Sentické medové pivo Kvasar je vyráběno klasickou pivovarnickou technologií tzv. spodního kvašení. V průběhu dozrávání je do něho (do 15-ky a do 13-ky) přidáván studenou cestou pravý včelí med. Znamená to, že všechny zdraví prospěšné látky v medu obsažené zůstávají po celou dobu trvanlivosti v plné své aktivní formě. Cukry v medu obsažené se v průběhu dokvášení mění na alkohol a kysličník uhličitý. Nově jsou slabší piva 11°a 12° vyráběna bez přídavku medu (přelom roků 2016 a 2017).
Vyzrálé a uleželé pivo Kvasar je bez filtrace, pasterizace, bez jakékoliv chemické a tepelné úpravy stáčeno do 1.5l PET lahví, které jsou elastické a jsou schopné reagovat na narůstající tlak během transportu a uskladnění. Sedlina v pivu je tvořena kvasnými mikroorganismy, které obsahují B vitamíny. Sedlina v pivu odpovídá normě a je typická pro pravá nefiltrovaná piva. Dnešní nefiltrovaná piva navazují na dávné tradice piv našich předků, jsou pro svoji plnost chuti a přítomnost kvasinek stále více vyhledávána. Sentický Kvasar je nejen dobrým mokem, ale i zdraví prospěšným nápojem.
Od mládí pan Jelínek včelařil a věděl, že se z medu dělá lahodný nápoj zvaný medovina, která byla od nepaměti uznávaným léčivým nápojem. Napadlo ho přidávat do kvasící mladiny med a pozorovat, jak se to projeví na výsledné chuti. Pivo dostávalo jemnější, plnější a sladší chuť. Výsledná chuť záležela na množství přidaného medu. Snahou pana Jelínka bylo vyrobit pivo, které svojí chutí stále patří mezi piva plzeňského a českého typu, ale jsou odlišná svou charakteristickou podobou. Piva s výraznou medovou příchutí se již vzdalují tomuto záměru a nepatří mezi piva českého charakteru. Protože receptury pana Jelínka jsou státem chráněny, není možné popisovat detailní postupy při výrobě jeho Kvasaru. Od roku 2011 je Kvasar 15° držitelem titulu "Regionální potravina Jihomoravského kraje" a "Zlatá Chuť jižní Moravy"
Vznik: rok 1992
Příběh:
„Kvasar se vyrábí se stejných surovin jako klasické pivo, navíc se však přidává med, který obohacuje nápoj o celou řadu stopových prvků. Originální způsob výroby odpovídá přibližně hmotnostním 15 % extraktu v původní mladině. Pivo neobsahuje žádné konzervační přísady, jeho trvanlivost není prodlužována ani chemickou, ani tepelnou cestou. Kvasar je tedy čerstvý nápoj s živými mikroorganismy, obsahující B-vitamíny. Pivo má zákal, způsobený kvasnými mikroorganismy, charakteristický pro všechna kvasnicová piva. Nízká teplota skladování (2o -6o C) zaručuje dlouhodobou plnohodnotnost nápoje, která při 2o C výrazně překračuje minimální dobu trvanlivosti, která je 2 měsíce.“ Jiří Jelínek vybudoval vlastními silami svůj minipivovárek v rodinném domku v obci Sentice nedaleko Brna. O celou výrobu se staral majitel sám, pouze s pomocí svého syna. Vše dělali ručně. Pivo zpočátku nebylo dostupné v distribuční síti, většinou bylo prodáváno pouze přímým zájemcům, kteří si pro něho k Jelínkům přišli. Stačilo jen zazvonit u dveří domu v horní části vesnice a zakoupit studený nápoj v PET lahvi (v roce 2001 za 35 – 40 Kč za 1,5 l). Pivo bylo nejen v Senticích, ale i v okolí velmi oblíbené, takže u Jelínků bývalo často vyprodáno. Čepovaný Kvasar bylo možno ochutnat v místní hospůdce (v roce 2001 12 % za 13,50 Kč za 0,5 l). Sezónně byl v Senticích vyráběn i speciální tmavý ležák. K vaření medového piva donutil Jiřího Jelínka dospívající syn, který při předvánočním úklidu před šesti lety objevil skripta o technologii výroby piva. „Musel jsem přiznat, že jsem studoval střední potravinářskou chemickou školu v Praze, kde jsme se vaření piva pochopitelně podrobně věnovali. Potom už nebylo daleko k tomu, abych splnil synovo přání a pokusil se doma pivo uvařit,“ přibližil začátky podnikání Jelínek. První várky, zatím z klasických surovin, okusili spolupracovníci v tišnovském ČSAD, kde Jiří Jelínek dlouhá léta pracoval v různých funkcích.
„Sám jsem byl překvapen, že se první várka dala pít. Chlapi v práci nechtěli věřit, že jsem pivo vařil doma. Klasická dvanáctka chutnala, první úspěch a přání kolegů mě donutily k dalším várkám. První vaření byla jednoznačně zábavou, koníčkem po práci.“ Potom musel Jiří Jelínek odejít kvůli problémům s páteří do invalidního důchodu. „Řešil jsem životní dilema: Pracovat někde jako vrátný, nebo zkusit podnikat s výrobou piva? Dlouho jsem se rozhodoval, nakonec jsem do riskantního podnikání šel.“ Čerstvého absolventa jediné potravinářské střední školy u nás, rodáka z Havlíčkova Brodu, poslala po ukončení školy umístěnka do likérky v Ústí nad Labem. Vojna pak odvála dnešního podnikatele na jižní Moravu, kde usídlil natrvalo. „Od piva jsem musel k dopravě. Platem z výzkumného ústavu pivovarského jsem rodinu nemohl uživit. Najednou jsem se dostal ke své klukovské lásce, motorům. Proč jsem vůbec studoval obor, který mě neučaroval? Otec, který pracoval ve škrobárnách v Havlíčkově Brodě rozhodl, že půjdu v jeho šlépějích. To víte, moc se mi nechtělo, ale kdo má v patnácti letech představu o svém budoucím zařazení? Musím přiznat, že táta ve mně jakýsi talent či vztah ke kvašení nalezl. Podpořily ho v tom asi mé pokusy s výrobou vína. Jednou to mělo být jeřabinové víno, jindy jsem kvasil chlebové kůrky.“ „Od samého počátku to byla promyšlená akce. Věřil jsem, že se medové pivo stane životaschopným a své trvalé místo na trhu si najde. I když musím přiznat, že tato představa byla dlouho ukrytá někde vzadu,“ přibližil své myšlenky Jelínek. I o názvu nového výrobku bylo rozhodnuto velmi brzy. Nově se rodící mok dostal jméno podle vesmírných útvarů – kvasarů.
„V době, kdy já bral ve škole rozum, byly kvasary černými dírami vesmíru. Dnes vím, že je tomu s kvasary trochu jinak, ale to v mých představách o volbě názvu piva nemá velký význam. Když jsou kvasary černé díry ve vesmíru, proč by potom nemělo být pivo kvasar černou dírou na trhu.“ Domácí pivovárek u Jelínků měl brzy namísto plastových kádí na kvašení nerezové tlakové nádoby. Z amatérských pokusů vznikla výroba piva, kterou bylo nutné legalizovat. „To jsem netušil, jaký maratón vyřizovacích povinností mě čeká. Všechno trvalo skoro celý rok. Rodina, která mi dlouho fandila, přestávala věřit, že se můžu k něčemu rozumnému a prosperujícímu dopracovat. Často jsem slýchal: Jen vyhazuješ peníze a nikdy z toho nic nebude. Já ale šel jako beran za svým cílem a věřil, že se mi to podaří. Dnes se pohled rodiny změnil, ale jako každé jiné podnikání, má i pivovarnictví své zákony, které se musí dodržovat. Vaření piva je časově náročnou záležitostí, kvasinkám nemůžete poručit, aby o víkendu nekvasily. Z možného výletu s manželkou pak stejně nic není…“ Podnikavý Jiří Jelínek našel po letech zálibu ve vaření piva, při jeho výrobě se uplatnil i další koníček – včelaření. „V jedné z fází vaření piva se musí suroviny doslazovat. Od nápadu dosladit pivo medem namísto cukru nebylo k realizaci daleko. Pochopitelně mi nějakou dobu trvalo, než jsem přišel na to, jak a kdy med do kvasného procesu přidávat.“ Med nebyl jedinou přísadou, která v Senticích skončila v některém z kvasných sudů. „Jednou mě inspirovalo rčení: Pivo jako křen. Zkusil jsem tedy do jedné z várek křen přidat. Výsledek? Nulový. Látky obsažené v křenu kvašení brzdí, z křenového piva nebylo nic. To jsem si uvědomil pozdě, várka skončila v kanále.“
Jiří Jelínek přiznal, že do piva vyzkoušel přidat i další látky. Ve svém technologickém deníku má připraveno další zajímavé pivo, s přísadou bylin. Patnáctistupňový Sentický kvasar si brzy našel cestu i k profesionálům. Výrazem spokojenosti skvalitou i ojedinělým nápadem byla úzká spolupráce Jiřího Jelínka s pivovarem Černá Hora. Na českém pivním trhu se objevil Černohorský kvasar, medové čtrnáctistupňové pivo stáčené jak do sudů, tak i do lahví. „Mnozí si mysleli, že jsem prodejem licence zbohatl. Ono je to trochu jinak. Prodej zajistil měsíční přilepšení k mému podnikání. Je pravdou, že první várky zmizely z prodejen jako mávnutím kouzelného proutku. Na vánoční stůl, kam byly určeny, se ani nedostaly. Kvasar z Černé Hory se nadále prodával velmi dobře. Černohorský pivovar měl představu, že bude kvasar vařit jen příležitostně, na vánoce, velikonoce, k různým svátkům či příležitostným akcím. Kvasar se prostě měl stát exkluzivitou pivovaru Černá Hora.“ Jiří Jelínek neviděl důvod, proč by se jeho výrobek neměl dobře prodávat, navíc obsahuje-li přírodní produkt – med. „Proti medu přece nemůže nikdo nic mít. O jeho kvalitě a prospěšnosti pro lidský organizmus bylo řečeno dost. Na to sázím. Medové pivo si koupí dříve nepivař a člověk, který chce, udělat něco pro své zdraví. Kvasar je vařen tak, aby všechny zdraví prospěšné látky z medu zůstaly zachovány. Potom je lékem. Musí se ale užívat přiměřeně, v malých dávkách. Doporučuji jedno pivo denně a každý bude vypadat tak, jako já,“ usmíval se Jelínek a hladil si pivem dokonale vytvarované bříško.
Další období přineslo »boom« medového piva. Doposud skromné podmínky malinkého pivovaru již nestačily svým výstavem uspokojit žíznivé příznivce léčivého piva. „To víte, že mě moc mrzí, když musím lidi odmítat. Řešení je jednoduché. Jestliže pivo nemám, musím se snažit výrobu nějak rozšířit. To ale znamená velké finanční náklady.“ V první fázi rozšíření výroby počítal Jiří Jelínek s výměnou tanků, která by měla v nejbližší budoucnosti zdvojnásobit výrobu, což by mělo v nejbližší době stačit k uspokojení zájmu. „I s tím si dokážu poradit. Jsem schopen výrobu dále rozšiřovat.“ Optimizmus Jiřího Jelínka brzdil černohorský pivovar Černá Hora. Při zvýšeném zájmu totiž mohl reagovat mnohem operativněji na požadavky trhu a prakticky okamžitě jej zaplavit. Exkluzivitu svého minipivovaru však hodlal Jiří Jelínek zachovat. Licence jeho medového piva sice našla uplatnění, ale Sentický kvasar prý bude vždy originálem. „Velké pivovary musí pivo upravovat filtrováním a pasterováním. Velký pivovar musí v rámci konkurenceschopnosti vyrábět trvanlivá piva. To já nemusím. Klasické kvasnicové pivo má přece jenom svou originální chuť. Navíc já se mu můžu věnovat mnohem lépe než ve velkém pivovaru. Sentický kvasar bude stále originálem, který může mít řadu licenčních podob.“ Nerezová varna domácího pivovaru měla obsah 10 hl. PET lahve byly nakupovány od jedné české firmy, Jelínek je sám plnil a opatřoval papírovou etiketou. Slad byl v roce 2001 z Poštorné, chmel žatecký, kvasnice ze Starobrna. Med byl vlastní, z důvodu zvýšování zájmu o pivo, musel být dokupován.
„Jirko, dej čtyři flaše toho tvojeho černého!“ zvonil starší pán na dveře nenápadného domku v Senticích. „To je kamarád tady ze vsi,“ usmíval se v listopadu 2002 Jiří Jelínek (56) a rychle přinel čtyři PET lahve. Ty skrývaly medově zlatý nápoj a skvěly se na nich etikety s nápisem Kvasar. Soused s výrazem radostného očekávání odnášel láhve. „Vezmeme to po řadě,“ řekl pan Jelínek a jeho syn Jiří (24) hned naléval. „Nejslabší pivo, jaké tu vaříme, je světlá dvanáctka. Pak přijde tmavá třináctka a nejsilnější je světlá patnáctka. Všechna jsou s přídavkem českého medu.“ Opatrně ochutnáváme – piva jsou skvělá. Pánové Jelínkové nás pozorují s takovou pýchou, s jakou by rodiče sledovali třeba první velký koncert svého dítka. „Však je dobré, že? V roce 1992 jsem uvařil první várku – pět litrů. Dozrávala v ledničce, pít se to dalo. Další várku už jsem udělal v zabíjačkovém kotli a vzal klukům do práce. Chutnala jim – taky byla zadarmo. Hecovali mě, ať vařím dál.“ Tak se pan Jelínek stal nejmenším českým pivovarníkem anebo, jak on řekl, „největším z těch, co dělají pivo doma na koleně“. Prazdroji zatím konkurovat věru nemohl: spolu se synem v roce 2001 uvařil 374 hl piva. Na rok 2002 ale naplánoval výstav 430 hl. „Už se z toho dá uživit,“ řekl Jelínek starší. „Bývaly však časy, kdy jsme byli moc rádi, že manželka Marie má pevné místo u dráhy. Bez její pomoci bychom náš domácí pivovar nevybudovali.“ Celé zařízení Jelínkovic pivovaru se sice vešlo na dvorek a do bývalé kůlny, i tak však stálo 2,5 milionu korun. „A to jsme ještě všechno nakreslili a s kamarády udělali sami!“ řekli Jelínkovi. „Jen nerezové tanky jsme koupili od firmy, ty bychom nezvládli.“ Jiří Jelínek starší ovšem jako šikovný manažer (kdoví, třeba mu jednou budou říkat Baťa moravského piva…) věděl, že s obyčejným pivem by se jenom zařadil do čela fronty vymírajících malých pivovárků. Proto se rozhodl dělat specialitu v našich krajích nevídanou: kvasnicové pivo s medem.
„I doktoři mi potvrzují, že je to bomba vitaminů a živin, taková česká viagra,“ usmíval se. „Jezdí k nám pro něj lidé z celé republiky jako pro posilující lék.“ V Senticích měla chalupu Eva Veškrnová a vždy, když ji navštívil prezident Václav Havel s manželkou Dagmar, chodila si prý jejich ochranka k Jelínkům pro pivo Kvasar. „Posílali jsme po nich pivo i panu prezidentovi,“ líčil nadšeně oba Jelínkové. „Manžel paní Evy nám pak řekl, že prezidentovi pivo chutnalo a že se k nám někdy přijde podívat!“ Chuť hradního pána začala sdílet i tolik dalších příznivců medového piva, takže v některé dny neměli Jelínkovi co prodávat. „Devadesát procent výroby prodáme tady ve dveřích, proto tu ve dne v noci někdo musí být, ani na dovolené kvůli tomu nejezdíme,“ řekli. „Naše pivo se točí ještě u nás ve vsi a pak v jedné restauraci ve Žďáru nad Sázavou. V PET lahvích se něco vozí i do obchodů v okolních obcích.“ Při ceně 35 korun za 1,5 litru dvanáctky a 38 korun za stejné množství třináctky a patnáctky určitě nebylo pivo ze Sentic drahé. Kolik je v něm medu a jak se vyrábí? „To je tajné – medové pivo máme chráněné jako užitný vzor,“ usmíval se lišácky starší z Jelínků. „Můžu snad jen prozradit, že je to, asi jako když dáte lžičku medu do hrnku čaje.“ Zprvu si Jelínkovi mysleli, že jejich medové pivo je světový unikát. Až po čase zjistili, že nezávisle na nich vyvinuli podobné pivo i v Belgii a USA. „Některé pivovary u nás dělají piva s příchutí eukalyptu, kávy, máty, malin, třešní, whisky, ženšenu a bůhví čeho ještě,“ vypočítávali Jelínkovi. „Tím se ale vzdalují u nás obvyklé chuti piva plzeňského typu. Přídavek medu tuhle chuť zase tolik neovlivní.“ Proč se pivo jmenuje Kvasar? „Nejde ani tak o to, že je kvasnicové,“ vysvětluje starší z rodu Jelínků.
„Dlouho jsme o tom s kluky v hospodě přemýšleli: oni třeba navrhli, ať se pivo jmenuje Paroháč – to jako že jsem Jelínek. Nakonec jsem ale zvolil Kvasar, protože to je velká černá díra do vesmíru a naše pivo udělá stejnou díru do světa.“ Astronomové by nejspíš s takovým výkladem pojmu kvasar moc nesouhlasili, copak ale na tom zase tolik záleží? „Hlavně že je naše pivo dobré!“ hlaholil Jiří Jelínek starší. „Podle mě to je nejlepší medicína pro dospělé. Každému říkám: denně půl litru medového piva je pro zdraví a neublíží. Co je nad to, to už je chlastání.“ Aby svému pivu dodal ještě většího věhlasu, založil sentický pivovarník – který také hraje na trubku – dechovou kapelu Kvasarku a napsal pro ni řadu skladeb s velmi jednoznačným obsahem. „Chci do světa vykřičet, jak je to pivo dobré!“ rozohňoval se nad další sklenkou. „Složil jsem Medový kvasar, Sentické tango, Chlapi z Kvasarky a ještě asi osm dalších písniček o kvasaru. Něco z toho hráli i v rozhlase, ale pak někoho napadlo, že je to reklama, a tak přestali…
adresa: Sentice 219, 666 03 Sentice
Kvasar 11