Myšlenka vařit pivo v Písku měla svůj základ v tradici, kterou historicky pivovarnictví v Písku mělo. Zrodila se jednoho teplého letního večera v píseckém parku nad půllitrem piva při debatě o historii jeho vaření v Písku. Při následném pátrání po pramenech informací o pivovarnictí v Písku jsme narazili především na knihu pana Petra Fraňka, která o této části píseckých dějin poměrně vyčerpávajícím a komplexním způsobem pojednává. Vzhledem k tomu, že na území města Písku bylo pivovarů hned několik, přišlo nám zvláštní, že i přes takto významnou tradici pivovarnictví v Písku tady dnes žádný pivovar není. Shodli jsme se, že udržování tradic vnímáme jako něco, co nám nabízí určitou jistotu a dává nám pocit, že někam patříme, a že by tedy i Písečáci měli mít své vlastní pivo! A tak vznikla „osudová“ myšlenka vybudovat v Písku pivovar. Tradice vaření piva v Písku je velmi stará, neboť Písek byl v roce 1254 Přemyslem Otakarem II. povýšen na královské město, k čemuž jistě náleželo i právo várečné. Syn Přemysla Otakara II., Václav II., pak stanovil, že právo várečné náleží výhradně měšťanům měst královských, vlastnících dům uvnitř městských hradeb (kromě toho patřilo i všem klášterům). První dochované zmínky o vaření piva v Písku se váží k roku 1327, kdy udělil Jan Lucemburský městu Písek tzv. majestát a tím mu propůjčil právo Starého města Pražského. To obsahovalo mimo jiné i právo mílové, které znamenalo, že v míli okolo města nebo dvě hodiny chůze daleko se nesmělo vařit pivo a nesměl se připravovat slad. Do doby vzniku prvního obecního pivovaru v roce 1517 se pivo vařilo v domácích (sousedských) pivovarech. Po utvoření Právovárečného měšťanstva v roce 1740 pak pozdější Měšťanský pivovar přešel do majetku tohoto společenstva. Postupně byl vzhledem k nedostačující kapacitě v důsledku zvyšujícího se počtu obyvatelstva provoz pivovaru rozšiřován. V roce 1883 byl stavební firmou Bečka postaven v Hradišťské ulici, v blízkosti pivních sklepů navrhovaných známým projektantem pivovarských sklepů F. Trostmannem, nový parostrojní pivovar, vybavený strojním zařízením dodaným F. Ringhofferem ze Smíchova. Tento nový pivovar umožnil zvýšení výroby piva až na 38.000 hl ročně, a podnik se tak díky němu držel v okolní konkurenci na předních místech. Jeho další rozvoj, stejně jako celého českého pivovarnictví, zastavila až první světová válka. Po jejím skončení a vzniku Československé republiky se pivovar rozjížděl pomalu a těžce. Investování značných finančních částek do jeho rozvoje a modernizace mu ale umožnilo vcelku klidně přežít období hospodářské krize ve třicátých letech, po jejímž skončení už klepal ne dveře další válečný konflikt, což předznamenalo pro podnik další těžkosti. Po obsazení republiky německou brannou mocí docházelo postupně k omezování výroby a snižování stupňovitosti piva, až byla v důsledku válečných restrikcí výroba v roce 1942 dočasně zastavena a podnik nadále sloužil pouze jako sklad piva protivínského pivovaru. Po druhé světové válce byla výroba opět obnovena, avšak následně, v éře centrálně řízeného hospodářství, došlo k násilnému a definitivnímu přerušení tradice pivovarnictví v Písku, a to aniž by poslednímu z píseckých pivovarů – měšťanskému – byla dána možnost obstát svou kvalitou a konkurenceschopností mezi ostatními pivovary. Tento poslední pivovar v Písku byl z moci úřední v roce 1952 uzavřen. Původně soukromý Rolnický pivovar postavený Vojtěchem Maxou v tehdejší Poštovní ulici (dnes Gregorova) pravděpodobně v roce 1878 byl následně prodán nově utvořenému Právovárečnému měšťanstvu a změnil název na Občanský, a po několika dalších letech byl prodán opětovně, a to družstvu vedenému B. Jermanem z Volyně, s čímž souvisela další změna názvu na Rolnický pivovar a skladiště v Písku. Období poloviny dvacátých let dvacátého století pak bylo obdobím velkých rekonstrukcí a modernizací tomuto pivovaru umožňujících, aby prošel bez vážnějších potíží hospodářskou krizí. Zlom nastal po obsazení republiky německým vojskem, kdy nejdříve bylo nařízeno omezení výroby piva a v roce 1942 byla činnost pivovaru zastavena úplně. Na začátku 18. století se veškeré pivo pro potřebu obyvatel města a poddanských vesnic městského panství vařilo v píseckém obecním pivovaru. Vyrábělo se zde asi 3.000 hl. piva ročně a s nárůstkem počtu obyvatelstva to brzy přestávalo stačit. V roce 1725 se proto městská rada rozhodla vystavět nový Vrchnostenský pivovar královského města Písku se sídlem v Putimi pro vaření deputátního piva a piva do vesnických hospod. Tento pivovar vyráběl přibližně 1.500 hl. piva ročně. Po celou dobu své existence ho písecká obec pronajímala. Pivo se zde vařilo až do doby, kdy Městská rada města Písku pronajala tento na ruční provoz zařízený podnik píseckému měšťanskému pivovaru, který zde v roce 1890 výrobu piva ukončil. Mimo obecního existoval v Písku od roku 1679 ještě další pivovar, a to Pivovar kláštera Dominikánů, jehož vlastníkem byl dominikánský klášter. Situován byl na pravé straně v dnešní ulici Fráni Šrámka vedoucí ke známé Putimské bráně. Vzhledem k tomu, že tento svojí velikostí nevýznamný pivovárek (výroba piva se pohybovala kolem 130 hl. ročně) vznikl v rozporu s výsadami města a jemu udělenému mílovému právu, byl po celou dobu své existence předmětem sporů s městskou obcí. Neustálé spory mezi převorem a představiteli města se však nedařilo nijak řešit, protože moc úředníků končila u klášterních zdí. Všechno nakonec skončilo až v roce 1785 rozhodnutím o zrušení kláštera.
Písecký hradební pivovar a navázání na tradici vaření piva v Písku Nenapodobitelná atmosféra místa jakoby spojujícího svět minulý (hradby města) se světem současným (náměstíčko V Koutě), a především pak odkaz Josefa Faschingbauera, dlouholetého předsedy správního výboru Měsťanského pivovaru v Písku, který právě V Koutě působil a jehož portrét je umístěn v pivovarské restauraci, jakoby toto místo přímo předurčovaly pro realizaci píseckého pivovaru, a tak i navázání na tradici vaření piva v Písku. Právě tady, v historickém centru města „V Koutě“ poblíž sochy sv. Floriána na Havlíčkově náměstí, jsme vybudovali a po dlouhých 65-ti letech i otevřeli opět v Písku pivovar, jehož technologie byla připravena k prvním zkušebním várkám symbolicky ke dni 28. října 2017. Náš Písecký hradební pivovar je vybaven měděnou dvounádobovou varnou o kapacitě varu 500 až 550 litrů umístěnou v pivovarské restauraci, která umožňuje vaření mladiny jak dekokčním, tak i infuzním způsobem (mláto vznikající jako vedlejší produkt při vaření mladiny je dodáváno ke zkrmování). Spilka je vybavena třemi nerezovými kvasnými káděmi o objemu 1000 litrů. Ležácký sklep pak disponuje nerezovými ležáckými tanky též o objemu 1000 litrů a nerezovým cylindrokónickým tankem (CKT) o objemu 500 litrů s tím, že výhledově je plánované další rozšíření kapacity ležáckého sklepa. Přilehlá pivovarská restaurace je vybavena výčepním tankem, který je pivem naplňován nerezovým potrubím přímo z ležáckých tanků umístěných v ležáckém sklepě, tedy je zde využívána pro finální kvalitu piva nejoptimálnější a nejšetrnější pivní cesta k zákazníkovi.
Písecký ležák 11° (6)
Spodně kvašený ležák plzeňského typu, vařený z několika druhů ječných sladů, mezi nimiž je hlavním slad českého (plzeňského) typu, a je chmelen dvěma druhy žateckých chmelů. Vyznačuje se plnou chutí s dobrým řízem, výbornou hustou pěnou a chmelovou vůní. Hořkost je výrazná, nikoli však drsná, která jemně, ale důrazně pobídne k dalšímu napití. Náš Písecký ležák má cca 4,5 % objemových alkoholu se stupňovitostí v rozmezí 11,5 až 11,8 % hm. EPM.
Vídeňský ležák 11° (7)
Je vyroben z několika druhů ječných sladů, z nichž tvoří více než 50 % slad vídeňského typu, což mu dává zcela unikátní jantarovou barvu resp. barvu tmavé mědi. Jeho chuť je plná, říz silný, vůně více sladová a méně chmelová než u Píseckého ležáku, až s nepatrným oříškovým náběhem. Pěna je hustá, smetanová, s dlouhou výdrží. Hořkost je jemná, ale znatelná, neulpívá na kořeni jazyka. Náš Vídeňský ležák je komplexní velmi dobře pitelné pivo s obsahem alkoholu cca 4,6 % objemových se stupňovitostí v rozmezí 11,5 až 11,8 % hm. EPM.
Písecký Otakar 13,5° (7.5)
Prémiový ležák OTAKAR jsme uvařili k 1. výročí založení našeho pivovaru a zároveň k 100. výročí vzniku naší republiky. Toto pivo natolik zachutnalo, že jsme se ho rozhodli zařadit do naší stálé nabídky. Jedná se o spodně kvašené pivo světlé barvy, plnější chuti a příjemné hořkosti se stupňovitostí 13,5 % hm. EPM.
Jinak jediné pivečko u kterého bych možná vydržel o něco déle, jelikož vše je zde bohužel do sladka...
Písecký Cardu US (7)
Jedná se o svrchně kvašené pivo typu Ale, které se vyznačuje příjemnou lehce ulpívající hořkostí a výrazným chmelovým aroma připomínajícím tropické ovoce. Náš Písecký CARDU-US má 6,1 % objemových alkoholu.
Písecký Stout (7)
Toto svrchně kvašené tmavé pivo má své kořeny v 18. století ve Velké Británii. Vyznačuje se neprostupně tmavou barvou s hustě krémovou pěnou. Díky praženému sladu, který je do piva přidáván ucítíte neodmyslitelné pražené tóny, což je pro tento pivní styl typické. Náš Stout má 5,9 % objemových alkoholu se stupňovitostí 14 %
!turistika!
Žádné komentáře:
Okomentovat