Ať už pivo vařili Sumerové v 7. tisíciletí před Kristem nebo později Egypťané, Řekové či Římané a na severu Vikingové nebo na našem území keltští Bójové či germánské kmeny Markomanů a Kvádů, nikdo z nich pivo nechmelil. Umění kořenit pivo chmelem přinesli do Evropy až Slované v době stěhování národů. Chmelené pivo vařili v dávných dobách východní Rusové, Bělorusové, Ukrajinci a západní Poláci, Pobaltští Slované, Lužičtí Srbové, Veleti i Obodrité, Češi, Slováci i jižní Slovinci, Chorvati, Bosňáci, Srbové, Černohorci, Makedonci a Bulhaři. Tedy spíše Slovanky, protože v těchto prastarých dobách pivo vařily primitivním způsobem ženy a z piva také připravovaly různé pokrmy. K významnému rozvoji pivovarnictví dochází spolu se šířením křesťanství. Neboť "Liquida non fragunt lentum" (Nápoje postu neruší), jsou nositeli rozvoje pivovarnictví v této době zejména kláštery. Od 12. století přebírají vaření piva do svých rukou měšťané, kterým panovník uděloval právo várečné. Městu Bzenec bylo právo várečné uděleno roku 1384, za vlády Václava IV. Ve 14. až 15. století měšťané sdružovali své finanční prostředky a zakládali společné městské pivovary, ve kterých vařili pivo sládci. V 16. století se rozvíjela výroba piva ve šlechtických pivovarech. O reformu výroby sladu a piva se zasloužil v 18. století sládek František Ondřej Poupě Sládek František Ondřej Poupě 1753–1805). Na pivovarskou dráhu nastoupil poměrně pozdě, ve svých 35 letech. Na základě zkušeností z cest rozděloval způsob vaření piva na český, používaný v Čechách a na Moravě, dále švábský používaný v Rakousku a Uhrách a „fušerský“, používaný v Německu, Dánsku a Švédsku, kde podle něj "tesař a zedník výrobu piva obstarávají". František Ondřej Poupě v Brně založil první sladovnickou školu a zavedl systematické kontrolování standardů kvality výroby, zřejmě tak předstihnul Evropskou unii a její HACCP (Hazard analysis and critical control points). V Bzenci byl šlechtický pivovar vybudován v šedesátých letech 17. století a svému účelu sloužil až do začátku 20. století, kdy došlo k jeho zrušení. Na jaře roku Pivovar 1921 zakoupila budovu někdejšího pivovaru od hraběte Antonína Magnise ze Strážnice tělovýchovná jednota Sokol Bzenec za 186.000 Kč a upravila ji na tělocvičnu a divadelní sál, jakoby vaření a pití piva nebylo hezkým sportem i kulturou současně. Na přestavbě se obětavě podíleli téměř všichni členové Sokola a zapojila se do ní i bzenecká vojenská posádka, která zdarma zapůjčovala své potahy na dovoz potřebného materiálu. Katastrofu našemu pivovarnictví stejně jako veškerému světovému vývoji přinesla druhá světová válka, řada pivovarů byla za války uzavřena a po válce již výrobu neobnovila. Další katastrofou byl prodej pivovarů zahraničním investorům a s ním spojený nástup "moderních" technologií po r. 1989, přímo ranou do týla našemu pivovarnictví bylo velkými pivovary zavedené uplácení majitelů hospod za výhradní točení jejich piva. Postupně zavedená unifikovaná chuť piva se tak stala standardem. Pivovaru Pod Kněží horou ve Bzenci bylo právo várečné uděleno Celním úřadem Brno v r. 2007. Ojedinělým varním postupem vyrábíme polotmavá piva z moravského ječmenného, pšeničného i žitného sladu, chmele a bylin. Naše pivo je nefiltrované a nepasterizované, osobité vůně i chuti s vysokým podílem živých kvasinek z původního hlavního kvašení, obsahuje vitamíny, minerály a stopové prvky nezbytné pro lidský život.
adresa: Partyzánská 1012/5, 696 81 Bzenec
Kněžihorská světlá