Od počátečních úspěchů k továrnické záchraně Po optimistickém začátku ale přišly první problémy – finanční ztráty, neúroda chmele, pokles prodeje a velká konkurence. Proto 18. dubna 1877 valná hromada a. s. rozhodla o zastavení výroby. Správa majetku byla vložena do rukou likvidačního výboru, který tvořili nejvlivnější akcionáři. Po dvou letech ale akcionáři požádali Vídeň o obnovení výroby s výstavem 48 000 hl. Za další dva roky pivovar získala vratislavická rodina Ginzkeyů, která v té době vlastnila místní továrnu na koberce. Spojení vratislavického pivovaru a místní rodiny továrníků znamenalo záchranu pivovaru a zachování výroby piva. Po překonání krize pivovar pokračoval v rozmachu. V roce 1887 vyráběl pivovar 77 643 hl pěnivého moku a zaměstnával 76 dělníků. Závod se podle velikosti řadil na druhé místo v Čechách, hned za Plzeň. Polovinu roční produkce spotřeboval samotný Liberec a okolí, druhá půle výroby piva se vozila do Vídně a do Saska, hlavně na Žitavsko.
Po obnovení výroby výstav neustále stoupal a již v roce 1896 bylo z bran pivovaru vyvezeno 131 040 hl piva. Vedení pivovaru dbalo na modernizaci, nechalo proto vybudovat vlečku, rozšířilo ledové nádrže a instalovalo nové stroje. V této době měl pivovar 170 zaměstnanců a byl na šestém místě v českých zemích. Pivovar se stával středem zájmů různých prominentů. Nebylo proto překvapením, když 1. října 1891 navštívil pivovar sám císař František Josef I. v doprovodu Willyho Ginzkeye. Rakousko-uherský panovník si prohlédl výrobu a ochutnal místní pivo.
Na přelomu 19. a 20. století získával vratislavický pivovar jedno ocenění za druhým – čestnou cenu obchodní a živnostenské komory v Liberci, cenu z výstavy v Rotundě ve Vídni 1894, čestnou cenu Spolku pro zvelebení hospodářství a zemědělství v zemi české, cenu z Hornolužické výstavy v Žitavě. Nejcennější ale byla medaile z mezinárodní výstavy kuchyňského umění pod patronací Marie Josefy ve Vídni z roku 1906.
31. 08. došlo ke sloučení dvou největších podniků v okolí. Z původního Libereckého pivovaru a sladovny Theodor Frank ve Vratislavicích a.s. a Pivovaru Meddinger a.s. ve Vrkoslavicích u Jablonce nad Nisou vznikla úplně nová společnost s názvem Reichenberg-Maffersdorfer und Gablonzer Brauereien Aktien-Gesellschaft in Maffersdorf (Liberecko-vratislavické a jablonecké pivovary a.s. Vratislavice). Došlo ke značným majetkovým a kapitálovým přesunům. Výrobně ale zůstaly oba pivovary samostatné a byla jim ponechána i původní místa odbytu. Správní rada nedoznala až do konce první světové války žádných změn. Pouze se v ní střídali příslušníci rodin, které stály u zrodu společnosti. Roku 1909 byla instalována pneumatická doprava ječmene z vagonů do sladovny. Další investicí bylo vybudování zařízení na výrobu umělého ledu (1910) a již v roce 1911 se zavedlo umělé chlazení ležáckých sklepů. V témže roce byla v pivovaru založena takzvaná nemocenská pokladna a proběhla ještě rekonstrukce varny.
Došlo ke sloučení dvou největších podniků v okolí. Z původního Libereckého pivovaru a sladovny Theodor Frank ve Vratislavicích a.s. a Pivovaru Meddinger a.s. ve Vrkoslavicích u Jablonce nad Nisou vznikla úplně nová společnost s názvem Reichenberg-Maffersdorfer und Gablonzer Brauereien Aktien-Gesellschaft in Maffersdorf (Liberecko-vratislavické a jablonecké pivovary a.s. Vratislavice). Došlo ke značným majetkovým a kapitálovým přesunům. Výrobně ale zůstaly oba pivovary samostatné a byla jim ponechána i původní místa odbytu. Správní rada nedoznala až do konce první světové války žádných změn. Pouze se v ní střídali příslušníci rodin, které stály u zrodu společnosti. Roku 1909 byla instalována pneumatická doprava ječmene z vagonů do sladovny. Další investicí bylo vybudování zařízení na výrobu umělého ledu (1910) a již v roce 1911 se zavedlo umělé chlazení ležáckých sklepů. V témže roce byla v pivovaru založena takzvaná nemocenská pokladna a proběhla ještě rekonstrukce varny.
Stagnace, kterou válka přinesla, pomalu mizela a poptávka po pivu naopak rychle rostla. Společnost si uvědomovala důležitost péče o své zaměstnance a již v roce 1921 předala svým pracovníkům k užívání první obytný dům s devíti byty. Ve 20. letech minulého století se opět do pivovaru mohutně investovalo: v roce 1922 se rozšířila spilka a byla postavena propagační stanice (kvasnice z vratislavického pivovaru byly potom vyhlášeny po celé republice), v ležáckých sklepech byly instalovány betonové tanky s vnitřním chlazením a pivovar získal první tři nákladní auta. Vybudována byla autodílna s benzínovou pumpou. V roce 1927 byl instalován parní kotel a rekonstruována lahvovna. Ležácký sklep se rozšířil o další dvě oddělení a byla postavena nová budova bednárny a truhlárny pro jedenáct zaměstnanců. Po krachu na newyorské burze v roce 1929 ztratil pivovar zahraniční trhy, ale přes veškeré obtíže pokračoval vpřed. V roce 1937 se postavila mj. nová vrátnice a silnice do závodu. Na jaře roku 1938 přibyla na varně nová vystírací káď. Německý fašismus vytvářel v pohraničních oblastech nepokoje. Ty se bohužel nevyhnuly ani Vratislavicím a místnímu pivovaru. Národnostní rozpory vznikaly i mezi pivovarskými zaměstnaci…
Po připojení Sudet k německé říši byl pivovar veden jako německý, a proto byl protěžován před mnoha dalšími podniky obdobného typu. V závodě zůstali i nadále někteří čeští zaměstnanci. Vlivem války odcházeli němečtí zaměstnanci do armády a do pivovaru byli přidělováni váleční zajatci různých národností.Opět (jako za první světové války) byl nedostatek surovin a sahalo se k náhražkám, vyráběla se nízkostupňová piva. Hlavní podíl tvořilo 3° pivo, pro německou armádu se vyráběla 10°.
V letech 1939 až 1941 probíhala rekonstrukce sladovny, přešlo se na
pneumatický systém a byly zabudovány saladinové skříně. Ještě téhož roku
byla provedena rekonstrukce kotelny a byl instalován nový parní kotel.
Dopravu převážně obstarávali koně a volské potahy, v provozu byla také
auta na dřevoplyn.
Nelze opomenout škody, které si vyžádal požár v roce 1983, kdy byla zasažena kotelna, centrální rozvod páry a sklady surogátů. Výroba sladu, piva a nealkoholických nápojů probíhala i nadále v plném rozsahu. Bylo však nutno investovat do rychlé obnovy zasažených lokalit.
V 80. letech byla zahájena výstavba velkokapacitní výrobny nealkoholických nápojů s ročním výstavem 230.000 hl. V roce 1985 byla stavba dokončena a sodovkárna uvedena do trvalého provozu.
V roce 1989 vystavil vratislavický pivovar 305.190 hl piva a v sodovkárně vyrobili 141.872 hl nealkoholických nápojů.
Společensko-ekonomické změny v Československu, resp. v České republice, které odstartovaly listopadové události roku 1989 se nevyhnuly ani vratislavickému pivovaru.
Tak jako všechny továrny před rokem 1990 byly státní, tak i pivovar Vratislavice byl součástí státního podniku Severočeské pivovary Louny. Proces privatizace byl postupný. Nejprve 1.7.1990 vznikl státní podnik Pivovary Vratislavice a 1.5.1992 byl s.p. převeden do 100% státem vlastněné a.s. Pivovary Vratislavice nad Nisou. Na podzim 1992 byla a.s. Pivovary Vratislavice privatizována kuponovou metodou. Na počátku roku 1996 získala britská společnost Bass International Brewers 55% akcií a ovládla pivovar. Bass IB ovládal i další pivovary, všechny je sloučil do jedné společnosti Pražské pivovary, a.s. se sídlem v Praze.
Během tohoto období pivovar zvyšoval výstav (téměř 400 tis. hl) a úspěšně exportoval, především do Velké Británie, Německa, Švýcarska, Ukrajiny a USA. Pivovar zaměstnával 385 pracovníků.
Jako šok zapůsobila zpráva ze dne 25.5.1998, že vratislavický pivovar končí. Tehdejší majitelé se rozhodli pro rychlé a rázné řešení: odpolední směna nesměla již nastoupit do práce a zaměstnancům byly na vrátnici dávány k podpisu výpovědi. Všude vládly emoce a politická vyjádření o podpoře vratislavickému pivovaru. Během léta, tak jak se postupně doprodávalo pivo z vratislavických sklepů, tak se i emoce uklidňovaly.
Mimochodem nejedná se o první uzavření vratislavického pivovaru, ale již o druhé. V letech 1877-1879 byl na dva roky uzavřen. Kdo mohl v roce 1998 tušit, že se situace bude opakovat, a že do dvou let bude pivovar zase fungovat.
25.5.2000, přesně dva roky od uzavření, se začalo zase vařit pivo. Měsíc na to byla veřejnost pozvána na ochutnávku piva Konrad. Přišly přes 3 tisíce lidí a všichni odcházeli s hrdým pocitem, že ve Vratislavicích se zase vaří pivo.
Začátky pro pivo Konrad nebyly vůbec jednoduché, přesto se pivovaru dařilo každoročně zvyšovat výstav na novodobý rekord v roce 2010: 155 tis hl. Část se prodala “kolem komína” a velká část šla na export zejména do Německa, Francie, Španělska, Maďarska, Itálie a Švédska.
V současné době vratislavický pivovar nabízí deset druhů piv Konrad, včetně originálního červeného piva a Svatopavelského, které je vařeno podle původní receptury z počátku 20. století. Z každé degustační soutěže si sládek se svými kolegy přiváží diplomy potvrzující vysokou kvalitu místního piva.
Ing. Pavel Regner
adresa: Pivovarská 162, 463 11 Liberec-Vratislavice nad Nisou
Konrád 11° (4)
Tradiční český ležák připravovaný klasickou technologií z vlastního sladu, žateckého chmele a pramenité vody. Delší doba zrání dává pivu Konrad 11° sametově jemnou a lahodně hořkou chuť. 4,8 % obj.alk.
Na fotce vlevo...
Konrád 12° (5)
Perlou mezi vratislavickými pivy je Konrad 12°. Prémiový světlý ležák s 5,2 % obj. alkoholu, silnou plnou chutí, zlatou barvou, hustou pěnou a brilantním řízem oceňují
nejen pivaři, ale i pivovarští odborníci.
Konrád 16 Bizon° (4.5)
Vratislavický ALE [ejl] je svrchně kvašené, velmi hořké a silné pivo. Kombinací ječných a pšeničných sladů se získá 16° mladina. Po kvašení má Bizon 7% alkoholu. Výjimečnou hořkost mu dávají původní americké odrůdy chmele.
na fotce vpravo...
!turistika!
fotogalerie
V roce 1948 byl odvolán národní správce a
vznikl národní podnik Severočeské pivovary, jehož součástí byl i
vratislavický pivovar. Od roku 1950 se přešlo k pravidelným várkám 10°
piva. Od roku 1968 se lahve plnily na nové lince o výkonu 15.000 lahví
za hodinu. Na této lince se pracovalo až do roku 1989.
Velký význam pro rozvoj pivovaru měla výstavba nové varny s kapacitou
500.000 hl mladiny za rok. Varna byla uvedena do trvalého provozu v
roce 1976. O tři roky později byla uvedena do provozu nová propagační
stanice, včetně rozkvasných kádí a zásobních van na kvasnice. V roce
1986 byla dokončena výstavba nové spilky, která byla vybavena 21 ks
nerezových kádí.Nelze opomenout škody, které si vyžádal požár v roce 1983, kdy byla zasažena kotelna, centrální rozvod páry a sklady surogátů. Výroba sladu, piva a nealkoholických nápojů probíhala i nadále v plném rozsahu. Bylo však nutno investovat do rychlé obnovy zasažených lokalit.
V 80. letech byla zahájena výstavba velkokapacitní výrobny nealkoholických nápojů s ročním výstavem 230.000 hl. V roce 1985 byla stavba dokončena a sodovkárna uvedena do trvalého provozu.
V roce 1989 vystavil vratislavický pivovar 305.190 hl piva a v sodovkárně vyrobili 141.872 hl nealkoholických nápojů.
Společensko-ekonomické změny v Československu, resp. v České republice, které odstartovaly listopadové události roku 1989 se nevyhnuly ani vratislavickému pivovaru.
Tak jako všechny továrny před rokem 1990 byly státní, tak i pivovar Vratislavice byl součástí státního podniku Severočeské pivovary Louny. Proces privatizace byl postupný. Nejprve 1.7.1990 vznikl státní podnik Pivovary Vratislavice a 1.5.1992 byl s.p. převeden do 100% státem vlastněné a.s. Pivovary Vratislavice nad Nisou. Na podzim 1992 byla a.s. Pivovary Vratislavice privatizována kuponovou metodou. Na počátku roku 1996 získala britská společnost Bass International Brewers 55% akcií a ovládla pivovar. Bass IB ovládal i další pivovary, všechny je sloučil do jedné společnosti Pražské pivovary, a.s. se sídlem v Praze.
Během tohoto období pivovar zvyšoval výstav (téměř 400 tis. hl) a úspěšně exportoval, především do Velké Británie, Německa, Švýcarska, Ukrajiny a USA. Pivovar zaměstnával 385 pracovníků.
Jako šok zapůsobila zpráva ze dne 25.5.1998, že vratislavický pivovar končí. Tehdejší majitelé se rozhodli pro rychlé a rázné řešení: odpolední směna nesměla již nastoupit do práce a zaměstnancům byly na vrátnici dávány k podpisu výpovědi. Všude vládly emoce a politická vyjádření o podpoře vratislavickému pivovaru. Během léta, tak jak se postupně doprodávalo pivo z vratislavických sklepů, tak se i emoce uklidňovaly.
Mimochodem nejedná se o první uzavření vratislavického pivovaru, ale již o druhé. V letech 1877-1879 byl na dva roky uzavřen. Kdo mohl v roce 1998 tušit, že se situace bude opakovat, a že do dvou let bude pivovar zase fungovat.
25.5.2000, přesně dva roky od uzavření, se začalo zase vařit pivo. Měsíc na to byla veřejnost pozvána na ochutnávku piva Konrad. Přišly přes 3 tisíce lidí a všichni odcházeli s hrdým pocitem, že ve Vratislavicích se zase vaří pivo.
Začátky pro pivo Konrad nebyly vůbec jednoduché, přesto se pivovaru dařilo každoročně zvyšovat výstav na novodobý rekord v roce 2010: 155 tis hl. Část se prodala “kolem komína” a velká část šla na export zejména do Německa, Francie, Španělska, Maďarska, Itálie a Švédska.
V současné době vratislavický pivovar nabízí deset druhů piv Konrad, včetně originálního červeného piva a Svatopavelského, které je vařeno podle původní receptury z počátku 20. století. Z každé degustační soutěže si sládek se svými kolegy přiváží diplomy potvrzující vysokou kvalitu místního piva.
Ing. Pavel Regner
adresa: Pivovarská 162, 463 11 Liberec-Vratislavice nad Nisou
Konrád 11° (4)
Tradiční český ležák připravovaný klasickou technologií z vlastního sladu, žateckého chmele a pramenité vody. Delší doba zrání dává pivu Konrad 11° sametově jemnou a lahodně hořkou chuť. 4,8 % obj.alk.
Na fotce vlevo...
Konrád 12° (5)
Perlou mezi vratislavickými pivy je Konrad 12°. Prémiový světlý ležák s 5,2 % obj. alkoholu, silnou plnou chutí, zlatou barvou, hustou pěnou a brilantním řízem oceňují
nejen pivaři, ale i pivovarští odborníci.
Konrád 16 Bizon° (4.5)
Vratislavický ALE [ejl] je svrchně kvašené, velmi hořké a silné pivo. Kombinací ječných a pšeničných sladů se získá 16° mladina. Po kvašení má Bizon 7% alkoholu. Výjimečnou hořkost mu dávají původní americké odrůdy chmele.
na fotce vpravo...
!turistika!
fotogalerie
Žádné komentáře:
Okomentovat