběnku Caretto-Milesimovou, držel Mezilesice až do roku 1763, načež posledním pořízením z 19. prosince 1763 odkázal statek Mezilesice svému nejstaršímu synovi, Janu Karlovi.  Po smrti tohoto Jana Karla připadl statek Mezilesický dle dědického narovnání ze dne 12. října 1802 jeho bratru Františku svob. pánu z Wernieru.  Tento nepodržel však dědictví to dlouho, neboť již smlouvou trhovou ze dne 14. prosince 1803 prodal tento statek Ferdinandu svob. pánu z Aratorů a Kateřině Wokaunové svob. paní z Wokaniusu se všemi právy a oprávněními.  Však ani tito majitelé, patrně následkem Napoleonských válek nepodrželi tento statek dlouho, neboť ještě téhož roku prodali statek ten rovněž se všemi právy a oprávněními Vavřinci Langrovi a Františku Koliskovi.  Kontraktem ze dne 26. dubna 1810 prodali tito spolumajitelé statek Medlešice se vším příslušenstvím Janu hraběti z Bredů.  Jak se zdá, neklidná doba vyvolaná Napoleonskými válkami měla velký vliv na prosperitu polního hospodářství a i jiných odvětví, neboť možno říci, že tento Medlešický statek šel takřka z ruky do ruky, ježto i hrabě z Bredů podržel tento statek pouze krátký čas, neboť již kontraktem ze dne 3. června 1810 prodal Medlešice manželům Antonínu a Marii Anně Holubovým.  Však i tito manželé byli vlastníky tohoto statku ani ne celý měsíc, neboť již smlouvou ze dne 30. června 1810 prodali jej jeho excelenci vysokorodému pánu Maria Tadeášovi hraběti z Trantmannsdorfu, biskupovi v Hradci Králové za 234.000 zl. rynských.  Při sledování stálého trvání pivovaru v Medlešicích nutno nyní odbočiti k listině, netýkající se sice přímo statku Medlešického, avšak existenci pivovaru prokazující vzdor tomu, že o něm po kolik desetiletí nebyla ve smlouvách zmínka.  Tak v knize emfytetických kontraktů obce Medlešic, začínající zápisy od roku 1789 na stránce 177 a 178 přichází kontrakt ze dne 17. srpna 1814 manželů Jana a Magdaleny Půhonných na hospodu čp. 23 v Medlešicích , kterou koupili od Jana Jančury. V této smlouvě je výslovně uvedeno toto : " Kupující manželé Půhoný budou povinni pivo od nikud jinad krom Medlešického pivovaru a sice dicky tak bráti, aby to samé nikdy do posledního nevyšlo ale dicky vystálé bylo."  Maria Tadeáš hrabě Trantmannsdorf zemřel jako kardinál kníže arcibiskup Olomoucký, načež právním přiřknutím zemského soudu v Praze ze dne 24. února 1821 odevzdán statek Medlešický hraběti Joachimu z Trantmannsdorfu a jeho manželce Jindřišce rozené hraběnce z Allemagna.  Dne 1. června 1825 koupila Jindřiška hraběnka Trantmannsdorfová rozená hraběnka Allemagna od svého manžela Joachima jeho polovici statku Medlešického a jak ve smlouvě uvedeno, s celým fundo instrukto, se všemi jak hospodářskými tak i průmyslovými zásobami, obilím, krmením, pak sklepy, regály a zásobami piva za 16.000 zl. stříbra. I z této smlouvy je tedy patrno, že kde byly sklepy, regály a zásoby piva, byl i pivovar.  Jindřiška hraběnka Trantmannsdorfova zemřela dne 6. července 1863 a pozůstalost po ní odevzdací listinou zemského soudu v Praze ze dne 9. ledna 1864 č. 357 odevzdána Teresii z Wiederspergů a Adelhaidě svob. paní z Hildbrandtů oběma rozeným hraběnkám z Trantmannsdorfu. Každé jednou polovicí.  Tyto spolumajitelky prodaly tento zemskodeskový statek Medlešice se všemi hospodářskými i průmyslovými podniky, tedy i pivovarem, smlouvou trhovou ze dne 8. října 1864 Hugo rytíři z Wiederspergů za 230.000 zl. r. č.  V protokole o zakládání nových pozemkových knih ze dne 1. září 1881 tvořil tento pivovar součást statku Medlešického a byl zapsán i s tímto statkem v zemských deskách.  Jak tedy z předstojících smluv patrno, byl pivovar Medlešický prodáván stále současně se statkem v Medlešicích a také v režii těchto vlastníků veden a spravován, až teprve rytíř Hugo z Wiederspergů se odhodlal tento průmyslový podnik prodati, avšak teprve po 26ti letech od doby nabytí jeho vlastnictví a sice smlouvou trhovou ze dne 8. května 1890 a situačního plánu ze dne 28. dubna 1890 prodal jej akciové sladovně v Chrudimi za 80.000 zl. r. č. načež dne 3. srpna 1890 pod č. 36407 byl tento pivovar z vložky č. 901 zemských desk odepsán a do vlastnictví zmíněné sladovny do vložky č. 215 pozemkové knihy kat. území Medlešic zapsán.  Akciová sladovna v Chrudimi držela tento pivovar 20 let načež smlouvou trhovou ze dne 10. března 1910 prodala jej Antonínu Richtrovi a Václavu Hörbingrovi, každému polovicí za 230.000 Kč.  Toto společenství nepotrvalo však dlouho, neboť již smlouvou trhovou ze dne 1. prosince 1911 koupila choť spoluvlastníka Antonína Richtra paní Růžena Richtrová od Václava Hörbingra jeho polovici za 115.000 Kč.  Tito manželé drželi tento pivovar přes celou světovou válku, načež smlouvou trhovou ze dne 20. května 1919 prodali jej Vladislavu Zemanovi, kterýž je jeho vlastníkem posud.  Tento majitel zmíněný pivovar opatřil novým zařízením, přistavěl lednici a vilu, pivovar rozšířil, zvelebil a svým podnikavým duchem přivedl k nebývalému rozkvětu, neboť Medlešické pivo je dnes známé, že svojí chutí a kvalitou předčí jiná známá piva a proto je daleko široko požadováno a dodáváno.  Pivovar tento je zapsán ve vložce č. 215 pozemkové knihy kat. území Medlešic a stav jeho nemovitostí je tento: č. kat. 3/2 stav. parc., vila čp. 54, č. kat. 3/3 stav. parc. pivovar čp. 2 a sklepy, č. kat. 3/4 stav. parc., č. kat. 16.23.25/2. 25/3. 94/2, 96/3. 96/4 zahrady. 24 rybník, 25/2, cesta, 95/3 louka, 95/4 role a 416 pastva.  Na přání pana Vladislava Zemana v archivech vyhledal a sestavil František Dvorák,
V Chrudimi, 30. září 1932.  soudní revident v. v. a emer. správce knihovního úradu v Chrudimi.
Současnost:
Po letech nucené odstávky zahájil pivovar Medlešice opět svoji činnost. V březnu roku 2001 byla svařena první zkušební várka a od té doby se u nás vaří přibližně 300 hl piva ročně. V současnosti je medlešický pivovar koncipován jako minipivovar s várkou 10 hl.  V Medlešicích vyrábíme dva druhy piva: světlé dvanáctistupňové a černé dvanáctistupňové. Obě nazýváme Medlešický ležák 12° - světlý, černý. Je to pivo plné chuti, obsahující vitamíny, bílkoviny a další minerální látky, nezbytné pro zdravou výživu. Pivo není filtrováno a jeho snížená čirost dokazuje přítomnost ušlechtilých kvasnic.  Exkurze po pivovárku zatím nepořádáme. Pivovarská hospoda  Na várnu pivovaru navazují prostory pivovarské hospody, kde můžete ochutnat nejen medlešické pivo, ale i spoustu dalších pochutin. Vchod do hospody je zvenčí ve směru od hřiště.

adresa:  Medlešice 2, 538 31 Chrudim-Medlešice

Medlešický ležák 12° (8)

Za mě osobně celkem chutná a vyvážená dvanda s kterou není vůbec problém zůstat pěkně dlouhou dobu.

Medlešický ležák černý 12° (6)

Ani tmavé pivko nebylo špatné avšak na mě už moc sladké a byla tam cítit káva, což já nemusím.

!turistika!

fotogalerie

Malopivovar Industry Beer

 

V roce 1905 byla mezi Nymburkem a Drahelicemi otevřena hospoda Na Cejpovně. Nechal ji postavit stavitelem Josefem Vosáhlem potomek knížecího rodu Valdštejnů pro svého správce Josefa Horáka jako odměnu za jeho služby.
1.12.1905 byly zprovozněny v pravém křídle budovy hostinské prostory, kuchyně a v prvním patře byt pro rodinu pana Horáka. V následujícím roce byl dostavěn sál a levé křídlo budovy.  Název je odvozen pravděpodobně podle statkáře Cejpy, kterému patřily pozemky mezi Nymburkem a Drahelicemi.  Hostinec původně sloužil vozkům, kteří tudy projížděli směrem na Lysou nad Labem a Prahu a trhovcům kteří jej hojně navštěvovali po skončení nedalekých dobytčích trhů. Jako hospoda v té době s největším sálem v Nymburce a okolí se stala centrem zábavy pro široké okolí.  Od roku 1905 se zde točilo Plzeňské pivko s vyjímkou období druhé světové války a období, kdy hostinec převzala do „opatrování“ vláda lidu zastoupená Spotřebním družstvem Jednota.  Po roce 1989 odkoupen hostinec od syna původního majitele pana Václava Horáka v lednu 1991. Od května 1991 se zde provozovala Čínská restaurace, která si až do konce devadesátých let získala velkou oblibu. Po nástupu vietnamských bister ztrácela čínská kuchyně na kreditu a tak se po dlouhém přemýšlení rozhodlo k návratu k původnímu účelu. V prosinci 2008 se otevřela první část - formanku Polabské restaurace a začátkem června 2009 se plánovala otevřít druhou část-restauraci, jídelnu a kavárnu.  Po domluvě s majitelem nymburského pivovaru Postřižiny panem Benákem se zde čepoval postřižinský Zlatovar a Francinův ležák a s jeho svolením i Plzeňský Prazdroj.
Dne 26/7 roku 2019 se zde otevřel také malý pivovar Industry Beer, jeho pivečka budou k dispozici právě v místní kavárně Café Farms, kde je majitel a zárověň sládek Ivan Zak.
Základ technologie pivovaru pochází z vratimovského Brabčáka, odkud byla koupena 600 l varna na plynový ohřev. Tanky a otevřené spilky jsou umístěny v chladícím boxu v místnosti vedle varen, voda se zde používá studniční.
Pan Zak má v úmyslu vařit nejen ležáky, ale i svrchně kvašená piva. S vařením piva začal až tady. Není tedy vystudovaným sládkem, ani za sebou nemá homebrewingovou historii. Provoz pivovaru mu zaštiťuje nezbytný garant. O tom, že zde zajistí kvalitní produkci, ovšem nepochybuje. Má zkušenosti z výroby šampaňského a ta je, dle jeho slov, oproti pivovarství mnohem náročnější.

adresa:  Drahelická 60/2, Drahelice, 288 02 Nymburk



Industry Beer 11° (5)

Tato tmavá jedenáctka s lehce ovocným aroma ovšem i dost nakyslé chuti ve mě zanechávala smíšené pocity. Na druhou stranu nebyla tam cítit vůbec káva, takže to mě potěšilo.

Industry Beer 12° (6)

Pěkně voňavé pivečko, to se musí nechat (smetana, latté, kapučíno...). Ovšem na druhou stranu svou chutí hodně sladké, otestoval jsem dva lahváče a měl jsem pak celý večer v puse jak kdybych dělal v cukrovaru (hold kavárna).

!turistika! 

fotoalbum 

Pivovar Dašice / Dašické sklepy

Z archivních materiálů je zřejmé, že pivovar v Dašicích vznikl ještě v patrimoniálních dobách. První zmínky o něm jsou již z roku 1507, kdy byl v majetku pána Viléma z Pernštejna. V roce 1616 byla provedena přestavba pivovaru a její rysy jsou patrné až do dnešních dnů. Tento rok je považován za počátek novodobé historie Pivovaru Dašice. V pivovaru se vařilo pivo ještě ve dvacátých letech minulého století. Pak však byla produkce piva postupně zastavena. Od této doby pivovar pustl a chátral.  V roce 2007 byla započata rozsáhlá stavební rekonstrukce s cílem obnovit výrobu piva spolu s poskytováním hostinských a ubytovacích služeb.
Pivovar ve městě Dašice produkoval pivo a další související výrobky ještě ve dvacátých letech minulého století. Zřejmě v kontextu hospodářského vývoje v té době a světové války byla produkce piva postupně zastavena. Následná světová hospodářská krize, druhá světová válka a znárodňování soukromého majetku nedávaly šanci na obnovení této skutečně dlouhodobé tradice. Smutnou etapou v historii pivovaru je jeho degradace na sklad a opravnu zemědělské mechanizace pro kolektivizované zemědělství. V této době areál výrazně zchátral. V nedávné historii byl vrácen na základě Restitučního zákona potomkům někdejších vlastníků. Nicméně i přes tuto skutečnost areál i budovy pivovaru nadále pustly a chátraly.
Pivovar v roce 2007 změnil majitele. V krátké době na to bylo započato se záměrem rozsáhlé stavební rekonstrukce s cílem obnovit zde výrobu piva spolu s poskytováním hostinských a ubytovacích služeb v objektech pivovaru.  Za tímto účelem byla založena společnost Pivovar Dašice.  Velice rádi vás přivítáme v Original Restaurantu Dašické sklepy při Pivovaru Dašice.

Dašické 10° (7)

Světlé výčepní pivo spodně kvašené nefiltrované nepasterizované. Celkem pitelná desítka avšak z mírným obilným ocáskem.


Dašické  12° (6.5)

Světlý ležák spodně kvašený nefiltrovaný nepasterizovaný. Jako taky se to dalo bumbat, ovšem opět divnej ocas.

Svatomartinský speciál  13° (7)

Polotmavé pivečko docela šmakovalo, tento speciál nebyl ani moc nasládlý což jsem uvítal.

fotoalbum

Pivovar Kujebák

 

Vysoké Mýto je věnné královské město. Králové udělovali měšťanům těchto měst výhradní právo svá piva prodávat a šenkovat v okruhu 1 míle. Římský král Albrecht I. A jeho syn Fridrich, vévoda rakouský, kteří měli pod svou ochranou i měšťany Vysokého Mýta, potvrdili dne 5.10.1307 privilegia udělená českými králi a mimo jiné i že "míli kolem věnných měst nesmí nikdo krčmu míti". V prvopočátku zakládání měst mohl každý obyvatel města vařit pivo stejně jako péct chleba. Během 14. století někteří měšťané již pouze dělali slad a vařili pivo, jiní měli k tomuto řemeslu i další řemesla. Právo várečné kteréhokoli měšťana souviselo s jeho domem - kdo měl dům, vařil. Tyto domy měly sladovny, pánve a jiné nádoby k vaření piva, ale také sklepy, kde zrálo pivo. V některých městech, zřejmě i ve Vysokém Mýtě, se právo várečné vztahovalo jen na domy na rynku. Zajímavé je, že novousedlíkům starousedlí měšťané právo várečné nepřepouštěli. Sousedé mající právo várečné (tzv. nákladníci piv), sdružovali se v městech již v 15. století v bratrstva, z nichž se časem vyvinuly v cechy. V jejích řádech (artikulích) bylo například pěstování obilí na var i upraveno vystavování a vývoz piva. V roce 1572 bylo v Mýtě 5 nebo 6 sladovníků. Právovárečníci na ně podali u císaře Maxmiliána II. Stížnost. Usnesením krajského sjezdu bylo určení počtu vyvařeného piva na daný počet sladu. Časem se snažili nákladníci více sudů uvařit a tím pivo "lehčili". Museli si také včas zajistit obilí i dřevo na vaření. Pokud neměli dost zásob, když měli vařit pivo, svoji várku prodali nebo se o ni podělili. Když byli várečník připraven vařit várku, došel si na radnici pro cedulku nebo byl k němu poslán služebník se vzkazem, že mu várka nastává. Od doby císaře Františka byl nákladník povinen platit zeměpanskou daň. Vařívána byla piva "bílá" z pšenice a "stará" z ječmene. Roku 1585 se Tadeáš Hájek zmiňuje o pivu smíšeném. Bývala také piva "hustá" nebo "tenká"  Sousedé, kteří se spojili ve spolek vářečnický, měli svůj vlastní pivovár a vařili na společný účet. Ve Vysokém Mýtě stála první pivovarská budova na severovýchodní straně Královského náměstí směrem k Choceňské ulici. Měl varnu na 27 sudů. Pivovar se pravidelně dával v nájem. Nájemné v r. 1883 vynášelo 5000 zlatých a várečnických práv bylo 139. Právovárečníci, kteří nemohli vařit doma se časem domluvili na vystavění společného pivovaru. V takovém pivovaře vařili "po střídě", jeden po druhém i jejich potomci. Někteří přispěli i na obecní pivovar - v Panském domě (bývalá radnice čp. 91), kde dříve byla obecní hospoda. Později byl zrušen i obecní pivovar a obec vařila svých 9⅟₂ varu na 17 sudů v měšťanském pivováře.  Roku 1898 byl původní právovárečný pivovar převzat nově utvořeným společenstvem do vlastní správy. V roce 1897 a to 19. září byla založena společnost s.r.o. Měšťanský pivovar. Prvním předsedou se stal vysokomýtský lékař Karel Bartsch ml. A podílníkem byl i vysokomýtský městský stavitel Oktavian Pohl. Nové společenstvo prodalo původní starý pivovar na náměstí roku 1901 samosprávnému okresu Vysokého Mýta. Budova byla zbourána a byl vystavěn nynější dům. Bylo provedeno oddělení práva várečného od domů a započalo se s upisováním podílů na nový pivovar. Mezi právovárečníky docházelo k neshodám ohledně postupu stavby. Jedna část chtěla pivovar vystavět naráz celý, druhá část po částech a postupně. Nakonec se stavěl nový pivovar. Roku 1898 se postavily sklepy a varna, po roce administrativní budovy a hospodářské budovy a v roce 1900 bylo dílo dokončeno sladovnami. V průběhu stavby se museli prodávat další podíly, aby bylo dílo zdárně dokončeno. Stavba nového pivovaru byla zadána Josefu Drahošovi. Strojní zařízení dodala firma Novák & Jahn v Praze. Architektonicky zpracoval patrně Jan Herain. Prvním sládkem byl jmenován Antonín Veselý. Kapacita pivovaru byla 30.000 hl piva a sladovny na zpracování 60 vagónů ječmene. Mezi světovými válkami se vyrábělo 10.000 hl piva, a to pivo 10% světlé výčepní, 12% světlý ležák pod jménem Malvaz a speciální 15% černé pivo bavorského typu pod jménem Kujebák z ječmene zpracovaného ve vlastní sladovně a koupeného od místních a okolních producentů. Pivo bylo díky své kvalitě velmi oblíbené a žádané v místě i vzdálenějším okolí. Ačkoliv byla veliká konkurence v podobě velkého množství pivovarů v kraji. V závodě bylo zaměstnáno celoročně 24 zaměstnanců. Po druhé světové válce se vyrábělo pivo 12° Kujebák a 10° vysokomýtské pivo. V areálu fungoval také lihovar s kvasírnou. Ke konci své činnosti se v pivovaru vyrábělo již jen 682 hl vysokomýtského piva. V roce 1951 byl pivovar zrušen.  Sládci:  1898-1904 Antonín Veselý st. 1904-1913 Jaroslav Purkrábek 1913-1916 Jan Trnka 1916-1936 Antonín Veselý ml. 1936-1950 Jan Tůma  Budovy od této doby neutěšeně chátraly i přes svou velmi vysokou historickou hodnotu. Některé objekty sloužily jako sklady zemědělských hnojiv. Dražba celého areálu proběhla v roce 2004. Areál byl přiklepnut jisté severočeské firmě, která ovšem skončila v likvidaci. Odhadní cena byla stanovena na tři miliony korun, vyvolávací byla snížena polovinu. Za částku 2,52 milionu korun získala tuto nemovitost vysokomýtská firma Nopek, která komplex prodala pražské firmě Tom & Johny, později přejmenované na Bytový komplex Nový Pivovar s.r.o. a ten tu začal postupně realizovat svůj developerský záměr, kdy měla být vybudována nová městská část "Nový pivovar" s byty, administrativními budovami a komerčními prostory. Z celého projektu se realizoval pouze jeden bytový dům. V roce 2008 byl zamítnut návrh na prohlášení za kulturní památku o což se snažila místní občanská skupina Kujebák. Většina budov byla zbořena, stojí zde již pouze budova sladovny a hvozd. Tyto budovy roce 2015 koupil František Richter, který měl záměr pivovar opravit a vybudovat zde pivovarskou školu, muzeum, byty a prostory pro kulturní akce. V současné době je chátrající nemovitost v majetku Pivovar VM s.r.o. Nyní se vaří piva v pivovaru Mejto a nově v Měšťanském pivovaru Kujebák.  Myšlenka na výstavbu vlastního pivovaru je v hlavě pana Mandíka již několik let. Jeho rodinné firmy se vždy zaměřovali na zemědělství, potravinářský průmysl a nově cestovní ruch. Svým zákazníkům chtěl nabídnout kvalitní výrobky i služby. Od výroby masa, uzenářských a farmářských specialit byl již malý krůček k vlastní produkci piva. Již v červnu 2013 došlo k registraci ochranných známek na etikety i názvy původních vysokomýtských piv: 12°Kujebák, 10°Vysokomýtské pivo a Malvaz. Společně se synem několik let aktivně usilovali o získání dotací na stavbu pivovaru, jehož projekt byl připraven. Povedlo se to až roku 2017, kdy se začalo se stavbou. Vybráno bylo strategické místo v centru města na adrese Husova 216, kde do té doby stála bývalá hasičská zbrojnice, jejíž interiér vybízel ke zřízení stylového místa. Ve Vysokém Mýtě ani blízkém okolí nebyla možnost zajít do pěkné rodinné restaurace s vlastní varnou, proto jsme se rozhodli zrealizovat rozsáhlejší rekonstrukci budovy i s přístavbou. Jako dodavatel technologií pro vaření piva byla vybrána společnost Czech brewmasters, jenž měla dostatek zkušeností s realizací minipivovarů u nás i ve světe. V původní budově bylo zachováno původní trámoví (dříve sloužilo k sušení hadic) a přistavěno dřevěné patro s cihlovými podpěrnými sloupy. V nové přístavbě vznikl prostor pro otevřenou kuchyni, sklady a sociální zázemí. Přáním majitele je, aby se zde hosté cítili dobře, přišli si odpočinout od všedních starostí a s přáteli či rodinou posedět u dobrého piva i chutného jídla.  Veškeré informace a obrazové materiály byly poskytnuty Regionálním muzeem Vysoké Mýto.

adresa: Husova 216, Pražské Předměstí, 566 01 Vysoké Mýto

Vysokomýtské  10° (7.5)

Svěží a lahodná desítka, která skvěle hasí žízeň. Klasický způsob vaření, přídavek karamelového sladu a správný stupeň prokvašení jí vetkli jak charakteristický barevný odstín, tak schopnost přinášet radost z napití.

Kujebák  12° (8)

Světlý ležák charakteristický vyšší hořkostí, plnou chutí. Poctivý český ležák, vařený dvourmutovým dekokčním způsobem z nejlepších českých sladů, třikrát chmelený vybranými žateckými chmely. Jsme na něj náležitě hrdí. Bezvadného řízu, plného těla, dlouze doznívající hořkosti a veliké pitelnosti našeho ležáku jsme dosáhli i díky poctivě dodržené době zrání.

Malvaz  13° (7)

Speciální třináctistupňové tmavé pivo bavorského typu. Čtyři druhy sladů, vybrané chmelení a mírně vyšší obsah alkoholu dali vzniknout bezvadné vyváženosti mezi karamelovou chutí a všemi odstíny hořkosti, vše podtržené nádhernou pěnou.

Red Ale  14° (8.5)

Svrchně kvašené speciální  14% pivo. Pět druhů sladů a vybrané chmely (Chinook, Centennial, Cascade a Kazbek) společně s několikanásobným chmelením dodali tomuto pivu vyvážený říz i hořkost, citrusovokořenité aroma a plnou tmavě rubínovou barvu vše korunované bohatou pěnou. Nefiltrovaný, nepasterizovaný.

!turistika! 

fotoalbum 

Pivovar Mejto

Minipivovar založen v roce 2015 pod názvem Kujeba, který se poté změnil na Mejto (2017). Sídla měli i ve stejné ulici, takže technologie asi zůstala na místě. Vše má na starosti sládek Evžen Řehák, jejich pivka lze v současné době ochutnat v restauraci Stejk Bejk.
První zmínky o pivovarnictví ve Vysokém Mýtu pochází již z roku 1307. V roce 1572 bylo v Mýtě 5 nebo 6 sladovníků.


adresa: Masarykovo nám. 155, 566 01 Vysoké Mýto

Mejto 12° (7)

Celkem příjemně pitelná polotmavá dvanda ani nebyla moc sladká jak to u těchto piveček někdy bývá.

!turistika!

fotoalbum 

Minipivovar Bobr

Historie pivovarnictví v obci Zadní Třebaň je velice krátká. Pokud je nám známo, tak ve Třebani se pivo nikdy nevařilo, nebo se o tom nedochovala žádná zmínka. Vařit pivo v Třebani začali Martin Kudláček a Pavel Bartůněk v roce 2012. A proč zrovna v Třebani? Nu proto, že se právě v Třebani naskytla možnost si pronajmout vhodné prostory. V současnosti minipivovar provozuje společnost ALKAT Brewery, s.r.o.  Pivo se vaří ve sklepní prostoře bývalého mlýna. Jedna várka má objem 5 hl, maximální roční kapacita pivovaru je cca 500 hl piva. V současnosti je naše pivo k dostání v PET lahvích a KEG sudech, prodeje i výtoče se laskavě ujala Hospůdka U Mlýna v bezprostřední blízkosti pivovaru. Od doby svého založení minipivovar rozšířil kapacity i nabídku piv, kromě stávající světlé jedenáctky vyrábíme silnější tmavá či polotmavá piva a ke zvláštním příležitostem (vánoce, velikonoce) pivní speciály. Existuje i možnost výroby piv na individuální objednávku např. u příležitosti oslavy životního jubilea, svatby apod. Jsme partnery řady sportovních, kulturních a společenských akcí, na které dodáváme lahve se speciální etiketou, sklenice s emblémem minipivovaru a další reklamní předměty.
Pivo si můžete koupit přímo v pivovaru v PET lahvích nebo sudech. Vzhledem k nepravidelné přítomnosti majitelů v pivovaru je lepší se vždy předem telefonicky domluvit. Aktuálně je v nabídce světlý ležák 11%, polotmavý speciál 13% a světlý ale 12%. Ležák a speciál jsou klasická česká spodně kvašená piva vyráběná tradičním způsobem z ječného a karamelového sladu a žateckého chmele.  V současné době můžete točeného Bobra ochutnat v Hospůdce U Mlýna v Zadní Třebani a v penzionu Hurikán v Havlíčkově Brodě. Pokud máte rádi nejrůznější pivní festivaly a slavnosti, můžete ochutnat toto pivo také např. na Žižkovském pivobraní, na pivních slavnostech v Berouně nebo Nepomuku.

adresa:  U Mlýna 8, 267 29 Zadní Třebaň

Bobr 11° (5)

Tradiční české spodně kvašené světlé pivo plzeňského typu. Vyznačuje se sladovou příchutí a typickou hořkost mu dodávají odrůdy žateckého chmele.
Jinak opravdu celkem průměrné pivko podobné tzv. europivům.

!turistika!

fotogalerie 

Rodinný Pivovar u Vacků

 

Tradice chlumeckého pivovarství sahá hluboko do minulosti. První zprávy o vaření piva v našem městě pocházejí z 1. poloviny 15. století, kdy tehdejší držitelé panství, páni z Bergova, vybírali od místních měšťanů pivovarné a šenkovné. O rozkvět pivovarství v Chlumci se významně zasloužili Pernštejnové, kteří se v roce 1521 stali novými vlastníky města. V roce 1524 udělil Vojtěch z Pernštejna chlumeckým měšťanům právo vařit pivo v rychtě a zřídit zde šenk a výčep, z nichž se vrchnosti nemusely odvádět žádné dávky. Chlumečtí tím získali významný zdroj obecních příjmů, který využili ve prospěch rozkvětu města. V této době zde vznikly tři pivovary: Kostelní, Při masných krámech (stál na místě dnešního Majorátu) a U Valů, zvaný též Kuldanovský. Ve městě také existovalo pět měšťanských sladoven. Ve 2. polovině 16. století byl ve všech chlumeckých pivovarech roční výstav až 6 400 věrtelních sudů! Chlumec výší produkce piva předstihl i mnohá významná královská města jako Tábor či Kolín. V roce 1547 převzala pernštejnské zboží královská komora a Chlumec se tak dostal pod přímý dohled panovníka. Z rozhodnutí císaře Rudolfa II. byl roku 1579 v areálu vodního hradu postaven komorní pivovar. Soumrak zdejších měšťanských právovárečníků nastal v roce 1623, kdy nový držitel panství Václav Vchynský odebral chlumeckým všechny tři pivovary, aby je tak potrestal za rebelii z doby stavovského povstání v letech 1618 – 1620. Sloučením těchto pivovarů v jeden začala historie panského pivovaru rodu Vchynských později Kinských, jež trvala až do poloviny 20. století. Po požáru starého hradu v roce 1745 vybudovali Kinští nové správní a hospodářské centrum panství v nynější ulici Boženy Němcové, v jehož areálu byl postaven také pivovar. V 19. století byl chlumecký pivovar trvale pronajímán a vystřídala se zde celá řada nájemců. K nejvýznamnějším z nich patřili Josef Daněk a jeho stejnojmenný syn, kteří byli nájemci pivovaru v letech 1820 – 1868. Josef Daněk mladší, upřímný vlastenec, mecenáš a přítel Boženy Němcové, měl také značnou zásluhu na úspěšném zavádění nového způsobu výroby piva metodou spodního kvašení. Její výhody vylíčil v díle Popis pivovárství na spodní kvasnice a podílel se tak na zdárném rozšíření tzv. podkvasných piv v českých zemích. V 60. letech 19. století dal Oktavián hrabě Kinský pivovar přestavět. Hraběcí architekt Václav Nosakovič vyprojektoval moderní průmyslový areál, který byl svého času největší na Chlumecku. Roční výstav pivovaru v následujících letech neustále vzrůstal. Z dostupných pramenů se můžeme dozvědět, že v roce 1930 dosáhla roční produkce 12 800 hl piva, v roce 1937 15 000 hl. Čítanka kraje chlumeckého z roku 1937 nás rovněž informuje, že “pivovar zpracovává znamenité ječmeny Chlumecka, přičemž zvláštní obliby dobývá si jeho světlý a černý ležák”. V období první republiky i Protektorátu Čechy-Morava byl nájemcem pivovaru Václav Tůma. Po únoru 1948 pivovar převzala národní správa čs. pivovarů a v roce 1949 rozhodnutím ministerstva výživy byla výroba piva v Chlumci nad Cidlinou zastavena. V kronice chlumeckého pivovarství, tvořené řadu staletí, byla tímto nešťastným činem napsána závěrečná tečka. Věřme, že se v ní v budoucnu objeví nová slavná kapitola.
Ta se objevila v roce 2014 díky rodině Vacků, která zde obnovila vaření piva. Po postupných rekonstukcích našeho objektu došlo i na sklepní prostory. Za první republiky byly využívány řeznickou rodinou Procházkových k uchovávání a zpracování masa. Za éry komunistické až do konce roku 2013 sloužily jako sklad. Sklad, ve kterém bylo v zimě i v létě 11 stupňů.  Po výletech hlavně do jižních čech s ochutnávkami nekonečných druhů piv, jsme se rozhodli vestavět do stávající sklepních prostor minipivovar. Technologii a receptury dodal Ing. Josef Krýsl - v jeho pivovarech nám nejvíc chutnalo.  Od roku 2016 je hlavním sládkem náš syn Michal Vacek.
Součástí pivovaru je pivnice a možnost ubytování v penzionu. Vyráběné pivo je bez přidaných sladidel, barviv, nefiltrované a nepasterizované.

adresa:  Klicperova 52, Chlumec nad Cidlinou I, 503 51 Chlumec nad Cidlinou

Výčepní 10° (6.5)

Pivo plzeňského typu, jemné sladové chuti s mírnou hořkostí, dvakrát chmelené žateckým chmelem ( Premiant a Sládek). K výrobě jsou používány české humnové slady ze sladovny v Záhlinicích na Moravě, kterej mají více než stoletou tradici.  
Obsah alkoholu 3,5%, barva 11,5 j.EBC

Světlý ležák 12° (8)

Pivo plzeňského typu, plné sladové chuti s v výraznější hořkostí. Je vyrobené ze tří druhů humnových světlých sladů z nichž tvoří téměř 90%  slad plzeňský. Pivo je dvakrát chmelené, v ležáckých tancích zraje 6 týdnů.  
Obsah alkoholu 4,6%, barva 14 j. EBC

APA Maracuja 13° (7)

Svrchně kvašený polotmavý speciál APA (australian pale ale) s výraznou hořkostí. Je 5x chmelený, 4x za varu a 1x za studena. Základ tvoří české humnové slady a německý slad. Za studena po prokvašení se chmelí austalským chmelem Galaxy a německých chmelem TnT maracuja. Studené chmelení dává pivu jemnou vůni po “vášnivém ovoci”. 
Obsah alkoholu 5,2%, barva 43,0 j. EBC

IPA 15° (7.5)

Svrchně kvašený světlý speciál plné chuti a výrazné hořkosti. Je chmelený čtyřikrát postupně během varu. Po prokvašení se chmelí za studena kombinací dvou druhů amerických chmelů – Citra, Cascade . Studené chmelení dává pivu příjemnou vůni připomínající citrusové plody.

lndia pale ale – ” pivo pro lndii ” silné pivo s vysokým obsahem chmele – historie výroby tohoto typu piva sahá do 90. let 18. století. Angličané při svých výpravách a častých dlouhých pobytech ve svých koloniích si chtěli užít svého tradičního nápoje. Cesta lodí do lndie trvala leckdy až 4 měsíce a pivo se dříve nefiltrovalo ani nepasterizovalo, takže byl vellký problém s jeho kvalitou. V devadesátých letech 18.stol, přišel sládek z východního Londýna s nápadem použít ke konzervaci vyšší dávky alkoholu a chmele. Pivo mělo velký úspěch, byl to převrat v pivovarnictví a mnoho pivovarům se tak naskytl velmi lukrativní trh.
Obsah alkoholu 6%, barva 25 j. EBC

Tmavý speciál 13° (6)

Svrchně kvašené pivo typu lmperial stout výrazné temné barvy s jemnou hořkostí a krémovou pěnou. Typickou kávovou vůni mu dává karamelový slad a pražený ječmen.  Pivo původně vařené v Anglii si v 18. století po návštěvě Londýna velmi oblíbila carevna Kateřina Veliká. Nechala ho z Anglie dovážet v sudech a v Rusku lahvovat. Pivo se stalo postupně senzací po ceIém Rusku.  
Obsah alkoholu 5%, barva 180,0 j. EBC

fotoalbum 

Zámecký Pivovar Frýdlant

 Ve Frýdlantu se první písemné zmínky o pivovaru objevují v urbáři (soupisu) zdejšího panství vyhotoveném v letech 1381 až 1409. V té době se vařilo pivo na zdejším hradě a sloužilo pro potřeby jeho majitelů. Ve městě v podhradí ovšem také stálo několik domů s právem várečným a jejich majitelé se posléze spojili a začali také vařit své pivo. Na území města tak existovaly dva pivovary.
Vrchnost na přelomu 16. a 17. století dobudovala svůj nový pivovar. Důvodem měl být vzrůstající objem uvařeného piva, pro nějž bylo vhodnější přesunout jeho výrobu blíže k přírodním zdrojům, a sice do podhradí na břeh řeky Smědé do míst, kde začínala stará cesta do Raspenavy (dnes silnice II/290). Český král Matyáš Habsburský roku 1616 vydal nařízení, podle něhož měl tento pivovar vařit pouze pro potřeby zdejšího hradu a nekonkurovat tak pivovaru měšťanů. Roku 1622 se majitelem zdejšího panství stal Albrecht z Valdštejna. Ten rozhodnutí krále nerespektoval a ještě v roce svého nástupu zabavil varné pánve z městského pivovaru. Dvě z nich odvezl do Jičína a jednu přesunul do svého frýdlantského panského pivovaru. Během Albrechtovy vlády nad zdejším panstvím došlo během roku 1626 k přestavbě objektu na kamennou budovu v barokním slohu (pivovar je na mapách z roku 1629 uváděn jako kamenná stavba). Postupně se také zvyšovala roční produkce uvařeného piva. Roku 1631 dosahoval výstav 1671 sudů o rok později již 2080 sudů a v dalším roce (1633) již 3000 sudů. Historikové si sice nejsou jisti, zda pivovar na počátku 17. století stál v současné lokalitě, nicméně je to pravděpodobné, neboť podle Globicovy mapy frýdlantského panství z roku 1660 stála v místě současného pivovaru stavba s hrázděným patrem a se sedlovou střechou. Roku 1671, kdy Frýdlant patřil Gallasům, se měšťané vzdali svého várečného práva. Náhradou za to získali frýdlantskou papírnu spolu s kompenzací ve výši jednoho tolaru za každý ve městě vytočený sud piva. Surovina pro výrobu piva, chmel, se již od 16. století pěstoval jak přímo ve Frýdlantě, tak posléze také na lenních statcích zdejšího hradu, tj. v Habarticích, v Andělce, v Loučné či ve Višňové. Voda, která se při vaření piva využívala, se do pivovaru přiváděla dřevěným potrubím z Křížového vrchu.
Nejstarší dochované plány pivovaru, které se podařilo najít, zachycují jeho stav z roku 1817. Během devadesátých let 19. století přešel pivovar z řemeslné výroby piva na výrobu průmyslovou. V té době proběhly také stavební úpravy, které ovšem vycházely z původní dispozice pivovaru. Nejpozději na počátku této přestavby se nájemci zdejšího pivovaru stali Franz Niessner, Josef Bondy a JUDr. Karel Winternitz, kteří podnik provozovali pod značkou Hraběte Clam-Gallase zámecký pivovar Niessner & Bondy ve Frýdlantu. Plány k přestavbě vytvořil roku 1890 frýdlantský stavitel Wilhelm Stärze. Jím navržené úpravy se vyhnuly východní části sladovny spolu s humnem a ušetřena byla také varna. Rozšířením původních ležáckých sklepů vznikl objekt chladného hospodářství. Stärzovy plány zachycují kotelnu, tovární komín i strojovnu, v níž se nacházel horizontální parní stroj s výkonem 10 až 12 koňských sil. Pro provoz varny vyrostla nová kotelna. U řeky Smědé vznikla odkalovací jímka, do níž ústily kanalizační svody z celého průmyslového areálu. Na úpatí svahu vznikl objekt chladného hospodářství mající hřebenový větrák a u chladnice pohyblivé žaluzie. Do prostor nad průjezd umístil Stärz chladicí stroj. Na plánech je také zřetelně rozpoznatelné, které zdivo zůstalo původní (barokní) a které je novější. Budovy tak mají většinou do výše patra zdivo minimálně barokního stáří.
O dva roky později (1892) vznikly plány na výstavbu požahovny v blízkosti stávající bednárny a také se ve dvoře postavila umývárna sudů. V témže roce vznikly plány vytvořené správou velkostatku. Je na nich zakreslena podoba pivovaru po proběhlé přestavbě. Oproti Stärzovým návrhům z před dvou let ovšem vykazují některé odlišnosti. Umývárna sudů není postavena, jak se původně zamýšlelo, vedle strojovny, nýbrž je situována do samostatného přístavku na dvoře. K dalším úpravám došlo roku 1896, kdy opět podle Stärzova návrhu vyrostla na protějším, jižním břehu řeky Smědé budova skladu. V těchto místech se již nacházely prostory bývalé frýdlantské cihelny, které již pivovar tou dobou využíval k sušení pivních sudů, pro ustájení koní a k odstavování povozů. Za další dva roky (1898) naplánovali frýdlantští stavitelé Appelt & Hampel přestavbu kotelny a strojovny, do které navrhli instalaci nového parního kotle, vysokotlakého parního stroje a chladicího stroje (vše od brněnské strojírny Aktiengesellschaft für Maschinenbau, vorm. Brand & L'Huillier). Na tehdejší objekt strojovny navíc přistavěli ještě jedno patro, do nějž umístili chladicí zařízení a na břehu řeky vybudovali cisternu o pětimetrové hloubce. Frýdlantští stavitelé se také podíleli na úpravách vnitřních dispozic objektu chladného hospodářství. V pivovaru se tak vedle stroje zmíněné brněnské společnosti objevily také výrobky firmy Ringhoffer, Gebrüder Kob či libereckých Christiana Linsera a Ferdinanda Strenitze. Další úprava proběhla roku 1906, kdy se vybudovala mechanizovaná požahovna sudů, k níž vyrostl samostatný komín stojící v zadní části areálu. Stavba vydržela až do roku 2010, kdy ji poškodily srpnové povodně. V té době, tedy na přelomu 19. a 20. století, postupně stoupal výstav pivovaru (to jest jeho roční produkce) z hodnoty 28 504 hl v roce 1897, přes 29 512 hl (1898), 34 206 hl (1899), 34 378 hl a pokles na 31 629 hl (1900), až po 38 514 hl za rok 1910. Pivovaru ve Vratislavicích nad Nisou u Liberce, jenž tou dobou patřil mezi jeden z nejvýznamnějších pivovarů v Rakousku-Uhersku, činil roku 1900 výstav 128 000 hl. Roční produkce jiného pivovaru ve zdejší regionu, ve Vrkoslavicích u Jablonce nad Nisou, se tou dobou pohybovala mezi 60 a 70 tisíc hl a průmyslový novopacký pivovar vyrobil asi 23 000 hl ročně. Před první světovou válkou dosahoval výstav 38 000 hl a provoz zaměstnával 40 lidí, ale v letech 1916 až 1918 musel být pivovar pro nedostatek surovin zastaven. Přesto roku 1917 vznikl projekt Josefa Nissera na přestavbu druhého a třetího patra sladové půdy, a to v jejích částech mezi hvozdem a varnou. Došlo tehdy k přestavbě krovu budovy a k vložení vikýřů. Po válce začal pivovar vařit také nízkostupňové pivo, a sice 8° a 12°. Během roku 1929 do objektu chladného hospodářství vestavěna nová káď spilky systému „Rostock“ a železobetonové ležácké tanky. Plány ke stavbě připravili Rudolf Hampel a Franz Krammel z Frýdlantu. Jejich kolaudace proběhla 2. srpna 1930 a tím se stavební vývoj v pivovaru ukončil. Před druhou světovou válkou dosahoval výstav pivovaru hodnoty 29 000 hl. Majitelkou podniku byla tou dobou již hraběnka Klotilda Clam-Gallasová, jež pivovar zdědila po hraběti Františku Clam-Gallasovi (zemřel 1930). V nájmu zámecký pivovar měli Franz a Ernst Niessnerovi spolu s JUDr. Winternitzem a sládkem byl Aleš Konvička. Po skončení druhé světové války připadl pivovar coby konfiskát národní správě a objevily se úvahy o převozu vybavení provozu na Slovensko. Těmto snahám se sice povedlo zabránit, nicméně vyčíslení nákladů potřebných na nutnou modernizaci frýdlantského pivovaru, které činily 3,56 milionu Kčs, měly za následek v roce 1949 jeho uzavření pro neefektivitu výroby. V dalších letech využívaly zdejší prostory pro zrání sýrů Severočeské mlékárny, n. p., závod Liberec. Poté se využíval k uskladnění zeleniny. Během druhé poloviny 20. století byly navíc postupně zbourány kotelna pivovaru a také jeho strojovna.
V roce 2010 zakoupila pivovar společnost Terra Felix, s.r.o., jejímž majitelem je Marek Vávra. Ta se snaží o jeho obnovu, jejíž náklady by se měly vyšplhat na dvě stě milionů Kč. Ročně by se mělo vyrábět z počátku 1200 hl piva, ale postupně by noví majitelé chtěli dosáhnout až 30 000 hl piva. V pivovaru by mělo vzniknout také muzeum a v nejstarší části areálu, v barokním humnu, by se měla otevřít středověká restaurace. Během obnovy se také podařilo vybudovat školicí centrum. První uvařené pivo, které je distribuováno pod značkou Albrecht, mohli návštěvníci ochutnat při frýdlantských Valdštejnských slavnostech konaných v roce 2013. Tehdy ovšem nabízený nápoj nepocházel přímo z frýdlantského pivovaru, nýbrž byl podle stejné receptury uvařen v jiném provozu. Nápoj se nabízel ve skleněných dvoulitrových lahvích s patentním porcelánovým uzávěrem. V podobných se pivo prodávalo již v minulosti. V červenci 2014 proběhlo slavnostní otevření pivovaru, během kterého mu místní duchovní požehnal.
V pivovaru se vařívala piva pojmenovaná Malz, které mělo 10°, nebo čtrnáctistupňový Hubertus. Na jejich etiketách bývala silueta frýdlantského zámku. Při obnově výroby v roce 2014 se začaly vařit spodně kvašené ležáky pojmenované Albrecht 11° (s obsahem alkoholu 4,5 %) a Albrecht 12° (s obsahem alkoholu 5,0 %), dále svrchně kvašená piva Ale, tedy Albrecht Pale Ale (s obsahem alkoholu 5,0 %) a Albrecht IPA (s obsahem alkoholu 6,5 %), a také svrchně kvašená pšeničná piva Weizen, mezi něž patří Albrecht Weizen (s obsahem alkoholu 5,0 %). Vedle toho plánují u příležitosti výjimečných událostí vařit sezónní piva. Prvním je v létě 2014 nefiltrované světlé svrchně kvašené pivo Albrecht Sum Ale (s obsahem alkoholu 3,0 %). Piva z pivovaru je možné ochutnat v pivních barech či restauracích v Liberci, dále na Frýdlantsku, popřípadě v Praze.

adresa: Hejnická 4018, 464 01 Frýdlant

Albrecht 10° (9)

Albrecht 10 je poctivá, a díky pečlivě vybrané skladbě sladů, na svou stupňovitost i překvapivě plná a krásně barevná desítka. Díky vyššímu prokvašení má navíc také slušný obsah alkoholu. Vychutnejte si příjemně hořké pivo s plným tělem, výrazným aroma českých chmelů, a silnou pitelností, která neunaví.​  Styl: Light Pale Czech Lager Zákonná kategorie: světlé spodně kvašené výčepní pivo nefiltrované 
Slady: český světlý, mnichovský, karamelový Chmele: Žatecký poloraný Červeňák,
Sládek EPM: 10% Obsah alkoholu: 4,0% obj.


Albrecht 11° (8.5)

Klasický český ležák, který necháváme v ležáckém sklepě zrát minimálně jeden měsíc, je stejně jako všechna naše piva nefiltrovaný. Albrecht 11° je vařený pouze ze světlého českého sladu. Jeho vyvážená chuť pobízí k dalšímu napití.  Styl: czech pale lager Zákonná kategorie: světlý spodně kvašený ležák, nefiltrovaný 
Slady: český světlý Chmele: Nordbrauer, Žatecký poloraný červeňák EPM: 11% Obsah alkoholu: 4,5% obj.

Hospodář 12° (8)

Klasický český ležák s bohatou zlatou barvou, výraznou plností chuti a střední hořkostí, kterou získali použitím zeleného Žateckého poloraného červeňáku. Že je chmel zelený znamená, že jej použili v čerstvém stavu ihned po sklizni. Toto zelené zlato vypěstovali pro společnou várku žáci Střední školy hospodářské a lesnické ve Frýdlantu. Jedná se tak o unikátní pivo vařené ve Frýdlantu z prvního frýdlantského chmele v novodobé historii, která jak věříme, se stane krásnou tradicí spolupráce mladých hospodářů s Frýdlantským pivovarem.
Styl: Pale Czech Premium Lager Zákonná kategorie: světlý spodně kvašený ležák nefiltrovaný Slady: plzeňský, carahell Chmele: Žatecký poloraný Červeňák EPM: 12% Obsah alkoholu: 5,0% obj.

Philipp 13° (9)

Světlé svrchně kvašené pivo typu American Pale Strong Ale je přímo explozí chutí a vůní. Výrazné aroma ananasového kompotu se smetanou evokuje slavný míchaný koktejl Piña Colada, dlouhé písčité pláže lenošení na sluníčku. Pro tento pocit si ho vychutnejte i v zimě. Chuťově díky střední hořkosti osloví především něžné pohlaví, ale jeho jedinečnost ocení zajisté i pánové.  
Styl: american pale ale Zákonná kategorie: světlé svrchně kvašené speciální pivo nefiltrované Slady: český světlý, pšeničný Chmele: Equanot, Cascade, Sorachi Ace EPM: 13% Obsah alkoholu: 5,3% obj.

 Albrecht 15° (8)

Jde o silné, svrchně kvašené světlé pivo s jantarovým nádechem. Charakter pivu dodávají americké odrůdy chmele Citra (pro hořkost a aroma) a Cascade (pro chuť a aroma). Při vaření ani při studeném chmelení nešetříme chmelem, výsledkem je tak silně aromatické pivo (citrusy, mango ad.) s velmi výraznou hořkostí.  Styl: American India Pale Ale Zákonná kategorie: světlé, svrchně kvašené speciální pivo nefiltrované Slady: český světlý, pale ale, karamelové slady Chmele: Cascade, Citra EPM: 15% Obsah alkoholu: 6,2% obj.

Čeledín 11° (6.5)

Polotmavé pivo vzniklé ve spolupráci Zámeckého pivovaru a Střední školy hospodářské a lesnické Frýdlant z chmele vypěstovaného na školních pozemcích.

Albrecht Sum Ale 8° (7)

Na chuti svěží, poměrně dosti suché pivo s vůní tropického ovoce a růžového grepu je velice lehké a díky nízkému obsahu alkoholu představuje ideální nápoj do horkých letních dnů nejen na zahrádkách vašich oblíbených pivnic, ale i jako osvěžení pro vyprahlé turisty či cyklisty. Název „Sum Ale“ odkazuje nejen na léto – Summer, ale také na jeden z použitých chmelů, americký Summit. V zimním období nabízíme silnější variantu s 9% EPM.  Styl: Light American Pale Ale Zákonná kategorie: světlé svrchně kvašené výčepní pivo nefiltrované Slady: český světlý, karamelový Chmele: Cascade, Summit EPM: 8% Obsah alkoholu: 3,8% obj.

Albrecht Třírmut 12° (8)

Tradiční český ležák uvařený na 3 rmuty z plzeňských kvasnic, humnového sladu, Žateckého poloraného červeňáku a frýdlantské zásadité vody.

Melchior 12° (8)

Skvělá volba pro zahnání žízně. Svěží ovocná vůně malin, ostružin a třešní je s vyšší mírou prokvašení zárukou silné pitelnosti. I přes zdánlivě světlou barvu si zachovává plné tělo. V chuti jsou lehce patrné tóny šťavnatých mandarinek a mladé trávy, které přirozeně doplňují celkovou střední hořkost připomínající příchuť třešňových pecek.  
Styl: american pale ale Zákonná kategorie: světlý svrchně kvašený ležák nefiltrovaný Slady: český světlý, pale ale, carapils Chmele: Cascade, Golding, Simcoe, Equinox EPM: 12% Obsah alkoholu: 5,3% obj.

Kateřina 12° (7)

Klasický tmavý ležák výrazné, až čokoládové barvy a příjemně vyvážené chuti. Tu tvoří směs pěti sladů, které ve spojení s unikátním složením naší studniční varní vody dávají pivu nezaměnitelný charakter. V chuti i vůni Kateřiny je zřetelně cítit karamel a hořká čokoláda. Není však nijak zvlášť sladká, jedná se o sušší pivo s výrazně plným tělem. Tento unikátní tmavý ležák je díky své výjimečnosti již tradičně oblíben i konzumenty, kteří černá piva běžně nepijí.  
Styl: Dark Czech Premium Lager Zákonná kategorie: tmavý spodně kvašený ležák nefiltrovaný Slady: český světlý, mnichovský, karamelový, černoslad, čokoládový slad Chmele: Sládek, Žatecký poloraný Červeňák EPM: 12% Obsah alkoholu: 4,5% obj.

!turistika! 

!turistika! 

fotoalbum