Jak už to u horských chalup a bud bývá, tak historie jejich vzniku, jejich proměn a stejně tak osudy jejích majitelů a nájemců bývají skryty v mlze zapomnění. Obvykle čím hlouběji do historie se noříme tím méně informací je k dispozici a tím obtížněji se rozlišuje co je výsledkem lidové slovesnosti, co jsou již tak trochu legendy a tradované přikrášlené příběhy a co je opravdu skutečnost. Já jsem se na „dobrodružnou“ cestu za historií chaty na Perlíčku nebo též Na Prdku vydal až nedávno a stojím tak na jejím začátku. Informace které zde zatím naleznete, jsou tak více sběrem a kompilací informací nalezených v různých článcích a v krásném muzeu Zapadlých vlastenců v Pasekách, než výsledkem nějaké badatelské činnosti. Ale i to se třeba změní. Tento text by Vás, zvídavé návštěvníky webu, naše hosty a přátele, měl seznámit s tím co Prdek byl, čím je a čím bychom chtěli, aby byl. Tedy odkud a kam směřuje. Pokud budete mít jakékoliv připomínky, poznámky náměty, fotografie, dokumenty, předměty atp. (nejen o Prdku, ale i o blízkém okolí a životě lidí zde), o které byste se s námi chtěli podělit, budeme moc rádi, když nám napíšete na prdek@prdek.cz nebo zavoláte na telefon 777340440. Budeme moc rádi.
Počátek … vznik jména „Na Perlíčku“ Stavení, které je dnes známé, jako hospoda bývalo původně kovárna. Tímto se také vysvětluje pozdější jméno „Na Perlíčku“, které je spojeno jak se současnou hospodou, tak i s přilehlým rozcestím. Trocha lidové slovesnosti aneb proč se říká „Na Prdku“ Místní „pověst“ traduje, že první majitel čp. 222, Augustin Štěpánek si stavěl zpočátku jen coby malé stavení a na četné dotazy kolemjdoucích, co že to staví, odpovídal: „Ále, jen takovej prdek!“. Není tedy divu, že také tento název místu zůstal. Dokonce i majitelům Štěpánkovým se pak často říkalo „Prdečtí“. Od kladiva k pípě aneb Pozor! Otvíráme! Syn Augustina Štěpánka, Hugo se rozhodl, že si Na Prdku zřídí hospodu. Nevím, co ho k tomu vedlo a ani zda kovárnu zavřel a otevřel výčep nebo provozoval oboje najednou. Až to budu vědět, hned se s Vámi podělím. Pravdou je, že se z hospody Na Perlíčku čili Na Prdku, brzo stala jedna z nejznámějších hospod široko daleko. Paní Hloušková, nejslavnější hostinská na Prdku. Rodina Hloušků na scéně, pardon Na Prdku Někdy v 1/3 až 1/2 2o. století stávající hospodu významně rozšířil nový majitel, hostinský František Hloušek z Rybnice u Semil. Tento vdovec si k pěti dětem a Prdku přivedl nevěstu Marii z Vlastiboře, z níž se později stala nejpopulárnější hostinská v širokém okolí. Paní Hloušková, JEDNOTA a éra budování socialismu Po válce netrvalo dlouho a (téměř) všechna (po)hostinská zařízení přebírala státní organizace Jednota. Snad díky odlehlosti hospody, její velikosti nebo možná z dobroty srdce … to už asi dnes nezjistíme, ale tehdejší mocní, nechali paní Hlouškové koncesi na provozování hostince na dožití. Nevědomky tak dali vzniknout legendě, která byla legendou již za svého života. Paní Hloušková šenkovala Na Prdku bezmála dalších 30 let a to až do své smrti v roce 1982. Za tuto dobu se sem naučilo jezdit mnoho známých i bezejmenných hostů. Mezi ty nejslavnější z nich patřil šéfdirigent České filharmonie Václav Neumann, který zde s přáteli – m.j. i ze Svatováclavského sboru v Pasekách – slavil své sedmdesátiny. Od smrti paní Hloškové do pádu komunistů I po smrti legendární hostinské zůstal hostinec Na Perlíčku centrem paseckého dění i oblíbeným místem výletníků. Byl provozován alespoň o víkendech ještě řadu let po smrti paní Hlouškové. Provozoval jí její vnuk pan Bohuslav Hloušek, majitel řeznictví v Jablonci nad Nisou. A právě jeho povinnosti v řeznictví zapříčinili omezený provoz. Pan Hloušek totiž vyrážel na Prdek vždy až v sobotu po poledni, potom co skončil svou práci v masném krámku. Nutno však podotknouti, že to jeho hostům vůbec nevadilo. Mnoho lidí může ještě nyní dosvědčit, že jeho dršťková polévka i tlačenka byly opravdu vynikající. Tato epizoda v historii Prdku však byla smutně krátká. Pan Hloušek nečekaně brzy odešel z tohoto světa a to předznamenalo velké změny jakoby ruku v ruce jdoucí se změnami po pádu komunismu. Ale o tom zase později … Kde najdete zmínku o Prdku? O historii a osudech Pasek, Prdku a blízkého okolí natočil krásný hraný dokument „Mír jejich duši“ pan Pavel Štingl, velký milovník Pasek. Film natočil podle vzpomínek a kroniky místního kronikáře Drahoslava Waldmanna..
Použité informace a fotografie jsem získal: – Od přátel, kteří nechtějí být jmenováni – Z Paseckého muzea Zapadlých vlastenců – Z níže uvedených pramenů Všem vřele děkuji!
Hospůdka s domácí kuchyní, dobře zásobený bar, jednoduché ubytování pro lidi, kteří přijeli trávit svůj čas aktivně a ve společnosti. Provozovaná lidmi, kteří Prdek a místo kde je milují a obětují mnoho, aby se rozvíjelo a vzkvétalo.
Snažíme se, aby PRDEK byl idálním výchozím místem pro Vaše aktivity v každém ročním období.
Na jaře Vás okouzlí probouzející příroda a rozkvetající louky. V létě
příjemné podnebí hor vonící lesy a louky. Na podzim čarokrásné barevné
proměny přírody a teplo našeho krbu a v zimě bílé svahy a tichá krása
zimních hor.
PRDEK může být výchozím bodem pro Vaše turistické procházky, cyklistické
výlety, výlety na běžkách či sněžnicích či sjezdové lyžování a
snowboarding. Všichni pak mohou odpočívat u dobrého domácího piva
Prdecký Perlík zvaného Prďák, které se vaří u nás, v našem mini pivovaru
(v hlavních sezonách máme obvykle na čepu i jiná piva) nebo u dobrého
vína, nealka či nějakého teplého nápoje. K zakousnutí je vždy něco z
široké nabídky naší domácí kuchyně.
Zkrátka se snažíme aby platilo heslo:
Ať je léto nebo zima, na PRDKU je vždycky prima!
Děkujeme! Váš tým Prdku.
adresa: Paseky nad Jizerou, 222, 512 47 Paseky nad Jizerou