Rád ochutnávám piva především z minipivovarů a propojuji s pěší turistikou (odkazy najdete vždy dole pod příspěvkem)
Mé hodnocení vypitých piveček:
1 (hnus) 2 (fuj) 3 (patok) 4 (jedno a dost) 5 (průměr) 6 (dobré) 7 (pitelné) 8 (výborné) 9 (vynikající) 10 (jsem v ráji!)
Proč zrovna pivo Vildenberg? Tento název vzešel z ankety, kdy ze 110 respondentů přes 80 % favorizovalo právě název Vildenberg. Dříve patřil název Vildenberk hradu, který se nacházel nedaleko dnešní Hradské restaurace. Hrad Vildenberk patřil ve středověku k největším hradům na Moravě. Jméno získal po svém zakladateli, kterým je pravděpodobně Půta z Vildenberka. Po rodu pánů z Vildenberku koupil hrad markrabě Jošt Lucemburský, který však hrad rozprodal. Kamenné zdivo bylo použito na stavbu kostela v nedalekých Pozořicích a také na stavbu některých tvrzí v Pozořicích a Kovalovicích. Jak to všechno začalo? Šumický pivovar se začal budovat na sklonku roku 2013. Vše začalo bouracími a zednickými pracemi. Ty trvaly přibližně do konce května 2014. Během této doby bylo upraveno celé přízemí (sklepy) Hradské restaurace tak, aby byly splněny náročné hygienicko-technologické požadavky daného provozu. Od června probíhal návoz technologie a montáž firmou Strojtep (Chotěboř). V čem vaříme? Celá technologie je nerezová. Zde je pár základních technických údajů: varna 5 hl ohřev parou tři otevřené spilky po 10 hl sedm ležáckých tanků o jednotlivé kapacitě 10 hl tři přetlačné tanky každý o kapacitě 5 hl Jak a z čeho vaříme? Pivo je vařeno tradičním způsobem převážně z moravských a českých surovin – slad ze sladovny Záhlinice (tradiční humnová sladovna), Žatecký chmel, pivovarské kvasnice a voda. Proces výroby piva trvá přibližně 4 – 8 týdnů dle stupňovitosti piva. Výroba piva začíná na varně, kde v průběhu 8 hodin dojde k uvaření mladiny (rozštěpení škrobů na cukry ze sladu, chmelení atd.). Ta je následně zchlazena a přečerpána do spilek. Zde se přidají pivovarské kvasnice a po dobu 4 – 6 dnů kvasinky prokvašují cukry na alkohol při teplotě 10 st. Následně jsou kvasnice odděleny (dále se použijí) a pivo je přetaženo do ležáckých tanků. Zde se nechá při teplotě kolem dvou stupňů 3 – 8 týdnů zrát. Z ležáckých tanků bude pivo přetaženo do přetlačných tanků, odkud půjde přímo na výčep, nebo se bude sudovat (KEG sudy 15, 30 a 50 l) anebo lahvovat (PET láhve 1,5 l). A výsledek? Piva budou nabízena nefiltrovaná a nepasterovaná. Díky čemuž si pivo zachová svou plnou chuť, vitamíny, minerální látky a živé kultury. Pivo bude vařit (dle vlastních receptur), řídit a kontrolovat renomovaný sládek s dlouholetou praxí a zkušenostmi v oboru. Budou nabízena piva Vildenberg 11-ka (výčepní světlé pivo), Vildenberg 12-ka (světlý ležák) a Vildenberg speciál (každý měsíc jiný).
adresa: Viničné Šumice 389, 664 06
Vildenberský Zlaťák 11° (9)
Opravdu povedeny krásně pitelný spodně kvašený, nepasterovaný a nefiltrovaný světlý ležák.
Vildenberský světlý ležák 12° (8)
Rovněž fajn pitelná dvanda...
Vildenberský Altbýýýr 12° (6)
Pivo je svrchně
kvašené, ale kvašení probíhá při nižších stupních a tak se nedá
srovnávat s typem Pale Ale, kde kvasnice jsou stejné. Náš ALTBÝÝÝR je
vařený pouze z německých sladů a chmelený je čtyřikrát, výhradně českými
chmely. Vznikl tento krásně plný ležák s příjemnou vyšší hořkostí!
První zmínky o pivovaru jsou z roku 1547, kdy pivovar vařil 645 sudů piva ročně. Roku 1621 spravoval zámek kardinál František z Dietrichsteina. Zámek nechal zabavit Althanům a při té příležitosti nechal udělat soupisku majetku, kde se o pivovaru také píše. Další je z roku 1782, kdy byl sepsán inventář, ve kterém se uvádí: byt sládka, pivovar, varna, pivní sklep. Pivovar byl zlikvidován roku 1860 dědici Jana Scharffa. Roku 2004 byl pivovar zrekonstruován a výroba piva byla po mnoha letech opět obnovena. Pivovar se nacházel v objektu oslavanského zámku v přízemí západního křídla památkového objektu. Zámecký pivovar zahájil výrobu jako nově vybudovaný pivovar v létě 2012 v provozovně v Bratčicích. Receptura a postup vaření piva navazují na tradici pivovaru v Oslavanech.
adresa: Bratčice 106, 664 67
Zámecká desítka 10° (9)
Světlé výčepní pivo nefiltrované a nepasterizované Složení: pitná voda, moravské ječné slady, chmelové produkty Obsah alkoholu: 4,2% obj. Chuť: lehká, avšak zřetelně sladová s vyšší hořkostí a jemnou chutí
Zámecká dvanáctka 12° (7.5)
Světlý nefiltrovaný a nepasterizovaný ležák Složení: pitná voda, moravské ječné slady, chmelové produkty Obsah alkoholu: 4,9% obj. Chuť: plná sladová, lehká přítomnost kvasnic s příchutí chleboviny a harmonickým dozníváním hořkosti.
Po sedmi letech domovarnictví jsme si splnili sen a vytvořili
v roce 2018 minipivovar. Na našich začátcích vaření piva jsme využívali sporáku u
nás doma. Pivo jsme dávali kvasit mamce do šatny, což ovšem nešlo dělat
napořád, tudíž jsme museli najít jinou alternativu. Časem jsme se proto
přesunuli ven, kde jsme domovařili na hořáku a pivo již dávali kvasit do
sklepa. Nyní jsme se posunuli ještě dál, vaříme v minipivovaru. Můžeme
se tedy o naše pivo podělit i s Vámi!
adresa: Na Dědině 44, 664 34 Rozdrojovice
Garrigue 11° (7.5)
28. října se v historii událo opravdu mnoho. Tak například roku 1918
vzniklo Československo. Velkou zásluhu na jeho vzniku má první president
republiky Tomáš Garrigue Masaryk. Stejně jako Masaryk se svou pílí a
poctivostí zasloužil o naši republiku, my jsme uvařili tento ležák.
Poprvé právě 28. října 2018, přesně o 100 let později. Ochutnej
Garriguea, ochutnej První republiku!
Moa 11° (6)
Moa je již vyhynulý pták, který pochází z Nového Zélandu. Proto je
pivo chmelené zélandskými chmely Wakatu a Wai iti. Moa se vyznačuje
dobrou pitelností. První várka byla uvařena v dubnu společně s klukama
ze Zoologické pivnice a Zastávka – pivnice malých pivovarů.
Funky 13° (7)
NEIPA, která získala tóny ovoce díky chmelům Citra, Motueka a Galaxy.
Inspiraci pro uvaření Funky jsme získali poslechem hudebního stylu funk.
Lomnice n. P. měla již na
začátku 15. století právo vařit pivo a pálit kořalku.
První zmínka se vztahuje k roku 1462, kdy bylo zaznamenáno,
že je v Lomnici sladovna a pivovar. Původně stával "pod
hrází", dnes domy č.p. 113 - 107. V č.p. 112 se
nacházela v r. 1792 koželužská dílna J. Kováře, jenž
měla zdi "starého hvozdu". Když v roce 1822 P. Nosek
(čp. 107) chtěl postavit nový sklep, objevil původní starý,
který byl uznán za "spilku pivovarskou".
Město po požáru v r. 1590
postoupilo várečné právo vrchnosti za to, že byla nápomocna
při obnově města. Ke stavbě pivovaru a vinopalny na novém
místě (za dnešním Živnodomem) došlo v roce 1660. Jedná se
o nejstarší dochovanou budovu města. V pivovaře se vařilo
30krát za rok po 22 sudech, vinopalna vynášela ročně 600 zl.
rýnských. Podle panského urbáře (1667) se při pivovaře
nacházela panská krčma. V ní byly klenuté místnosti a
uprostřed šenkovny kamenný sloup (první zpráva o zařízení
tohoto typu v Lomnici n.P.). Tak jako jinde i na Lomnicku
poddaní byli povinni odebírat pivo z panského pivovaru. Že se
již ve 30-leté válce v Lomnici vařilo dobré pivo je patrno z
deseti dopisů, jenž byly v r. 1633 zaslány lomnickému
hejtmanovi. Ve stejných dopisech je však také poznamenáno,
že se ale ne vždy várka podařila. Hejtman je vyzíván,
"aby každou středu přede dnem nebo v úterý večer
poslal 1 polousudí lomnického piva na kvasnicích do
Hostinného pro vlastní truček Jeho Milosti Knížecí
(Albrechta z Valdštejna), poněvadž je Jeho Milost Knížecí
oblibovati ráčí a pokud se mu (hejtmanovi) sladu nedostává,
aby včas zaopatřil .... Když bylo pivo určeno pro Jeho Milost
Knížecí do (vojenského) ležení, mělo se dovésti do
Jičína, v září do Vokšic a do Smrkovic". " Když
23. srpna odesláno do ležení pro vlastní osobu Jeho Milosti
Knížecí pivo nehodné, napomenut lomnický hejtman, aby na to
pozor dal, aby pivo prve vykoštované vyšetřeno od kvasnic
vykysalé, čistotné a světlé, však také ne kyselé
odsíláno napotom bylo".
Panský pivovar a dům č.p. 2
v roce 1908 koupila společnost hostinských za 72 000 K a
provozovala pod firmou "Pivovar a sladovna hostinských v
Lomnici nad Popelkou". Součástí vybavení pivovaru byl
mimo jiné i parní kotel na čtyři atmosféry a parní stroj na
osm koňských sil. Při následných přístavbách došlo k
odhalení starého topeniště, zbytků zazděných schodů a
základů mohutné zdi. Mezi lety 1909 - 14 bylo ročně
vyprodukováno až 6 320 hl pivního moku. Vyhláškou ministryně výživy ze
dne 3. července 1948 o znárodnění některých průmyslových a jiných
výrobních podniků
a závodů v oboru potravinářském podle § 1, odst. 3 zákona ze dne 28.
dubna 1948, č. 115 Sb., o znárodnění dalších
průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru
potravinářském byl dnem 1. ledna 1948 znárodněn
"Pivovar a sladovna hostinských v Lomnici n. Pop., společnost s
obmezeným ručením", Lomnice n. Pop. (okr. Semily)
(společnost s ručením obmezeným).
Po znárodnění byl pivovar
součástí podniků:
1948-1952 Severočeské pivovary n.p.
1953-1958 Pojizerské pivovary n.p.
K ukončení výroby
lomnického piva došlo, bohužel, 1.4. 1958. Komplex budov
pivovaru byl později využíván především pro potřeby JZD. Zchátralá
budova pivovaru z poloviny 17. století patřila v roce 2003 k
nejhodnotnějším městským památkám.
Market firmy Penny měl být umístěn ve dvorní části pivovaru s tím, že
podmínkou památkářů bylo částečně ho opravit.
Pivovar byl v lednu 2008 momentálně v majetku firmy Penny, která svůj
market postaví vlastně u jeho zdi. Za to opraví okna, fasády a střešní
plášť. Zájem byl budovu pivovaru přizpůsobit tomu, aby si ji mohli
zájemci pronajmout. S památkáři se dohodli na vizáži, architektonickém
zpracování i barvách.
Archeologové z turnovského muzea zkoumají historii pivovarnictví v
Lomnici nad Popelkou. Při svém výzkumu narazili na zbytky budov zdejšího
pivovaru z doby vrcholného středověku. Lomnické pivo se ve městě vařilo
až do roku 1958.
"Pivovar s vinopalnou je vůbec nejstarším stojícím objektem v Lomnici
nad Popelkou. Na novém místě byl vystavěn v roce 1660. Ovšem historie
zdejšího vaření piva a pálení kořalky je mnohem starší. Původní
měšťanský pivovar se nacházel pod hrází rybníka v dnešní ulici
Plukovníka Truhláře," říká v roce 2011 archeolog Jan Prostředník.
Lomnický pivovar byl těsně spjat se zdejším zámkem a jeho předchůdkyní,
středověkou tvrzí. Právo vařit pivo a pálit kořalku platilo již na
počátku 15. století.
"V městské pamětní knize je k roku 1462 připomínán pivovar a sladovna
pod hrází. Lomnické pivo se pravidelně objevovalo i na stole proslulého
válečníka Albrechta z Valdštejna, vévody frýdlantského," připomíná Jan
Drahoňovský, ředitel lomnického muzea, které má ve sbírkách několik
exponátů připomínajících místní pivovarnictví.
Právo vařit pivo postoupila městská rada po velkém požáru města v roce
1590 vrchnosti. "Dobré pivo se v Lomnici vařilo i za třicetileté války, o
čemž svědčí dopisy zaslané v roce 1633 lomnickému hejtmanovi. Po
přestěhování pivovaru na dnešní místo nad autobusovým nádražím, které
leží na místě zasypaného rybníka, fungoval vrchnostenský pivovar až do
roku 1908, kdy jej od pánů Rohanských koupili lomničtí hospodští," uvádí
Prostředník.
"Firma Pivovar a sladovna hostinských v Lomnici nad Popelkou koupila
pivovar za 72 tisíc korun. V roce 1948 byl pivovar znárodněn a o přesně o
deset let později definitivně uzavřen," doplňuje Drahoňovský.
Na místě dnes opravované budovy bývalého pivovaru začal archeologický
výzkum již loni na podzim, kdy dvě sondy potvrdily přítomnost nemovitých
historických objektů. Na základě tohoto zjištění se archeologové letos
pustili do plošného výzkumu.
"Nejstarším objektem, který byl objeven, je zdivo pravoúhlé budovy,
kterou můžeme předběžně datovat do období vrcholného středověku. Mohlo
jít o budovu, která náležela k hospodářskému zázemí tvrze," říká
archeolog Radek Novák.
Přímo s objektem renesančního pivovaru zřejmě souvisí objevená suterénní
místnost, která byla zahloubena metr do podloží a měla maltovou
podlahu. Nejzajímavějším objevem jsou dvě roubené konstrukce
dvoukomorových vodních nádrží.
"Obě konstrukce byly zahloubeny do nepropustného jílového podloží. Ze
starší se dochovala pouze část, použité smrkové dřevo doznalo značného
poškození," vysvětluje Novák.
Mladší nádrž je v podstatně lepším stavu. Má rozměry 6 x 3 metry a byla
postavena z mohutných jedlových trámů. Uprostřed se nacházela příčka s
česly na zachycení hrubých nečistot.
"Nalezli jsme také dřevěné potrubí, které z nádrže odvádělo vodu do
zámeckého rybníka. Potvrzuje to i mapa katastru z roku 1842, kde je
zakreslena umělá vodní strouha přivádějící vodu k pivovaru od severu a
pokračující do rybníka," popisuje archeolog Prostředník.
Mladší nádrž se podaří zachránit a během podzimu bude instalována v
expozici Pivovarského muzea v Kostelci nad Černými Lesy. Po uzavření
pivovaru byl objekt využíván JZD, které nechalo řadu budov přestavět.
"Poslední ránu do vazu dostal pivovar počátkem 90. let, kdy vyhořela
varna a došlo k zavezení historických suterénů bývalých pivovarských
budov. Stavba Penny Marketu pivovar paradoxně zachránila, investor se
zavázal opravit stávající budovy a novou prodejnu umístit do prostoru
pivovarského dvora," dodává Prostředník.
Řemeslný pivovar Lomnice nad Popelkou dva roky fungoval jako létající pivovar, takže piva vařil v pronajatých pivovarech v okolí. Dne 20.1.2019 zprovoznili vlastní pivovar.
adresa: Poděbradova 49, 512 51 Lomnice nad Popelkou
Lomnický ležák 11° (8)
Jedná se o pivo spadající do kategorie ležáků plzeňského typu, je spodně
kvašené, uvařené výhradně z českých surovin – z plzeňského a
mnichovského sladu z humnové sladovny p. Klusáčka v Kounicích a z
žateckého chmele odrůd Rubín, Harmonie a Žatecký poloranný červeňák.
Toto pivo se vyznačuje zlatavou barvou, plnou chutí s vyšší avšak
příjemnou hořkostí s jemným kořenitě bylinným chmelovým aroma. Díky
vyvážené chuti a správnému řízu má toto pivo výbornou pitelnost.
Lomnický ležák 12° (8.5)
Jedná se o tradiční premiový ležák plzeňského typu. Je spodně kvašený,
uvařený ze tří druhů českých sladů a dvou druhů chmele – odrůd Žatecký
poloranný červeňák a Premiant. Toto pivo vyniká vysokou plnou chutí s
medovým nádechem, vyváženým a jemným chmelovým aroma. Zlatavá barva a
hustá pěna je pak vizuelně skutečným zážitkem. Jeho kvality oceníte
zejména v kombinaci s klasickou českou kuchyní.
Lomnická polomotmavá 10° (7)
Je stejně jako naše 11%, spodně kvašené, nefiltrované a
nepasterizované. Při vaření jsme použili tři druhy sladu, konkrétně
Plzeňský, Mnichovský a CaraAroma, kdy zejména poslední ze jmenovaných
sladů má za následek krásnou jantarovou barvu. Chmel jsme pro toto pivo
použili samozřejmě žatecký, a to pouze odrůdu Bohemia, kterou jsme
přidávali do chmelovaru na třikrát. Protože je použit jen jeden chmel,
jde o pivo tzv. Single hop, ve kterém můžete poznávat aroma a chuťový
profil právě této jedné odrůdy. Výsledkem našeho snažení je pivo
polotmavé barvy (27 EBC), s lehkým nádechem karamelu a toustů ve vůni a
chuti, kterou chvíli po napití vystřídá příjemná chmelová hořkost (28
IBU).
Lomnická IPA 14° (8)
Lomnická IPA 14% je zástupce piva z opačného pólu pivního světa. Toto
pivo patří do kategorie svrchně kvašených piv typu ALE, konkrétně India
Pale Ale. Jedná se o moderní pivní styl vzniklý v USA adaptací původního
anglického stylu English Pale Ale. K uvaření tohoto piva jsme použili
pouze zahraniční suroviny, např. slady Pale Ale a Mahagon a také silně
aromatické chmely Citra, Cascade a Mandarina. Jedná se o světlý
osvěžující a výrazně chmelený ejl s lehčím tělem a výrazným aroma
chmelů, připomínající tropické ovoce, zejména citrusy.
Součástí zámeckého areálu je taktéž panský pivovar, který byl vystavěn v letech 1839 – 1841. V historických interiérech pivovaru vás uvítá stylový restaurant a tradiční pivnice. Přijďte ochutnat speciality pivní kuchyně, ale především – dopřejte si chyšské pivo vařené dle staročeských receptur. Pivovar v Chyši založil roku 1580 pan Ferdinand Ronšpergár z Ronšperka. Zbytky původní budovy se dochovaly dodnes, stačí jen dnešní pivovar zezadu obejít. Tradice vaření piva se tu udržela více než tři a půl století, až do roku 1932. Ale v roce 2003 koupili zdevastovaný pivovar ležící vedle zámku manželé Lažanští, začali s rozsáhlou obnovou celého objektu a roku 2006 zde byla uvařena první várka novodobého piva. Chyšské pivo se vaří dle staročeských receptur s použitím nejkvalitnějších českých a moravských sladů, žateckého chmele a přírodní jiskrné vody z Doupovských hor. Pivo je přírodního charakteru bez chemických přídavků, filtrace a pasterizace. Všechny druhy piva si zde můžete nakoupit jak točené, tak také lahvové. Lahvové pivo je možné zakoupit i v exluzivním dárkovém balení. Při různých příležitostech se v chyšském pivovaru vyrábí i různá speciální piva.
adresa: Chyše 54, 364 53 Chyše
Prokop světlé 11° (7.5)
Světlé pivo plzeňského typu s průměrným obsahem alkoholu 4,0% obj. Toto
pivo Vás překvapí svou příjemnou nahořklou chutí a jemným chmelovým
aroma.
Prokop jantar 12° (7)
Pivo medové barvy s průměrným obsahem alkoholu 4,2% obj., je vařeno ze
čtyř druhů speciálních sladů, které tomuto ležáku dodávají
nezaměnitelnou chuť i aroma.
Prokop zmavé 12° (7)
Pivo temně černé barvy s průměrným obsahem alkoholu 4,2% obj. Osobitou
chuť tmavého ležáku dodává pražený slad a aromatický žatecký chmel.
Historie pivovarnictví v Jeseníku Základní stavební kámen vaření piva položil v 19. století Julius Lichtwitz. Tento židovský podnikatel začal od roku 1868 výstavbu nového pivovaru - Na Štolách (dnes ul. Březinova čp. 250) u řeky Staříč. V 70. letech 19. stol. zde začal pivovarský provoz, roku 1874 vznikla sladovna, 1876 také stodola. Kolem roku 1920 Lichtwitz pivovar prodal, ten fungoval dále pod názvem Tempus. Ve 30. letech 20. století už z něj byla jen pobočka hanušovického pivovaru.
Zveme Vás do příjemného nekuřáckého prostředí v naší pivnici spojené
s Minipivovarem Jeseník, založeným 2011. Láska k pivu, vysoké nasazení
a myšlenka obnovy prostorů, kde se kdysi nacházel pivovar, dali za vznik
rodinného Minipivovaru Jeseník, kde na Vás čeká příjemná obsluha,
poctivé Jesenické pivo a prostředí dýchající nejen pivem.
V roce
2007 se začala část bývalého pivovaru přestavovat za účelem otevření
restauračního minipivovaru s pivnicí. Minipivovar i pivnice byly
otevřeny v září roku 2011 na sv. Václava.
Rodinný minipivovar, pod
vedením sládka Stanislava Orla, vyrábí klasicky vařená piva spodně
kvašená (=českého typu), která jsou nefiltrovaná (=kvasnicová)
a nepasterovaná. V sortimentu jsou postupně nabízena piva od 10 do 16 %
extraktu původní mladiny (světlá, polotmavá, tmavá, černá).
adresa: Otakara Březiny 1369, 790 01 Jeseník
Březinka 10° (5.5)
Tato desítka s ovocnější příchutí mě až tak nezaujala, ovšem vypít se to dalo...
Muzikant 11° (6.5)
Jedenáctka už byla trochu lepší, ale nic zvláštního...
Julius 12° (7)
Celkem pitelná dvanda u které se dá už zůstat o něco déle...
V rekonstruktované hrázděné horské chalupě, původně statku, najdete od roku 2016 rodinný minipivovar Cestář. Restaurace vyjma vyhlášených akcí nenabízí jídlo. Vedle výčepu můžete vidět měděnou varnu a za prosklenou stěnou další technologii. K dispozici je i venkovní sezení. Pivovar vaří pouze pro svou vlastní spotřebu. Pořádá koncerty s velmi zajímavými hudebními hosty, méně známými i špičkovými. Standardně vaří jedenáctku a dvanáctku, zkusili už i polotmavou třináctku. Rozhovor 04/2018 (Kateřina Nováková): Říkám, že pivo je jako bábovka. Každý ví, jak má vypadat, jaké má být. Co si do něj ale kdo dá, je na něm. … Jak vzniklo naše spojení žena a pivo? Pivovar Cestář je rodinný projekt. Tátův výmysl. Vždycky chtěl pivovar, nebo prostě dospěl k tomu, že by to byla dobrá zábava na důchod. Nejprve ho chtěl rozjet s kamarády, to neklaplo, pak nebyly prostory. Nicméně se jednou v Ostružné nabízel ke koupi dům a co s ním jiného. Mít penzion? Okej, ale co takhle mu dát přidanou hodnotu v podobě malého pivovaru. Bude to zábava na důchod, říkal táta. Někdo na to ale musí vydělávat a já jsem zrovna dodělala vysokou školu v Brně. Nabízelo se tedy, že to celé spravím. Na domě jsme pracovali zhruba šest let. Původní zůstaly obvodový stěny, jinak je komplet všecko nový. Takže nápad na pivovar byl vesměs tátův, ale jelikož mám hotový technický obor, jsem inženýr dopravní stavby a konstrukce, stavařina mi není úplně cizí. Naopak mě baví, a proto jsem na to kývla. Někteří nebyli nadšeni, že zůstávám v horách, ale mně to nevadilo. V zimě lyže, pecka, co víc chtít. 🙂 V tom, co mám jak udělat, mi dal táta skoro volnou ruku. Nějaký nástřel jsme měli, něco jsem namalovala. Třeba jak budou vypadat okna, co jak udělat vevnitř. Zeptala jsem se: Líbí se ti to, nelíbí se ti to? Souhlasil, něco se opravilo a dali jsme to dohromady. Takže tak jsem k tomu přišla. Dalo by se říct jak slepý k houslím. Na druhou stranu to byla výzva. Nesměla jsem se u toho moc flákat. Táta to sice financoval, ale musela jsem makat. … Můj vztah k pivu? Popravdě, mám bezlepkovou dietu, jsem celiak, moc piva bych pít neměla. Spíš ochutnávám. Vždycky jsem hledala něco jiného. Začalo to na výšce. Když se objevily Svijany, šli jsme na Svijany, pak se objevilo zelené pivo, šlo se na zelený pivo. Nemohla jsem toho moc. Jedno, dvě maximálně a stačilo. Pak nastal velký boom malých pivovarů. To mě bavilo. Ochutnávat, inspirovat se tím, jak by pivo mohlo vypadat. Zda bude svrchně kvašený, spodně kvašený. S naším sládkem Honzou teď ladíme piva dohromady. Říkáme si, co by se hodilo, kterým směrem pivo tlačit. … Sládek Honza? To je můj kamarád, s nímž jsme se potkali v Rožnově pod Radhoštěm, on se učil v Rožnovském pivovaře. Vlastně není až tak sládek, možná spíš vařič, ale už má hodně ze sládkovství. Zná to, má to pod palcem, ví, co dělá. Nicméně ještě studuje v Olomouci na Univerzitě Palackého doktorské studium zaměřené na nanotechnologie. Vaření piva je jeho koníček a kvůli svému studiu jezdí do pivovaru jednou až třikrát do měsíce, nebo jak se dá. Za což jsem mu vděčná. Teď už se učím dělat pivo s ním. Vždy si dělám srandu, že k němu chodím do školy. S pivem se to od začátku až do konce děje v prostoru Cestáře. Suroviny není těžké sehnat. Víme, kde jsou sladovny, kde se dají koupit chmely. Kvasinky vozíme z Prahy. Všecky suroviny jsou ČR, teda kromě amerických chmelů, které jsme přidávali do některého piva. 😀 Do Záhlinic u Hulína jezdíme pro slad, chmely jsou ze Žatce. Voda místní, ostruženská, pramenitá, čurají do ní srnky (to tam ale nepiš) 😀 😀 😀 … Jak dlouho se u nás dělá pivo? Osm hodin se vaří v kotli. Vaří se celé to dílo – slad nadrcený s vodou. Pak se dílo rozpůlí, vaří, zcukří tak, aby se škroby co nejvíc vyštěpily na cukry. Pak se to dá zase dohromady. Tento proces je osmi až devítihodinový. Potom se mladina, což je výluh ze sladu okořeněný chmelem, dá na spilku, kde kvasinky z cukru tvoří alkohol. Až klesne hladina cukru na určitou hodnotu, pivo se stočí na ležácký tank a tam dozrává, leží. My zatím děláme spodně kvašená piva ležáckého typu. Ty trvají déle než svrchně kvašená piva typu ALE, IPA.. Celkově se na varně vaří osm hodin, pět až osm dní na spilce, dle toho jak rychlé jsou kvasnice, pak už se bez kvasnic stáčí do tanku. Podle druhu leží pivo v ležáckých tancích čtvrtnáct dní až dva měsíce. Silnější piva déle, aby se zakulatila jejich chuť, lehčí pivo jen na krátko. Škála našich piv je od 11 ° do 15 °. Zařízení má roční výstav 300 hl piva. Šlo by i víc, ale zase bychom potřebovali větší varnu. Co když dojde pivo? Vezmeme jiný malý pivovar. Od nás jiné pivovary nemají co brát. Stává se totiž, že se u nás za dva dny vypije i pět set litrů piva. Třeba když byl v únoru lázeňský ples, otevřela jsem už ve čtvrtek, pak v pátek a v sobotu zkráceně od tří do šesti. To se vypilo 470 litrů piva, které jsem měla napočítané na dva víkendy. Ale stopněte to a řekněte lidem, že nemáte pivo. Nechci jim kecat. Nicméně to se stává proto, že jsme pivovar dělali pro zábavu. Pak se udělal ohlas a lidem chutná, což samozřejmě těší. Jaké jsou na nás ohlasy? Veskrze pozitivní. Negativní na to, že máme málo otevřeno a nemáme pivo. Jo, a že nemáme vlastní sklo, vlastní podtácky, etikety. Ty si u nás ale můžete namalovat. Pivovar jsme chtěli vést sudetoněmeckým stylem, zachovat ráz domu, tlačili jsme na původní dispozici. Vždy dle toho, co se nabízelo. Vymýšlení žilo se stavbou. Něco se odkrylo, zjistili jsme, jak to můžeme použít. Postavili jsme zeď, pak ji zbourali. Proto stavba trvala déle, ale žila s námi, s našimi nápady. Inspirovala nás. Samozřejmě jsme se drželi dispozic a stavebních zákonů. Jedná se o starý dům, německý sudetský statek. Ten získali vojáci, kteří si přistavěli „PéVéEsku“ – politicko výchovnou světnici. O jednom místě nám projektant řekl, že se jedná o hluchý prostor, že s ním musíme něco udělat. Zarovnali jsme to a vytvořili prosklenou terasu. U ní jsme se trochu dohadovali o tom, jak mají vypadat skla. Já je chtěla větší, modernější, ale byla jsem uvedena na správnou cestu, že se to k tomu domu nehodí. Přiznám se, že jsem terasu ještě ani sama neviděla z venku, rozsvícenou. Prý láká ke vstupu. Venku se u nás sedí na zápraží. Jsou otevřené dveře terasy, lidi sedí na zídkách, rozložení po trávníku. V hlavě řeším, jak udělat zahradní nábytek, ale pokud chceme trávu sekat, mít to tam hezký, okolo židlí by to bylo vyšlapaný. Sezení na trávě zatím nikomu nevadilo. V létě tu svítí dlouho slunko, je to taková garden party. Určitě budou i venkovní koncerty. … K vymalovávání ubrusů a podtácků… Bílé podtácky, na které si všichni kreslí? Ty se v Cestáři objevily vlastně z nouze. Měli jsme otvírat, neměli jsme žádné, neměli jsme nic. Tak jsme objednali bílé. Vrhly se na ně děti a namalovaly první podtácky. Pak se kamarádi trošku připili a začali malovat taky. Dokonce mám schovaný ten, kterým začalo i malování na ubrus. Říkáme mu neviditelný podtácek. Je na něm stejný vzor jako na ubruse. A když byl podtácek nakreslený, fixou se vesele přešlo i za něj. Malování u nás pak pokračovalo tím, že rodiče občas nevěděli co s dětma. Dali jim pastelky. Sice jsem nejprve upozorňovala, ať vymalovávají jen kytičky, ať je to pěkný, ale pak se to zvrhlo a jsou tady i různý čáry. Každopádně je to originální. Dobré je třeba sledovat, jakou má kdo taktiku vybarvování. Někdo vezme jednu barvičku a vybarví jí všechno. Jiný si vyhrává, má to barevný. Jak dlouho takový ubrus vydrží? No ještě se nestalo, že by byl některý vymalovaný celý. Některé jsou sice fest, dokonce plošně, ale ne celé. …. Že máme v Cestáři zajímavý kulturní program? Zase, to je táta. Je akční ve všem. Vždy měl rád muziku a má hodně kamarádů muzikantů. Některé zná už od základky. Podporoval třeba Bluesberg a to mu zůstalo, pak například kapelu Fireballs. V Újezdě pořádal Beat party. Do Cestáře se také zvou kamarádi. Šansony – Ája Bazalová, která měla dost dobré ohlasy, je dcera tátova kamaráda. Společně jsme se učily lyžovat v Petříkově. V květnu u nás vystoupí Laco Déczi i s Cellulou New York. S ním se táta seznámil náhodou přes kamarády. Padli si do noty a v Praze spolu kamarádí. Táta ho trochu podporuje, něco málo zasponzoroval jménem Cestáře, a tak ho sem dostal. Ještě tady byla Dana Chytilová, olomoučtí No Limit, teď tu budou Zvláštní zóny. Jejich basák má v Ostružné chalupu a chtěl si u nás zahrát. I já mám mezi přáteli dost muzikantů, ale nevím, jestli by se sem ten jejich styl hodil. Punkáči. 😀 Nicméně ještě bych chtěla v Cestáři udělat vážnější hudbu. Kvarteto Hanse Krásy. V něm hraje zase moje sestřenice, violoncellistka Maruška. V repertoáru mají klasiku, Mozarta, Beethovena, to by mohlo být zajímavé. To jsou plány do budoucna…. … Fungování pivovaru… Otvíračku bych viděla na pátek a sobotu. Víc nejsme schopni poptávku nasytit. Hlavně proto, že Honza nemůže tak často jezdit a vařit. Už mám ale nůž na krku a musím se to sama naučit. To bychom se mohli zdoublovat a piva pak bude víc. V létě možná otevřeme ještě v pondělí. Tak jako loni. Ozkoušelo se to a lidi se k nám naučili chodit. Jindy to ale nemá moc cenu. Navíc nechci to tady mít jako hospodu, chci Cestáře mít jako kulturní zážitkový prostor, kam se těšíš na ty dva dny přijít. … V dubnu je zavřeno, a tak vaříme pivo každý týden, aby bylo na květen a červen. To tu bude svatba a pak bude mít kamarád narozeniny. Vlastně jsme rodinným pivovarem, protože je to pivo pro rodinu a přátele. … Co dělám, když je zavřeno? Věci okolo. Teď jsem zrovna uklízela. Předtím jsem vezla prázdné sudy do Olomouce. Taková ta podpora. Nemáme zaměstnaného nikoho kromě Kuby, který mi pomáhá o víkendu za výčepem. Teď už se učím dělat i PR na sociálních sítích. 😀 Jaké jsou mé pivovarnické cíle? Můj záměr je, aby se tu každému, kdo přijde, líbilo. Aby to bylo dobrý. To mi stačí. Zatím to dobrý je, takový boom. Všichni jsou nadšení. Uvidíme ale, zda to tak půjde dál nebo co budeme muset udělat, aby to šlo víc. Třeba pak někde otevřeme Cestářovu pobočku. A kdybych musela v pivovaru skončit? Kdyby mě někdo oslovil s podobným projektem, šla bych do toho. Kamarádů stavařů mám dost. Když ne, budu si muset najít nějakou práci. Z projektování a stavařiny bych nechtěla úplně vypadnout. … V pohodě… Jestli jsme někdy uvařili špatný pivo? Už se nám stalo, že vypadly pojistky a trochu překvasila spilka. Naštěstí to nebylo tak výrazný. Kvalitativně to bylo trochu nižší, ne vyloženě špatný. Ten problém je spíš s celníky. Když se zkazí várka, musí se jim zavolat, takže je lepší nedělat zkažený várky. Kontroly nám chodí, musíme vést evidence, prostě vyrábíme alkohol. Celníkům se platí daň z alkoholu, dále daň z toho, co se prodá. Pivo je tedy dvakrát zdaněné. Nejhorší je to, že musíme vést stejné papíry jako velké pivovary. My to asi nezměníme, pouze můžeme křičet a doufat, že se něco udělá pro pivovary, které toho nejsou schopny za rok uvařit tolik, jako ty velké. Občas to tedy jsou nervy, ale když se to člověk naučí, funguje to dobře. … Nejtěžší momenty pivovaru? Zřejmě ta papírová část. Nikdo vám nedá návod, jak každodenní evidenci vést. Prostě po nás chtěli tabulky, v níž byly úkony, které se v minipivovaru ani nedělají. Dva měsíce jsme s tím s mamkou bojovaly. Kolik jsme vytočily, kolik bylo na čepu, kolik piva do petek. Nakonec se vše zvládlo. Dokonce nám řekli, vy máte ale pořádnou tabulku… … Historky? Jak říká tady kamarád Filip (pozn.: přítomný při rozhovoru): Co je v pivovaru, zůstane v pivovaru 😀 Chtěli jsme uvařit dětské pivo, ale… z důvodů hygieny… 😀 Pracujeme i na bezlepkovém pivu. Třeba takový Bernard si svoje postupy dost hlídá. Například se dají koupit enzymy, které obilovinu rozloží skoro do nuly, nebo se pořídí čistě bezlepkový potraviny, slad. Z toho, co jsme zkoušeli, tak třeba kouřové pivo servírovat v setu se skotskou rašelinovou whisky. Ta má tóny kouře, zauzení. Zraje v sudu dezinfikovaném mořskou vodou, takže se do ní dostane vůně chaluh. Docela hezky se ta chuť s pivem doplňovala. Na podzim, když jsme měli zavřeno, jsme čepovali jen, když někdo ťukal na okýnko. Jednou se sem dostala obrovská skupina studentů. Zjistili jsme, že jsou z Prahy a učí se na sládka. Že mají exkurzi po malých pivovarech v okolí. Zrovna jsme dozráté pivo neměli, ale právě jsme vymýšleli, že Čouda15°, budeme podávat s whisky. Ježišmarjá, křičeli. Pivo kazit whisky, whisky kazit pivem? Počkejte… Naservírovali jsme a byli nadšení. Unešení! Možná měli představu, že to naléváme dohromady. To se stává dost často, že si to lidi myslí. A ano, Poláci si dávají pivo se sirupem. Nosím jim to zvlášť, ať si to smíchají sami. Jestli jim to chutná, ať si dají. .. Jestli je něco, co bych v pivovaru udělala jinak, když vím, jak dnes funguje? Kanál. Výtok ze spilky není přímo nad kanál, proto se mi zbytky s kvasnicemi roztečou po podlaze. Na druhou stranu tu podlahu stejně musím vždycky vydrhnout. Kanál bych tedy dala blíž k výtoku. Pak je tu ještě pár věcí, ale to se dá lehce spravit ajťákama na ovládacím panelu varny. Možná tím, že tady vše dodávali profíci, je to v pohodě. S nimi jsem se taky bavila, jestli mi bude stačit naše „škola“ nebo si mám udělat kurz, základ vaření piva. Oni se mě zeptali proč. Prý se to mám naučit na svém zařízení, vždyť nehodlám jít vařit někam jinam. V Cestáři je to prostě dobré. V Ostružné je totiž dobrá voda. A hlavně lidi.
adresa: Ostružná 41, 788 25 Ostružná
Cestář Lávka 11° (9)
Někdy stačí jedno pivečko na čepu, to je i tento případ. Výborná jedenáctka plzěnského typu barvy zlatavo-jantarové malinko karamelkové chuti s krásnou pitelností, Katka prostě umí...
Akciový pivovar Letiny vznikl v roce 2014 na místě původní letinské hospody, která byla na návsi v Letinech postavena již ve třicátých letech minulého století. Naše pivo vaříme ve varně o objemu 500 litrů. Jedinečnost letinského piva navíc zajišťuje i velmi kvalitní voda. Má velmi příjemnou a plnou chuť a je optimální pro příjem iontů vápníku a hořčíku a z hlediska obsahu dusičnanů vyhovuje dokonce požadavkům na kojeneckou vodu.
adresa: Letiny 66, 336 01 Letiny
Letinský světlý ležák 11° (6)
Pivo zlatavé barvy s plnou krémovou pěnou. Chuť a vůně typická po použitých českých chmelech s vyšší příjemnou hořkostí vybízí k dalšímu napití. Pivo: spodně kvašené Obsah alkoholu: 4,5% obj. hořkost: 34 j. IBU
Letinský světlý ležák 12° (7)
Klasický český spodně kvašený ležák plzeňského typu uvařený z kvalitní letinské vody. Má střední plnost a říz, světle zlatou barvu, plnou sladovou chuť a aroma proslulého žateckého poloraného červeňáku ve vůni. V čisté chuti je jemná hořkost žateckých chmelů. Kompaktní bílá pěna kroužkuje. Pivo: spodně kvašené Obsah alkoholu: 4,7% obj Hořkost: 30 j. IBU
Letinské hořké L.Í.P.A 14° (6.5)
Letinské pivo India Pale Ale má měděnou barvu, plné tělo, příjemnou citruso-kořeněnou hořkost a citrusový buket s nádechem černého bezu pocházející ze speciálních odrůd chmele, které zajišťují tomuto pivu dobrou pitelnost při každé příležitosti. Pivo: svrchně kvašené Obsah alkoholu: 6,2% obj. Hořkost: 48 j. IBU
Levandulový Ale (6)
Tento ejlík s příchutí levandule mě až tak neoslnil, ale pít se to dalo.
Čaďour 13° (9)
Tak toto nakuřované pivečko s vůní po uzeném a dřevem barvy jantarové mě velmi moc šmakovalo...
