!PIVO!: Pivovar Uhříněves

středa 2. srpna 2017

Pivovar Uhříněves

Dějiny Uhříněvsi se začínají psát v první polovině 13. století. Pivo, jako jedna z významných středověkých potravin, se v Uhříněvsi pravděpodobně vařilo již koncem 13. století, kdy bylo v Uhříněvsi sídlo templářského řádu (tzv. komenda - kromě Starého Města pražského a moravských Čejkovic jediná dobře doložená v Čechách). Po likvidaci templářského řádu vystřídala Uhříněves několik majitelů, mezi nimiž byli malostranští johanité, Staré Město pražské a dva šlechtické rody.

Roku 1579 koupil tehdejší tvrz a ves Aurzeniowes rod Smiřických. Jaroslav Smiřický pak vybudoval okolo tvrze z okolních vesnic uhříněveské panství. Jeho střediskem se stal v roce 1591 dostavěný zámek. Tato doba je spojena s prvními písemně doloženými zprávami o vaření piva v Uhříněvsi. Jaroslav Smiřický se v závěti z r. 1594 vyjadřuje k právu šenku v okolních vesnicích (tj. právu čepování piva):

„Což se pak krčem ve vsi Koloděje a vsi Hájku dotýče, tomu jest, aby v těch krčmách žádného jiného piva nešenkovali a do nich nevozili, nýbrţ z pivovara Ouřinoveskýho.“

Tento pivovar nestál na současném místě ale zřejmě někde mezi zámeckými budovami.

V době pobělohorské získal uhříněveské panství rod Liechensteinů. Brzy nato r. 1639 byla během třicetileté války Uhříněves vypálena Švédy, zámek byl vážně pobořen. Vaření piva však bylo záhy po válce obnoveno podle dochovaných záznamů z padesátých let 17. století, kdy do týdenního platu tehdejšího faráře, kromě jiného, patřilo také pivo.

Rekonstrukce uhříněveského panství nabrala obrátky až na počátku 18. století. Pivovar se roku 1705 přestěhoval do stávajících prostor mimo okruh zámeckých budov, kde dál fungoval až do svého úředního uzavření v roce 1949. Rok 1705 se tedy uvádí jako doba založení pivovaru, i když historie vaření piva v Uhříněvsi je výrazně starší.

První dochovaná podoba nového pivovaru pochází z mapy Uhříněvsi (Klausnerův plán) z roku 1715 a pivovar již na ní má čtvercový prstenec budov s nádvořím a jihozápadní branou. Na počátku 19. století jsou již v pivovaru na plánu z roku 1806 vybudovány sklepy a lednice. Záznamy ze 40. let 19. století hovoří o vybavení pivovaru. V té době sestával ze sladovny, rampy pro vystavování piva, topeniště, varny a spilky, 2 lednic chlazených ledem z rybníka Vodice, 2 předsklepí, 4 skladišť, požehovárny sudů, konírny a obytné budovy. Na nádvoří stávala kašna a před pivovarem studna. Varná kapacita pivovaru byla 37 sudů a 2 vědra (asi 8 500 l). Výstav činil v roce 1874 cca 9 000 hl. Do této doby bylo kvašení piva výhradně svrchní.

V roce 1877 se otevřela nová etapa uhříněveského pivovaru. Novým nájemcem se stal Alois Tichý, uznávaný člen Spolku pro pivovarský průmysl v království Českém. Roku 1884 uhříněveský pivovar od Jana II. z Liechensteina koupil do svého vlastnictví. Stavby a vybavení byly v té době ve špatném stavu.

Změna majitele přinesla nebývalý rozvoj pivovaru. V roce 1885 je přestavěna obytná budova, postupně se modernizuje i výroba. V devadesátém roce prochází úpravou varna a přistavěna je parní kotelna a nová lednice. O čtyři roky později je postavena nová parní strojovna. Roku 1896 jsou kvůli nárůstu výroby rozšířeny i skladovací prostory pivovaru, lednice i ležácké sklepy. Na přelomu století je pivovar elektrifikován a přibývá nová strojovna. Roku 1904 je přistavěna nová bednárna a šalanda. Období Aloise Tichého patřilo mezi zlaté časy uhříněveského pivovaru, v době přechodu na parostrojní výrobu činil roční výstav 20 000 hl piva. V této době sbíral pivovar i řadu ocenění:

Zlaté medaile na jubilejní výstavě v Praze v letech 1891 a 1908
Stříbrná medaile Zemědělské rady pro království České roku 1891
Zlatá medaile při mezinárodní konkurenci pivovarů na výstavě kuchařského umění ve Vídni z r. 1906
Stříbrná medaile z pivovarské výstavy v Mnichově z r. 1906
Stříbrná medaile z hygienické výstavy ve Vídni z r. 1906

V sezoně 1910/1911 dosáhla výroba rekordních 23 000 hl piva.

Úspěšnou éru přerušila první světová válka. Snížený odbyt i nedostatek surovin byly z části nahrazeny výrobou sodových vod a limonád. Mezi lety 1913 a 1937 se vlivem okolností počet pivovarů v českých zemích celkově snížil téměř na polovinu – z 648 na pouhých 381.

V září roku 1916 umírá dlouholetý majitel pivovaru Alois Tichý ve věku 73 let, navíc v roce 1919 ve věku pouhých 47 let jeho syn Alois Tichý ml., který podnik spolehlivě vedl od roku 1905.

V době rekonstrukce hospodářství a přechodu na poválečnou výrobu se stává v roce 1921 společníkem pivovaru bývalý ředitel Akciového pivovaru v Pardubicích Eduard Zeman. Společně s Jaroslavem Tichým zapsali roku 1921 do obchodního rejstříku veřejnou obchodní společnost „Firma Tichý a Zeman, pivovar a sladovna v Uhříněvsi“. Do výroby bylo zavedeno světlé desetistupňové pivo, Uhříněveský granát (černá desítka), ležák dvanáctka a proslulý Uhříněveský zdravotní Porter. Objem výroby již nebyl obnoven v předválečném rozsahu, ale pohyboval se ročně mezi 9 000 až 12 000 hl. Důležitým artiklem byl v této době také slad, roční produkce činila 50 až 60 vagonů ječného sladu, z toho 20 vagonů spotřeboval sám pivovar, zbylá část byla prodána. Největším odběratelem byl Akciový pivovar na Smíchově.

Za války roku 1942 došlo k úřednímu zastavení výroby piva. K tomu došlo mimo jiné pod vlivem Felixe von Ringhoffera, význačného činitele protektorátního pivovarnictví a také vlastníka pivovaru ve Velkých Popovicích, pro který zde bylo následně stáčeno pivo. Sladovna již nevyráběla. Po válce se majitelům podařilo opět zahájit výrobu díky úvěrům a první výstav byl datován k 1. 6. 1946. Pivovaru se celkem dařilo i v nových podmínkách centrálně plánovaného hospodářství a překračoval stanovené dodávky v pivu i sladu. Nastupující režim však nejprve uvalil na podnik i na veškerý majetek firmy národní správu výměrem ze dne 26. 4. 1948 a výrobu piva nakonec zakázal dalším výměrem z roku 1949. Pivovarské stroje utichly 15. února 1949. Zdálo se navždy.

V následujících letech až do roku 1991 celý areál chátral, zřítily se stropy lednic, byly zavaleny některé sklepy. Objekt byl vyžíván jako sklad bez základní údržby. Většina pivovarských strojů byla odvezena neznámo kam, z původního strojního vybavení se zachovaly pouze parostrojní varna, šrotovna a transmise. Strojovna byla zbourána a místo ní postaveny garáže.

V roce 1991 byl devastovaný objekt vrácen potomkům původních majitelů, kteří v rámci možností začali s jeho záchranou. Do roku 2014 se podařilo opravit všechny důležité budovy natolik, že v tomto roce mohlo padnout rozhodnutí znovuobnovit výrobu piva v historickém areálu uhříněveského pivovaru.

Jako hlavní motto pro naše konání jsme zvolili slogan:

S úctou k tradici. S úctou k pivu.

Hlavní provoz pivovaru jsme obnovili v prostoru bývalé stáčírny pod chladícím štokem. Zde byla vestavěna varna, ležácký sklep, spilka, stáčírna lahví, myčka sudů a sklad hotových výrobků (sudy i lahve). O patro výše jsme zřídili kotelnu, šrotovnu a sklad. Se stavebními úpravami jsme začali v červnu 2015 a již koncem roku pivovar uvařil zkušební várku.
Tým pivovaru jsme pragmaticky složili tak, aby každý měl svou úlohu. Je složen ze dvou vlastníků objektu (zároveň potomků původních vlastníků provozující pivovar v letech 1884 - 1949), dvou zkušených pražských sládků a dvou úspěšných restauratérů.
Vyrábíme v návaznosti na tradici našeho pivovaru klasická spodně kvašená piva 11, 13 a 14 st. Obnovujeme i meziválečnou tradici uhříněveského Portera, jehož původní logo zachováváme i na etiketách lahví. Již zdomácnělým a stálými pivy našeho pivovaru se staly místně netradiční ALE a IPA inspirované americkými styly piv a vařené ve spolupráci s pivovarem Prager Laffe. Ze sezónních speciálů bylo zatím úspěšně vyzkoušeno světlé pšeničné pivo stylu Weizen, které bude přinejmenším v létě ve stálé nabídce.
Naše piva chceme nabídnout hlavně zákazníkům, kteří vnímají pití piva jako gastronomický zážitek, a proto zatím pečlivě vybíráme restaurace, kde je o pivo řádně pečováno ve stylu našeho hesla: „S úctou k tradici. S úctou k pivu.“Alois

Alois 11° (7.5)

Klasický český ležák s lehce vyšší hořkostí a střední plností. Dobře pitelné pivo vhodné ke každému jídlu či na zahnání žízně. Obsah alkoholu 4,5 % obj.